Letní filmová škola (LFŠ) v Uherském Hradišti patří společně s festivalem v Karlových Varech k největším prázdninovým přehlídkám filmu u nás. Letošní čtyřiatřicátý ročník nabídne od pátku do příští neděle retrospektivy Juraje Jakubiska a Jana Švankmajera, přehlídku současného slovenského filmu nebo atraktivní pohled na tvorbu izraelských a palestinských režisérů.

Přípravu akce provázely dramatické okolnosti, na jejichž začátku stálo odvolání dlouholetého uměleckého ředitele LFŠ Jiřího Králíka. Na jeho místo nastoupil doktorand Filozofické fakulty Univerzity Palackého a zakladatel občanského sdružení Pastiche Filmz Pavel Bednařík.

Jak obtížné bylo vystřídat Jiřího Králíka a nastoupit do rozjetého vlaku s již zavedenou tradicí?
Složité to samozřejmě bylo, už jenom proto, že tu velkou roli hrála odpovědnost za něco, co mělo svou průběžnou kontinuitu. Většina lidí byla zvědavá, jakým směrem se festival pod novým vedením bude vyvíjet. Navíc se během loňského podzimu stále řešilo, zda odvolání Jiřího Králíka bylo vůbec oprávněné a definitivní rozhodnutí padlo až na lednovém zasedání valné hromady Asociace českých filmových klubů. To už je opravdu dost pozdě na jakékoliv větší přípravy, spektrum možností se omezilo. V tuto chvíli si myslím, že výsledek je uspokojivý, ale během posledního roku jsem si uvědomil, že jde o dlouhodobý proces, že změna nemůže být záležitostí jednoho ročníku.

Kolik lidí se podílelo na přípravě letošního ročníku?
Ten nejužší štáb, který na festivalu pracuje systematicky a dlouhodobě, čítá asi patnáct lidí, ale v průběhu příprav se zapojují překladatelé, lektoři, lidé zajišťující dopravu filmů a hostů. Takže ve výsledku až dvě stě lidí. Chci, aby ředitelská pozice nebyla absolutistická, ale aby se vytvářela v určitém dialogu s lidmi, kteří se na programu podílejí.

Tento ročník by měl projít zásadní proměnou programové struktury. Co je pro vás tou nejdůležitější změnou oproti dřívějšku?
Pro mě je důležité, že se podařilo odstranit despekt ze strany odborné veřejnosti. Filmoví kritici a historici měli ke Králíkově koncepci být na jednu stranu na odborné úrovni a na druhé popularizovat značně ambivalentní postoj. Myslím si, že letošní program je sestavený tak, aby oslovil širokou skupinu zájemců, ale zároveň znovu zaujal i odbornou veřejnost a proměnil jejich dosavadní vnímání Letní filmové školy.

Součástí programu jsou i kurzy filmové výchovy pro středoškolské studenty. Jak budou koncipované?
Vzdělávací program má za úkol vytvářet nadstavbu k letošnímu programu, ať už se jedná o úvody k filmům nebo přednášky k jednotlivým cyklům. Zájemci se mohou zúčastnit přednášky o izraelské společnosti a její reflexi ve filmové tvorbě nebo o německém expresionismu. Velká část přednášek se bude věnovat tématu Přepisování minulosti, tedy filmům vytvořeným během normalizace a reflektujícím události z let 1948 a 1968. Jsem rád, že na cyklu významně spolupracoval Ústav pro studium totalitních režimů, což jsou odborníci na dané téma, kteří napomohou ke kritické reflexi těchto filmových děl.

Žádný filmový festival se neobejde bez pozvaných filmařů či herců. Z účasti které osobnosti máte největší radost?
Osobně jsem rád, že jedním z vrcholů ústředního cyklu Film a magie bude návštěva baskického režiséra Julia Medema. Nechci ale zapomínat ani na účast Pavla Kohouta. Moc mě těší, že je ochotný prezentovat a komentovat filmy natočené podle svých knih. Přijedou také filmaři, které u nás zná jen málokdo, ale ve svých zemích jsou to výrazné osobnosti, namátkou izraelský režisér Amos Gitai, Palestinec Rashid Masharawi nebo Michel Kleifi, což je jeden z prvních palestinských filmařů, který dokázal překročit svůj region a byl oceněný na festivalu v Cannes.

Součástí programu je i cyklus projekcí němých filmů za doprovodu živé hudby. Podle jakého klíče jste jednotlivé muzikanty oslovovali?
Snažili jsme se hledat mezi hudebníky, kteří se filmové nebo koncepční hudbě programově nevěnují. Výběr byl částečně hrou náhody a částečně úsilím oslovit lidi, kteří jsou tomuhle nápadu otevření. To je třeba případ Petra Kružíka z kapely Priessnitz. Je to pro ně určitá výzva, vypořádat se s odkazem němého filmu a znovu jej interpretovat. Koncepce není bohužel kvůli časovým důvodům naplněná stoprocentně, ale díky tomu máme alespoň otevřené možnosti pro příští ročníky.

Na které z více než sto osmdesáti titulů letošní „filmovky“ byste rád upozornil?
Určitě jsou to snímky z právě zmiňovaného cyklu němých děl s živou hudbou. Takový Golem nebo Faust jsou u nás v podstatě neznámé filmy, navíc budou promítány přímo z filmových pásů, takže žádné dévédéčko. Zajímavé budou určitě i tituly uvedené v izraelsko-palestinské sekci. U nás jich zatím bylo k vidění jen pár na festivalu Jeden svět. Snažili jsme se udělat přehled napříč jak dokumentární, tak hranou tvorbou. Chtěl bych také upozornit na projekce uspořádané ve spolupráci s naším ministerstvem obrany, které zapůjčilo propagandistické filmy ze sbírek bývalého Armádního filmu.