Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nejkrásnějším dárkem byl koncert s filharmonií, svěřil se Richard Pachman

Olomoucký kraj - Skládá hudbu, zpívá, píše knihy a maluje obrazy. Olomoucký rodák a laureát Ceny města Olomouce za přínos v oblasti kultury za rok 2014, Richard Pachman, před několika dny oslavil padesáté narozeniny a v rozhovoru pro regionální Deník přiznává, že ani o dramata neměl v životě nouzi. „Jsem rád, že jsem byl do života poslaný jako člověk, který si prožívá extrémy. Když letím nahoru, tak létám v oblacích, a když padám dolů, tak s prominutím ryju držkou v zemi. Ale tak to má asi být," říká Richard Pachman.

10.5.2016
SDÍLEJ:

Richard PachmanFoto: DENÍK/Petra Pášová

Oslavil jste půlstoletí, je to čas bilancování?
Padesátiny jsou a měly by být u každého člověka momentem k zastavení. Nemyslím si, že to je nějak vysoký věk. Člověku je tolik, na kolik se cítí, a já jsem věk nikdy neřešil. Kromě toho den mých narozenin je pro mě výjimečný i tím, že před pětadvaceti lety Český rozhlas poprvé odvysílal moji skladbu. Byla to píseň Pro Mozarta, se kterou jsem úplně poprvé vystupoval na Mozartovských slavnostech na náměstí v Olomouci.

Jakých těch pětadvacet let bylo?
Když se ohlédnu, tak musím říct, že se cítím nesmírně šťastný, protože aniž bych se za tu dobu stal bulvární hvězdou, tak o mě jeví veřejnost i média lehký, ale konstantní zájem. Jsem vděčný za to, že mám své stálé fanoušky, a moc jim děkuji.
Jste muž několika profesí. Skládáte, zpíváte, píšete knihy a malujete. Co vás baví nejvíc?
Baví mě všechno, co dělám, už od dětství se vyjadřuji uměním. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl své koníčky povýšit na profesi. Miluji hudbu, bez ní nedokážu žít. Kdybych si měl vybrat, tak je to asi profese hudebního skladatele. Nejméně mám rád, když o mně mluví jako o inženýru ekonomie. (smích)

Studoval jste ekonomii?
Vedle dětství plného umění, jsem rodičům tvrdil, že chci umět ještě něco jiného, kdyby se mi náhodou v umění nevedlo. Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou obor cestovní ruch a služby a je fakt, že jsem pak devět let pracoval na recepci hotelu a tři roky učil angličtinu na soukromé jazykovce v Praze. Ale stále jsem se průběžně věnoval umění. Ze začátku to bylo více o mých investicích (duševních i materiálních), člověk si chtěl koupit nástroje, auto, které je i kolegy na koncert odvezlo. Ale začátky jsou vždy těžké. Nikdy jsem se hudbě věnovat nepřestal.

Jak jste se dostal k psaní knih? Celkem jich máte na svém kontě už šest.
Spisovatelem jsem se stal vlastně mimoděk. Před šestnácti lety se mi povedlo omylem napít se louhu PH 14 a následovalo asi jedno z mých nejsilnějších období. Uvědomil jsem si vlastní smrtelnost a přestal se bát smrti. Sedm měsíců jsem tehdy nejedl a nepil, měl jsem uzavřený jícen a veškeré mé přání a touhy se zúžily na to, se znovu najíst a napít. Absolvoval jsem náročnou operaci, a když jsem po roce navštívil staniční sestru, vyprávěla mi příběh o paní, které se stalo něco podobného jako mně. Bála se jít na operaci, a to, že se dozvěděla o mém příbehu, jí dodalo odvahu. Bylo to tak silné, že mě to inspirovalo k sepsání celé události, a nakonec vyšla za krátkou dobu i knižně, to když se rukopis dostal do rukou vydavateli, který se rozhodl jej do měsíce vydat. Reakce byly úžasné, lidem jsem dodával odvahu překonávat problémy. Bylo fantastické, že jsem svým příběhem mohl lidi inspirovat.

V jedné ze svých knih jste se ale také vypsal z velmi negativní zkušenosti. Jedna fanynka vám velmi ztrpčovala život.
Po mamince jsem nenapravitelný idealista a také si vážím každého příznivce, který si koupí mé CD nebo přijde na koncert. Ale nemůžu tušit, kdo z těch lidí mě ne úplně zdravě miluje nebo si doma povídá s mým plakátem. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl mít svého stalkera, který mě bude psychicky terorizovat. Právě o tom je má pátá kniha. Byl jsem pod tlakem někoho, o kom jsem nevěděl, kdo je. Netušil jsem, jak se ta osoba dozvídala informace o mém soukromí. Jel jsem například sám do Paříže, věděl o tom jen nejbližší okruh lidí, a přišla mi SMS: „Chcípni v Paříži, Pachmane." Podobných zpráv a e-mailů mi přišly desítky, stovky. Byl to jeden člověk a trvalo to čtyři roky. Když jsem pak u soudu potkal onu ženu, uvědomil jsem si, že ji z koncertů znám. Chodila na má vystoupení, natáčela koncerty, ale já jsem na ní nic nepoznal. Snažím se po této zkušenosti být opatrný. Ale i za ni jsem vděčný, jako za vše náročné…

Na poslední knize jste pracoval i se svým tatínkem?
Můj tatínek František loni nečekaně zemřel a jsem neskutečně rád, že jsme knihu pojednávající o naší rodině na konci druhé světové války stihli sepsat. Tatínek začal v roce 2011 sepisovat rodinnou kroniku, podporoval jsem ho v psaní. Později se mi do rukou dostal dokument Zapomenuté transporty, díky kterému jsme zjistili přesné datum úmrtí mé prababičky, protože jedním z popisovaných transportů z Terezína byla rovněž deportována. To, co si tatínek pamatoval, to jsou fakta, příběh prababičky, praprababičky a dalších příbuzných je sice vyfabulovaný, ale napsaný na základě úlomků rodinných vzpomínek, studií reálií, konzultací a návštěv památníku Terezín. Z velké části je to pravdivý příběh.

