Skončilo třicáté osmé pokračování festivalu filmové tvorby mladých tvůrců do třiceti let.

„Viděli jsme 32 projekcí. Mezi největší klady letošního ročníku zařazujeme ojedinělé pokusy o autorskou výpověď či snahu projevit názor,“ shrnul Mladou kameru 2012 za odbornou porotu její předseda Zdeněk Jiráský.

Vedle kladů projevila porota určitou lítost nad uctíváním vzorů bez autorského rukopisu. Koneckonců i to je důvod, proč mají podobné soutěžní přehlídky smysl – aby napověděly mladým autorům, kde mají přidat nebo kde naopak ubrat.

Pětičlenné porotě a stovkám diváků letos soutěžní festival naservíroval menu složené z třiceti dvou položek. Drtivá většina z nich byly hrané filmy, dále tu byl jeden hudební klip něbo několik snímků animovaných.

„Kvalitativně byl tento ročník na dobré úrovni. Mým osobním favoritem, který koneckonců získal také hlavní cenu byl Tomáš Elšík, který tu představil snímek Ruce revoluce. Je v něm totiž názor a generační výpověď. Navíc je k tomu tématu natočený adekvátními prostředky,“ uvedl jeden z členů poroty Martin Čihák, který má s uničovským festivalem mnohaletou zkušenost.

Vedle hlavní ceny se soutěžilo ve třech kategoriích. První se týkala amatérských filmů od tvůrců do dvaceti let, ve druhé byli zařazeni autoři od 21 do 30 let a třetí byla věnována filmu neamatérskému.

První místo první kategorie uděleno nebylo, druhé si vybojoval snímek Zatmění od Ondřeje Fischera, ve druhé kategorii stanul jako vítěz Jan Haluza, jehož snímky jsou na programu festivalu častými hosty. Tentokrát porotu zaujal filmem Do tmy.

„Pravidelně zasílá do soutěže i dva filmy. Porota u něj zaznamenala jistý tvůrčí vývoj a ocenila, že je jeho film profesionálně natočený,“ okomentoval ředitel Mladé kamery Aleš Langer.

Ve třetí kategorii potom první místo získal Viktor Portel za Kaiser Kanner Dirigent.

Dříve převažovaly parodie, teď filmy zvážněly

Ovšem ani autoři neocenění nemusí vůbec smutnit. Získali důležitou zkušenost a dostali možnost svá filmová díla promítnout na klasickém kinoplátně, a to v sále, který byl z velké části po celou dobu festivalu naplněný.

Díky tomu tak mohli pozorovat, jak na jejich filmy diváci bezprostředně reagují a o reakcích si potom v kuloárech také promluvit. Kromě rad a vzájemných konfrontací tu mohou vzniknout také budoucí filmové spolupráce.

Důležitou zpětnou vazbu získají tvůrci také na rozborovém semináři, kde jsou nuceni nejen si vyslechnout občas nelichotivé názory porotců, ale také svůj film před všemi obhájit.

„Velice důležité je pro festival i to, že se každoročně autoři obměňují. Takže tu stále potkáváte nové tváře. S letošním ročníkem jsem byl spokojený. Zavítalo na něj zhruba tolik lidí, co v loňském roce, tedy kolem třistapadesáti. Je zajímavé, že snímky na programu festivalu v posledních letech zvážněly. Dříve totiž převažovaly filmy parodické,“ zhodnotil třicátý osmý ročník Langer.