Byl mezi nimi i Petr Beck z Bruntálu, který stejně jako tři tisíce pět set dalších prošel před deportacemi v červnu a červenci roku 1942 shromaždištěm ve škole nedaleko vlakového nádraží.

„Z té doby si nepamatuji nic, ani nevím, v jakém jsem byl transportu, poprvé jsem si to všechno připomněl až teď po sedmdesáti letech. Bylo to velmi pěkné zavzpomínání na tu smutnou událost," zmínil Petr Beck mimo jiné i čtené představení herců Moravského divadla Olomouc Škola v době transportů.

Vystoupení přiblížilo zaznamenané zážitky několika Židů, kteří byli mezi těmi, kdo během sedmnácti dnů deportací zažili atmosféru ve škole v Hálkově ulici.

„Nastoupili jsme první etapu těch někonečných tří let. V hodolanské škole začalo peklo. Řvaní SS, bloudění a hledání záchodů, ztráta soukromí," zazněla například citace rukopisných vzpomínek jednoho ze zúčastněných, tehdy sedmnáctileté­ho hocha.

Brzy pětaosmdesátiletému pamětníkovi panu Beckovi bylo v červnu 1942 třináct let.

„V tu dobu jsme bydleli v Prostějově. Původně jsme ale žili v Bruntále, odkud jsme se po Mnichovské dohodě v roce 1938 odstěhovali do Rožnova. I odtud jsme ale museli odejít, protože to bylo lázeňské město, kde nesměli být Židi, tak jsme se odstěhovali do Prostějova," vzpomněl těžkou dobu Petr Beck.

Po válce se v sedmnácti letech vrátil do Brutnálu, kde žije dodnes. Z Terezína přišel i s několika přáteli, se kterými se už bohužel potkat nemůže.

„Měl jsem kamaráda v Ostravě, nějakého Vydru, pak jsem měl známého v Brně, ale ti už dnes nežijí."

Ze 3400 lidí jich přežila sotva desetina

Setkání, které začalo zpěvem české státní hymny a končilo hymnou Státu Izrael se zúčastnili i žáci školy, což mluvčí, kteří se střídali za mikrofonem, často zmiňovali.

„Jsem moc rád, že jsou tu žáci, protože to je naše budoucnost. Měli by proto vědět, co se vlastně stalo, aby se to nemohlo už nikdy opakovat," uvedl například Petr Papoušek, předseda olomoucké židovské obce.

Souhlasí s ním i Petr Beck.

„Mladí lidé na setkání chodí, ale mohlo by jich být víc. Já jsem s sebou dnes vzal svoji vnučku," řekl.

V tomto měsíci přijel do Olomouce na setkání Židovské obce už potřetí.

„Pokud to aspoň trochu jde, tak se zúčastňuji. Místní předseda je velmi schopný, pořád něco organizuje, tím drží lidi pohromadě. To jinde není," dodal Petr Beck.

Jak upomíná pamětní deskaz roku 1996 na budově základní školy, ze tří tisíc čtyřista devětadevadesáti židovských obyvatel z Olomoucka se osvobození dožilo poze dvě stě osmaosmdesát z nich.