Barokní malíř Josef Ignác Sadler (1725–1767) začal nejprve v dílně svého otce, sochaře Filipa Sattlera.

Jeho umělecké začátky jsou spojovány také s dílnou olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho, u kterého se začal učit v roce 1738. Už tady se setkal díky větším zakázkám, jež vyžadovaly pomocníky, k realizacím například fresek v zámecké kapli ve Velkých Losinách.

Jeho podíl na těchto pracích sice není přesně znám, ovšem už od roku 1744, kdy prováděli výmalbu děkanství kláštera augustiniánů ve Šternberku, byli oba malíři uvedení jako společníci.

Po vyučení odešel Sadler do Itálie, kde jej podle kurátorky výstavy Martiny Miláčkové zásadně ovlivnilo dílo Corrada Giaquinta (1703–1766). ).

„Na římské Accademia di San Luca je zachována zmínka o Sadlerově ocenění, které obdržel na závěr svého úspěšného studia. Roku 1750 získal druhou cenu v první malířské třídě za kresbu s námětem Josefa Egyptského dávajícího se poznat svým bratrům, na níž se zřetelně projevuje Giaquintův vliv, jenž byl v době malířova studia vlivným členem a vyučujícím na akademii. Inspirace římskou tvorbou tohoto malíře je u Sadlera po celý život natolik silná, že je zřejmé, že Josef Ignác byl jeho žákem. Nevíme však, jaké bylo jeho postavení v ateliéru, případně na jakých mistrových realizacích se mohl podílet,“ uvedla kurátorka výstavy Martina Miláčková.

Jako „hotový“ umělec se na Moravu vrátil ve věku 26 let a hned po svém návratu pro šternberské augustiniány namaloval své nejlepší dílo – Zvěstování Panně Marii.

Josef Ignác Sadler, Zvěstování P. Marii, 1751

„Malba se vyznačuje neobyčejnou malířskou virtuozitou. Prohlubuje ji psychologická účast zobrazených figur, která řadí plátno k nejlepším rokokovým malbám na Moravě. V pozdějších Sadlerových dílech už toto zářivé senzuální „giaquintovské“ vyznění ztrácí na intenzitě,“ popsala kurátorka.

Obraz byl jako dárek určený Janu Josefu Glätzlovi, který svou spokojenost s malířovou prací vyjádřil i peněžní prémií.

Zvěstování líčí událost z Lukášova evangelia. Bůh poslal archanděla Gabriela do města Nazaretu, aby Panně Marii oznámil, že počne a porodí syna, kterému dá jméno Ježíš.

Ústřední dvojici doprovází na obraze řada andílků a holubice Ducha svatého. Po návratu z Itálie se Sadler vrátil též k Handkemu a pomohl mu dokončit fresky zámecké kapli sv. Josefa.

Na střední Moravě ve Slezsku potom malíř pracoval na řadě závěsných a oltářních obrazů a fresek. K vrcholům jeho freskařského díla tu patří třeba výzdoba bývalého augustiniánského kostela Nejsvětější Trojice ve Fulneku.

„Sadlerova tvorba je vymezena pouze necelými šestnácti lety. Z Itálie se malíř vrátil v polovině roku 1751, na počátku roku 1767 ve věku nedožitých 42 let umírá. I přes krátkost času, který mu byl dán, představuje jeho výtvarný projev nepřehlédnutelnou polohu v umění druhé poloviny 18. století, ovládanou rokokově podbarveným akademizujícím laděním,“ doplnila kurátorka s tím, že Josef Ignác Sadler má mezi svými současníky na Moravě svébytné místo.

„Je to díky jeho odlišnému stylovému zaměření. Zatímco většina z nich následovala příklad přední osobnosti pozdního baroka ve střední Evropě Franze Antona Maulbertsche, který tíhnul k tvarovým a barevným akcentům, Sadler se orientoval na římskou akademizující malbu,“ dodala.

Výstavu doprovází také publikace a doprovodný program.