Zdá se, že o dramatická období ve vašem životě nouze není…
Jsem rád, že jsem byl do života poslaný jako člověk, který si prožívá extrémy. Když letím nahoru, tak na oblacích, a když padám dolů, tak s prominutím ryju držkou v zemi. Ale tak to asi má být. Všechny prožité extrémy pak způsobují to, že mám možnost emoce nějakým způsobem poslat dál. Ale upřímně, co bylo nejhorší? To byla smrt táty. Na to není člověk nikdy připravený. Člověk si uvědomí, že už je skutečně velký kluk, když mu odejde rodič.

Co na vás čeká v letošním roce a na co se těšíte?
Musím se přiznat, že jsem letos nejkrásnější dárek k narozeninám dostal už koncem března. Byl to dar od města Olomouce, kdy jsem právě v mém krásném rodném městě mohl představit svou hudbu společně s Moravskou filharmonií Olomouc, Akademickým sborem Žerotín, sólisty Martinou Kociánovou, Ditou Hořínkovou a Andrejem Benešem s průvodním duchovním slovem v podání Libuše Švormové. Symfonický orchestr to je jistě sen všech skladatelů. Devět měsíců jsem skládal „Pašije Velikonoční příběh" a kromě toho, že jsem zde byl za autora, hrál jsem i na křídlo a zpíval jsem. Byl jsem v Redutě, v sále, kam jsem jako dítě chodil na povinné školní koncerty, obklopený skvělými muzikanty a oni hráli mou hudbu. Bylo mi tak dobře, byl to úžasný životní zážitek. Teď mě 11. května čeká narozeninový koncert v Praze, těším se na dvojalbum s kom-pletním záznamem z Pašijí! A jak se cítím? Skvěle, jako třicátník. (smích)

Richard PachmanNarodil se v Olomouci.
Po ukončení VŠE studoval skladbu a zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.
Od roku 1993 vydal 32 alb, napsal 6 knih (poslední „Tylda" napsal se svým otcem Františkem) a své olejomalby vystavoval na 90 výstavách v České republice, Belgii, Holandsku a na Slovensku.
Je autorem hudby relaxační, duchovní, muzikálové. Dlouhodobě spolupracuje s těmito umělci: Dita Hořínková (soprán), Martina Kociánová (mezzosoprán), Kamila Moučková (recitace), Jaroslav Svěcený (houslový virtuos), Francois Glorieux (belgický skladatel, dirigent a klavírista).
V letech 2005 až 2015 prezentoval scénické oratorium Mistr Jan Hus, u něhož je autorem hudby, textů a scénáře. Oratorium bylo oceněno na Mezinárodním festivalu Zlatá Praha 2006 cenou Václava a Dagmar Havlových.
Laureát Ceny Olomouckého kraje za výjimečný počin roku v oblasti profesionálního umění – oblasti hudby – za rok 2009 a Ceny města Olomouce za přínos pro kulturu za rok 2014.

Autor: Petra Pášová

10.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2

Ranní mlhy zaskočily řidiče. Ti neví, jak používat mlhovky

Gól na 1:0Dame Diop
AKTUALIZOVÁNO
145

Andrův stadion slavil první evropský gól Zlína, řež s Kodaní ale ohrozila mlha

Bojovala jsem i za dceru, říká Jana, které v těhotenství zjistili rakovinu

ROZHOVOR / Těšila se příchod dcery a spokojený život po boku svého partnera. Osud jí to ale zkomplikoval. V osmnáctém týdnu těhotenství jí nalezená bulka převrátila život naruby a musela bojovat – ne o jeden život, ale hned o dva. O tom jak prožívala nejtěžší chvíle svého života nám usměvavá Jana Ryšánková řekla v dojemném rozhovoru.

Babí léto si o víkendu neužijeme, neděle proprší

Zatímco v pátek se teploty ještě vyšplhají ke dvacítce, o víkendu klesnou až k 10 stupňům.

AKTUALIZOVÁNO

Havarovaný jeřáb na Dlouhých stráních shodili do vody

Až sedmý den po tragické nehodě na dolní nádrži hydroelektrárny Dlouhé Stráně se podařilo havarovaný bagr z hrany nádrže odstranit.

VIDEO: Mladík ukradl v Olomouci lístek z výherního automatu. Nepoznáte ho?

Policie hledá mladého zloděje, který ukradl poukázku na výhru z herního automatu v Olomouci. Lístek na téměř 16 tisíc mu však neproplatili a tak část sumy alespoň prosázel. Kdo muže pozná na videu nebo na fotografiích, měl by zavolat na policii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení