„Hraji na lesní roh a můj učitel je Čech, hrál v České filhamornii. V roce 1997 jsme měli první hodinu a mluvili jsme spolu anglicky. Moje angličtina je ale špatná a moc jsem nerozuměl. Myslím si, že když budu umět česky, hodina bude lepší, proto jsem začal češtinu Eiichi Sato z Ósaky v Japonsku se česky učí jedenáct let a po šesté letos přijel na Letní školu slovanských studií v Olomouci.studovat. Už je to jedenáct let," řekl lámanou češtinou cizinec a podotkl, že i jeho maminka má českou hudbu i zemi ráda.

„Těší ji, že se česky učím," řekl s úsměvem pětačtyřicetiletý muž, který se kvůli setkání s novináři oblékl i do tradičního japonského oděvu – kimona. V ruce držel vyleštěný lesní roh a zahrál na něj oblíbenou skladbu z pera skladatele Antonína Dvořáka. Kromě české hudby má rád i naše lidové písničky.

„Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho šohajku…," zkoušel zpívat.

„I během vyučování si zpíváme české lidovky," poznamenal.

Studenti mají pěti hodinovou výuku, Eiichi Sato pak odpoledne ještě cvičí na lesní roh a večer jdeme s kamarádkami ven nebo do kina. Chutná mu i tradiční česká kuchyně.

„Mám rád svíčkovou, ale zdejší pivo nebo víno jsem neochutnal. Alkohol nemůžu, takže vždycky piju perlivou vodu," vysvětlil.

Čeština je pro cizince většinou oříškem, hlavně její gramatika. Potvrzuje to i student z Japonska.

„Mám v Čechách spoustu kamarádů a hodně spolu mluvíme a komunikujeme. Ale moje čeština nemá gramatiku," řekl s úsměvem.

„Když jsme v restauraci snažím se mluvit hodně česky. Když číšník mluví anglicky, odpovídám mu česky, i se spolužáky se snažíme mluvit česky. Ale v letní škole jsme teď na začátku a ještě ne všichni studenti mluví česky, takže mluvíme česky a anglicky," popsal.

V Olomouci je už šestým rokem a líbí se mu tady.

„Mám to město rád, líbí se mi. Není ani velké, ani malé, všude zvládnu dojít pěšky a je to hodně kulturní město. To se mi moc líbí a vždycky se sem těším," usmál se. Jestli však na Hanou ze země zapadajícího slunce zamíří i příští rok, ještě neví.

„Jsem učitel informatiky na střední škole a teď mám prázdniny, takže sem můžu přijet, ale nevím, jak to bude s prací příští rok. Doufám, že se to povede," dodal Eiichi Sato.