Kdyby po něm někdo chtěl sestavit přehled místních klubů, kde se hraje živá hudba, mohl by být seznam docela obsáhlý.

Velké sály zvou velké hvězdy


Zmínkou o velkých prostorách pro koncerty by asi nikoho nepřekvapil. U-klub, kde U znamená univerzitní, zná určitě každý. „Vystupují tu špičky všech hudebních žánrů české scény,“ píše se na internetových stránkách klubu. Mladík by určitě souhlasil, že žánrová pestrost hostů je veliká. Určitě by si také vzpomněl, jak tu byl se školou na několika takzvaných výchovných koncertech či divadelních představeních, která ho ovšem k ničemu nevychovala. To různé studentské akce, které se tu dějí, mívají v okruhu jeho přátel kladnější odezvu.

Ještě větší než „účko“ je „esko“, studentský, tedy S-klub. Podniku byla v minulosti přidělena nálepka místa nebezpečných živlů, ta však dlouho nevydržela. Možná za to mohly změny interiéru, možná nedávná změna majitele, kdy klub koupila potravinářská společnost Apetit a přejmenovala ho na Apetit Music Club, zkráceně AMC. Hudebních podniků se tu konala celá řada, a ačkoli prostor v současnosti nemá fungující webové stránky a informace o koncertech shání student po letácích a plakátech vylepených po městě, klub žije dál. V současnosti už Apetit podnik neprovozuje a platí tedy starý název S-klub.

Muzika v centru města


Že má mladý muž, ať už středoškolák nebo na vysoké, raději spíše živou hudbu než vystoupení djs a diskotéky, do klubu 15 minut v podzemních prostorách univerzitní knihovny zajde na koncert jen občas. Ovšem ne že by nebyla nabídka „patnáctky“ široká. „Vzhledem k umístění klubu v prostoru univerzitní knihovny bývá program sestavován zejména s ohledem na cílovou skupinu studentů.“ I s tímto tvrzením na webu klubu by student souhlasil.
Nedaleko 15 minut je Jazz Tibet Club. Ten, když zrovna nehraje nejen jazz, je v mezičase restaurací, a i náš nemajetný průvodce by tu do stokoruny něco do žaludku pořídil.

Jak již bylo zmíněno, nehraje se tu jenom jazz, ale i blues, folk, folklorní hudba různých zemí i ráznější hospodské styly. Vaří se i v restauraci Bristol na Komenského ulici. Hudební produkce, jak se dá nepěkně označit koncert, však bývají dole, pod úrovní chodníku v Bristol baru. Prostředí baru dokresluje spíše atmosféru oldies party a karaoke show, které se tu pravidelně konají, než občasná vystoupení kapel. I tak je to ale pro začínající kapelu mladého studenta místo, kde si mohou zahrát.

Ne všechno je za peníze


Ani další podniky, kde lze slyšet „kytary“, nejsou mimo centrum města. Přímo naproti bývalému jezuitskému konviktu má dveře Vertigo, studentský klub, jenž nedávno oslavil pět let. Koncerty nejsou poslední dobou na programu tak pravidelně, jak tomu bývalo, nicméně k nějakému vystoupení čas od času dojde.

Ponorka, či přesněji Hospoda U Musea, podle některých hlasů, zejména pak pravidelných návštěvníků, poslední bašta undergroundu na Hané, nezahálí. Pravidelně každý čtvrtek má student příležitost docházet za hudbou pestrou jako sami hosté. Navíc čato může utrácet jenom za pití, protože na velkou část akcí se nevybírá vstup. Ponorka je svérázná hospoda se svérázným osazenstvem, které kolikrát není snadné zaujmout. Styly a žánry jsou ale i v tomto podniku, jehož věhlas už v minulosti přesáhl hranice regionu, rozličné, a tak se vždycky najde někdo, kdo muzikanty ocení, byť jen nesmělým potleskem.

Jemný kavárenský styl


Nedávno otevřený prostor Kratochvíle slovy provozovatelů „snoubí čajovnu, kavárnu, obchůdek a galerie s klubem, ve snaze nabídnout z každého to nejlepší. Snažili jsme se vytvořit osobitý a útulný prostor se skromnými přesahy do nejširších kulturních aktivit.“ Příjemné, klidné posezení u čaje a vodní dýmky doplňuje program hudební i literární. Student by asi řekl, že zvaní hudebníci hrají poetickou hudbu a že do prostředí kavárny se taková muzika hodí. V klidně vilové čtvrti v ulici Mozartova za bývalým kinem Lípa je ve sklepních prostorách Blues Bar Garch. Kulturní přehledy v souvislosti s Garchem poslední dobou mlčí, sem tam je ale při troše snahy možné na nějaké to vystoupení „místních i nemístních hudebních skupin a sólistů“ narazit.

Mimo hlavní proud


Ne všechna místa, „kde se hraje“, mají internetové stránky a nejsou proto v porovnání s ostatními tolik známá. Náš student by si mohl myslet, že tím chtějí zůstat v hudebním podzemí, možná je to ale jenom proto, že to zkrátka jde i bez nich. Takovým případem je klub Mitril v Zámečnické ulici. Hrály tu už třeba kapely z Brazílie, Švédska, Německa, ale i tak jsou pozvánky na koncerty vyvěšeny jen na několika místech ve městě. Podobný případ je bývalá pivnice Ranč u tramvajové zastávky nádraží město, dnes ve štítu přepsaná na Pomeranč. Kapely zde hrají za pivo a proplacení cesty a o koncertech se lze dozvědět buď z tabule před hospodou, z internetových stránek skupin nebo tak, že si to mezi sebou fanoušci řeknou.

Novým místem na olomoucké hudební mapě je Restaurace Goliáš. Vystoupení tu ještě nebylo mnoho, nicméně do budoucna to vypadá, že vznikne nový prostor, kam bude možné zajít se podívat na kapely.

Chybí přehled, přesto se hraje


Jsou v Olomouci i místa, kde se konají různé akce jen výjimečně. Například bar Domino na Polské ulici, Klub na Paldě, hospoda Na Rampě, pavlovičská restaurace Na Pile, v Dělnickém domě v Černovíře, U Pelikána na Mrštíkově náměstí, v Řepčíně U Kapličky, Pod Lipami ve Slavoníně, hudebníky různých stylů zve i Divadlo hudby a Divadlo Tramtarie, několik málo koncertů bylo možné zažít v Domě armády, nebo dokonce v pavilonu na výstavišti Flóra.
O před pár lety vyhořelém klubu Spawn na Svatém Kopečku slyšel mladík možná z vyprávění, stejně tak kdysi velmi známá Nausea (dnešní Depo), kde hrály kapely, které u nás byly k vidění jinak jen v Praze na třídě 1. máje, je už minulostí.

V Olomouci sice chybí jakýkoli kulturní přehled, který by sdružoval pohostinská zařízení, kde se hraje živá hudba, neznamená to ale, že není kam zajít. Jen se musí student pečlivě rozhlížet.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika