Sympatický osmatřicetiletý zpěvák v rozhovoru pro Olomoucký deník přiznává, že Smetanovu operu vůbec neznal a musel se pečlivě učit výslovnost. Dále prozradil, kterou českou píseň zazpíval své ženě na svatbě a zda dává přednost mexické nebo naší kuchyni.

První otázka je nasnadě: jak se přihodilo, že se mexický tenorista jednoho dne objevil v České republice?
To je jednoduché – za všechno může láska. Mou manželkou je sopranistka Petra Šimková, která zpívá v Národním divadle. Potkali jsme se ve Vídni, já se zamiloval, a když se pak naskytla příležitost vystupovat v České republice, neváhal jsem. Postupně jsem poznal Petřiny rodiče a přátele. Čeština mi zpočátku připadala jako čínština, nerozuměl jsem vůbec ničemu. (smích) Moje první výraznější setkání s vaším jazykem bylo, když jsem se rozhodl zazpívat své ženě svatební píseň. Určitě ji znáte. (začíná zpívat) Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, ať ti každej den připomíná…Učil jsem se ji rád, protože se mi líbilo říkat v češtině taková krásná slova. A moje žena mi pak na oplátku zazpívala píseň ve španělštině.

Která česká slova jste se naučil jako první?
Bylo to vyznání určené mé manželce. (recituje) Když jsem s tebou, cítím lásku. Když jsem bez tebe, toužím po tobě. Ty jsi moje jarní květinka. (smích)

Jak vnímáte českou kulturu? Je něco, na co jste zvyklý z Mexika a u Čechů to postrádáte?
Neřekl bych, že nějak postrádám mexickou kulturu, ale jsou tu určité rozdíly. Mexičani jsou velmi otevření, rádi se s každým hned líbají a povídají, nemluvě o tom, jak jsou hluční. Tohle není v Česku zrovna typické. Ale i když jste možná trochu chladnější, dokážete být také otevření a přátelští. A když začnete v hospodě zpívat nebo tančit, tak je to najednou úplně stejné jako v Mexiku.

Jaká byla vaše první reakce na nabídku režiséra Taranta zazpívat si titulní part v Daliborovi?
Řekl jsem mu, že tuhle operu bohužel neznám, ale že by to mohlo být zajímavé. Něco jako: Tak jo, uvidíme! Slyšel jsem jenom, že by mělo jít o skutečně silný dramatický příběh, ale jinak nic.

Jak jste se tedy na roli připravoval? Nechal jste si každou repliku v libretu přeložit do angličtiny?
Jako první jsem dostal partitury, abych se je mohl naučit. Velmi mi pomohla Petra Venclová, která se mnou přeložila kompletní text. Musel jsem se vžít do Daliborovy situace a rozpoložení v každé scéně. A samozřejmě znát význam slov, která na jevišti zpívám, a naučit se je dobře vyslovovat. Usiloval jsem o správný výraz a emoci. Celá příprava mi zabrala dva měsíce.

Jaký je režisér Tarant na place? Slyšel jsem, že patří k velmi přísným a perfekcionistickým tvůrcům…
To ano, ale neznamená to, že by nebyl prostor pro diskusi. Nevěřím na náhodu a jsem přesvědčený o tom, že všechno má svůj důvod. S režisérem Tarantem jsme si od začátku náramně sedli, protože máme v sobě stejný temperament. Já sám se považuji za velmi výbušného a přímého člověka, a on je stejný.

Jaké bylo vlastně vaše povědomí o české klasické hudbě a opeře před příchodem do Prahy?
Moje první setkání s českými operami proběhlo v Rakousku, kde jsem německy zpíval v Jullietě od Bohuslava Martinů a Smetanově Prodané nevěstě. Pak přišla Rusalka v němčině a češtině. Díky své ženě mám přehled nejen o české klasické hudbě, ale také o folklorní scéně.

Znají Mexičané českou klasiku?
Klasiku moc ne. Znají třeba Requiem od Mozarta, ale Stabat Mater od Dvořáka jim nic neříká. U nás měla vždycky velkou tradici spíše folklorní hudba. Však víte, mariachi a kytara… (úsměv)

Jak je to s vaší kuchyní? Preferujete i nadále mexická jídla?
To ne, ale je pravda, že když vařím, tak používám hodně chilli, protože to je prostě významná součást naší kultury. Českou kuchyni mám rád a takové knedlíky s omáčkou přímo miluji. (smích)

PODÍVEJTE SE: Originální Dalibor na prknech Moravského divadla