Divadlo hudby se ve středu v podvečer, první den Divadelní Flory, zaplnilo lidmi, kteří byli zvědaví na inscenaci Neúplný sen, která vznikla na motivy knih portugalského spisovatele Ferdinanda Pessoa. Hlavní roli zde ztvárnil herec David Prachař.

Aby se dostali ke svým místům, museli diváci obejít improvizované jeviště s navrstvenou hlínou a různými rekvizitami, které byly všude okolo. Zrcadlo, židle, stojan na noty, igelitový pytlík s krví a v pozadí podivná směsice bubnů, nástrojů a zvukařského pultu.

To vše si lidé zkoumavě prohlíželi již před začátkem představení, když k nim z reproduktorů promlouval hlas Prachaře, který recitoval vybrané pasáže z Pessoových knih.

Představení začalo v odlehčeném stylu, silně nalíčení Prachař s Lucií Trmíkovou se vžili do rolí zkoušejících herců, Prachař byl despotou, Trmíková snaživou herečkou.

Divadelní text střídaly výbuchy emocí, okamžitá koncentrovanost, poznámky a připomínkové vstupy. Hned na začátku tak bylo jasné, že toto představení se bude snažit vytrhnout diváky a dát jim možnost co nejplastičtějšího vhledu za slupku běžných inscenací.

S postupem času gradovalo i tempo, stupňovaly se improvizace a výkyvy nálad herců. Prachař se proměnil v malého Davídka, který si zrcátku postěžoval na to, že do Olomouce jeli Pendolinem, které vůbec nesmrdělo.

Že jel po směru jízdy, když chtěl jet v protisměru, že se včera musel odjet osprchovat taxíkem a dnes se bude mýt v Konviktu.

Zapózoval slečně s fotoaparátem v publiku a vysvětlil, že z moučkového cukru, kterým ho při představení posype Trmíková, mají oba záněty spojivek.

Toto zcizování, upozorňování na hranost a občanské myšlenky a pocity, které herci i při hraní prožívají, byly jednou z linek představení.

Nezanedbatelnou složkou bylo bezesporu hudební ztvárnění, které měl na svědomí třetí účinkující – hudebník Pavel Fajt, stojící celou dobu v přítmí na pozadí jeviště. Fajt kouzlící s hudbou, mísící zvuky a hlasy, vytvářel montáž podbarvující a ovládající celý prostor, herce i diváky.

Odlehčené improvizační scény přecházely prudce do vážných poloh a existenciálních témat. Z malých ploch krátkých etud se Prachařovi a Trmíkové podařilo vytvořit vyváženou koláž, která diváka baví, chvílemi jej chytá za srdce, chvílemi odpuzuje, ale ani na okamžik ho nenechá bez zájmu.

Během skoro dvouhodinového představení se Prachař zamaže hlínou, vodou, kečupem, krví, cukrem a to vše se na jeho tváři spojí v masku, která svědčí, že člověk se musí uměním a vlastně vším ve svém životě zamazat, aby jej prožil a byl jeho součástí.

Divadlo, které Neúplný sen předvádí, možná není pro každého. Klade otázky a vyžaduje si naprostou pozornost lidí v obecenstvu. I kdyby divák snad neporozuměl všemu textu, replikám, hudebním vstupům a některým scénám, odchází z představení zasažen.

Ať už v dobrém či špatném rozpoložení. A to je přece smyslem umění.

D. Prachař, P. Fajt, J. Nebeský: Neúplný sen
Studio Damúza
Divadlo hudby Olomouc
13. 5. 2009, 17.00

Linda Lešikarová

Neúplný sen

Text hry je inspirován knihami Faust a Kniha neklidu, které vytvořil portugalský prozaik Fernando Pessoa.

Na vzniku inscenace spolupracovala trojice David Prachař, Pavel Fajt a režisér Jan Nebeský a vychází z dílny pražského studia Damúza, kde měla premiéru 28. listopadu 2007.

Prachař byl za svůj výkon ve hře oceněn Cenou Sazky a Divadelních novin za rok 2008 v kategorii Alternativní divadlo. (lil)