Legendární muzikant se v rozhovoru ohlíží za zásadními momenty své čtyřicetileté kariéry

U příležitosti festivalu Olomoucké kulturní léto vystoupil v U-klubu, kam si pozval několik hostů (například Vladimíra Mertu) a zahrál průřez svou více jak čtyřicetiletou kariérou.

Svou hudební dráhu jste začínal v kapelách Komety a Matadors, které hrály převzaté skladby například od Rolling Stones. Jak těžké bylo v té době shánět zahraniční singly a elpíčka?
Písničky se tehdy většinou stáčely z různých rádiových stanic, hlavně z rádia Luxembourg. Kdo měl nějaké zahraniční elpíčko, byl pro celou čtvrť úplný „king“. Skutečně to tehdy bylo úplně k uzoufání, mezi kamarády kolovaly čtrnácté, patnácté kopie nahrávek, abychom měli vůbec nějaké povědomí o tom, co se hraje venku.

A jak to vlastně bylo s anglickými texty?
Převážně jsme je opisovali foneticky a leckdy došlo i na zpívání „telefonního seznamu“, kdy jsme vlastně improvizovali na angličtinu. Byl třeba daný refrén nebo první sloka a zbytek jsme si už vymýšleli sami.

Původně jste se vyučil jako truhlář. Kdy vás poprvé napadlo, že živit se muzikou bude větší zábava?
To bylo v době zpívání s Matadors. Pracoval jsem tehdy na Barrandově a kousek odtud, za Smíchovským nádražím jsme měli zkušebnu. Práce mi končila ve dvanáct hodin a hned jsem letěl na zkoušku. Taky to pak bylo poznat na výplatní pásce (smích). Za koncert jsme tenkrát měli třicet korun, což se dnes nezdá nějak moc, ale tehdy za to bylo hodně piv a housek.

S kapelou Blue Effect jste nazpíval dnes už legendární skladbu Slunečný hrob. Nedávno ji předělali romští Kale, líbí se vám jejich verze?
Líbí, je to moc pěkné, přitom ta písnička dostala úplně jinou šťávu,má najednou jakoby swingový rytmus. Ten nápad přišel od jejich manažera Jirky Smetany, který ke Slunečnému hrobu napsal původní text. A v nové verzi mimochodem hraje Radim Hladík na španělku.

Radim Hladík mi minulý rok v rozhovoru prozradil, že za vaším odchodem z Blue Effectu byla neochota zpívat písničky v češtině. Je to tak?
Tam bylo víc důvodů, jedním z nich byl i příchod Leška Semelky. Radim začal hrát skladby s většími instrumentálními plochami a složitější hráčskou technikou a Lešek se uplatnil nejen jako lepší zpěvák, ale současně i jako pianista. Tehdy jsme na sebe sice přes média kydali hnůj, ale dneska si myslím, že Radim udělal dobře a to špatné je dávno zapomenuto.

Poté jste přešel do Flamenga a podílel se na desce Kuře v hodinkách s texty Josefa Kainara. Byl tento básník pro vás už od začátku jasnou volbou?
Ne, to rozhodně nebylo nijak cílené, vzniklo to postupně s tím, jak jsem začal objevovat folkové muzikanty. Jako pravověrný bigbíťák jsem chodil na koncerty Šafránu, kde hrávali Vláďa Merta, Vlasta Třešňák nebo Jarda Hutka. Úplně mě fascinovalo, jak je v těch písních důležitá dimenze samotného textu a hudba najednou hraje spíš podružnou roli. Takže jsem začal poslouchat The Band, Boba Dylana a další písničkáře. S nápadem oslovit Kainara pak přišel dnes už bohužel nežijící producent Hynek Žalčík. Vzpomínám, že jsem zareagoval: Ty bláho, myslíš, že by nám otextoval bigbít? Tak jsme za ním jeli na Dobříš, přehráli mu náš materiál a jemu se to evidentně líbilo.

S kapelou ETC… hrajete od sedmdesátých let a přečkali jste společně i dvouletý zákaz činnosti. Jak jste to vůbec zvládal? Spisovatel si může alespoň psát do šuplíku, ale co muzikant…?
Máte pravdu, byl to tehdy docela blbý stav. Vůbec přitom nešlo o finance, já zrovna dostal nějaké tantiémy ve výši ročního platu. Ale když nic nesmíte, tak už vám zbývá jen chodit do hospod a brzo jsem se dostal do deprese. Naštěstí se postupně začali ozývat různí odvážlivci a zvalimě na festivaly, kde jsem vystupoval sólově jen se španělkou.

Po sametové revoluci jste se načas stal poslancem, ale vaše písničky se politickým tématům nikdy nevěnovaly. Jak se díváte na společensky angažované rockové kapely? Patří bigbít a politika dohromady?
Myslím, že je to jen jejich věc, pokud chtějí svůj názor vyjadřovat hudební cestou. Proč ne, i když sám to moc nevyhledávám. Potíž je pak v tom, když ty proletářské kapely ze západu chtě nechtě zbohatnou a pak řeší problém, jestli si mají koupit zámek nebo ne. Je blbé, že jim ten systém vlastně podrazí nohy. (smích)

Od vydání zatím poslední desky Umlkly stroje uplynuly už tři roky. Připravujete v současnosti nový materiál?
Tenhle rok jsme si stanovili jako takový bilanční, ale je pravda, že o nových písničkách už přemýšlíme a třeba Jirka Veselý má v současnosti dvě hotové skladby. Věřím, že do studia půjdeme už brzo.

Chystáte vydat koncertní DVD. Co na něm fanoušci najdou?
Jde o záznam červnového vystoupení v Divadle Archa. Koncert se opravdu povedl, takže jsme natěšení, až to vyjde. Snad se podařilo zachytit atmosféru. Počítali jsme s archivními materiály České televize, ale z toho bohužel sešlo. Souběžně s DVD plánujeme i vydání koncertního cédéčka.