Autoři výstavy mají zaostřeno na místní umělce a olomoucké události.

Otcem myšlenky a koncepce výstavy připomínající dvacet let od sametové revoluce a pádu komunismu v Česku je ředitel olomouckého muzea Pavel Zatloukal.

„Před deseti lety jsme pořádali výstavu o olomoucké výtvarné kultuře v 50. a 60. letech. Logicky se tak naskytla možnost, dokud ještě žijí pamětníci, upořádat výstavu o normalizačním dvacetiletí. Myslím si, že je nejvyšší čas zachytit autentické události, vzpomínky, vyprávění a také materiál, který třeba stále ještě kompaktně existuje,“ vysvětlil Zatloukal.

V expozici budou zastoupeny všechny projevy výtvarné kultury, které v normalizační době v Olomouci vznikaly.

„Ústředním tématem výstavy bude sice výtvarné umění, ale kromě toho zde bude například zastoupena i samizdatová literatura, k níž kolegové připravili rozsáhlý soupis. Ukázalo se, že Olomouc byla jedním z nejfrekventovanějších center českého samizdatu,“ doplnil Zatloukal.

Výstavba Prioru

Dále zde návštěvníci najdou jak ukázky tvorby z oficiální, tak především polooficiální a neoficiální scény.

„K výstavě vyjde i obsáhlý katalog s řadou úvodních textů zaměřených jak na postižení obecných dobových událostí a atmosféry, tak na některé fenomény zdejšího výtvarného umění, např. na několik autorů, kteří zde vytvořili jakési mosty mezi 60. lety a normalizační dobou, a především na to, co bývalo nazýváno olomouckou kresbou či olomouckou groteskou. Nebude samozřejmě scházet ani část věnovaná vzpomínkám nebo rozhovorům s pamětníky, jakási encyklopedie vybraných tvůrců a různých kulturních zařízení a aktivit. Na výstavě i v katalogu budou také ukázky tvorby olomouckého výtvarného exilu,“ doplnil Zatloukal.

Svou pozornost věnují kurátoři i místní architektuře a památkové péči, například okolnostem výstavby obchodního domu Prior.

Shromážděná díla pocházejí nejen z archivu muzejního, ale také z bývalého archivu Okresní galerie výtvarného umění.

„Oslovujeme i místní žijící autory, z jejichž bohatých archivů také čerpáme,“ řekla jedna z kurátorek muzea, Štěpánka Bieleszová.

Konspirační centra v Olomouci z dílny StB

Kromě výtvarných děl se pracovníci Muzea umění snaží v posledních měsících shromáždit i fotografie, které dokumentují dobové události.

„V Olomouci vždy působila spousta vynikajících fotografů a fotoreportérů. Expozici i doprovodný katalog proto můžeme doplnit jak uměleckými, tak amatérskými snímky. V současnosti například jednáme s Petrem Zatloukalem, který dokumentoval situaci studentských stávek a bouří po 17. listopadu tady v Olomouci, takže jeho fotografie by se na výstavě také měly objevit,“ dodala Bieleszová.

Při přípravě materiálů se odborníci z olomouckého muzea vypravili i do archivu Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

„Do bádání v archivech jsme se nepustili ze senzacechtivosti. Zajímalo nás především, do jaké míry tajná policie a vládnoucí normalizátoři reflektovali kulturní dění v Olomouci, tedy pohled na výtvarnou kulturu jakoby z druhého břehu. To nás nakonec z větší části zklamalo. V příslušných archivech olomoucké Státní bezpečnosti totiž proběhla již od roku 1988 generální skartace. Z toho, co zůstalo, jsme něco použili. Pouze však jako ilustraci toho, jak se Státní bezpečnost pokoušela vytvářet v Olomouci absurdní kontrarevoluční, konspirační centra,“ doplnil Zatloukal.

Báchorky o vzdálené realitě

Organizátoři Skleníku doufají, že expozice osloví i mladou generaci, která v době zlomových událostí roku 1989 byla ještě v plenkách nebo se narodila později.

„To, zda téma výstavy bude přenositelné i pro chápání mladé generace, je problém, o kterém víme. Když se zpětně zabýváme některými událostmi, rekonstruujeme je a snažíme se je popsat slovy, tak najednou zjišťujeme, jak to vše bylo absurdní. Zní to, jako by člověk chtěl vyprávět báchorky o vzdálené realitě,“ uvedla Bieleszová.

„Pokusíme se však udělat, co bude v našich silách, i proto použijeme při výstavě i videonahrávky. Porozumění mladé generace těmto událostem snad podpoří i publikace. Sami jsme na to zvědaví,“ dodala.