Zahrada v Náměsti na Hané letos potrvá od 2. do 5. července. Hlavní hvězdou jubilejního dvacátého ročníku bude písničkář Jaromír Nohavica

Jak vůbec vznikl největší český folkový festival Zahrada, který letos slaví dvacetiny? Kdy a proč se usídlil na Hané? A kdo mu přijede popřát ke kulatinám?

„Špiček je v programu víc, právě kvůli výročí festivalu. Hvězdou bude určitě Jarek Nohavica, který moc na podobné akce nejezdí,“ zve všechny zájemce organizátor festivalu Michal „Jupp“ Konečný.

V sobotu se proto mohou návštěvníci těšit na takzvaný „Koncert do spacáků“.

„Něco podobného měl Nohavica i na jedné z prvních Zahrad. Když skončily všechny programy, tak si Jarek s kytarou sedl na jedné scéně a začal zpívat. Lidi ho poslouchali už zabalení do spacáků. Letos to bude taková vzpomínka na minulé ročníky,“ vysvětlil.

Jak se vám podařilo získat Jaromíra Nohavicu? Ten už příliš často podobné akce nenavštěvuje.
To je pravda, on na jednu stranu dokáže tři dny za sebou vyprodat Lucernu, ale na festivalech se moc neobjevuje. Jen při opravdu důležitých výročích nebo významných akcích. Třeba, když točil film Rok ďábla, tak to bylo přímo ve scénáři, že bude na festivalu. Ale jinak to je spíše svátek.

Jak se vám jej tedy podařilo přemluvit?
My jsme, dá se říct, dlouholetí přátelé. Na Portách jsme se potkávali už od osmdesátých let, kdy tam probíhaly takové akce, že jsem ho pozval. Komunisti mu těsně před koncertem zakázali hrát, naložili ho do auta a odvezli zpátky na nádraží a podobné věci. Ale i v současnosti o sobě víme a občas se potkáme. On vždycky říkal, že přijede zahrát na Zahradu, až bude něco významného.

Hradišťan, Redl i Blue Effect

Na koho se kromě něj mohou návštěvníci těšit?
Přijede Jarmila Šuláková, která sedmadvacátého června slaví osmdesát let a vystoupí nejen s Fleretem, ale bude s ní hrát i cimbalista Jan Rokyta a ve stejný den zahraje i Wabi Daněk. Takže druhého července bude u Kapličky velká sláva, protože zde paní Šuláková své narozeniny oslaví. Kromě toho přijede v následujících dnech i Vlasta Redl, Pavel Bobek, Žalman, Cop a bude zde spousta výborných kapel, jako je Blue Effect Radima Hladíka, Hradišťan, Jablkoň a další.

Zahrada funguje už dvě desetiletí. Jak to všechno začalo?
Na začátku byla parta lidí, kteří dělali festival Porta v Plzni, kam v době největší slávy jezdívalo kolem třiceti tisíc lidí. My jsme se s několika přáteli rozhodli, že bychom chtěli dělat vlastní festival, do kterého by nám nikdo nemluvil.

Kdy to bylo?
V roce 1989, no a díky tomu, že se odehrál listopad, tak jsme to nakonec mohli udělat bez lítání mezi svazáky a úřady. Místo bylo předem dané, věděli jsme, že ve Strážnici je ideální zámecký park se scénami, takže jsme festival začali pořádat tam.

Za Náměšť může Hutka

Jaký byl první ročník?
Ten byl v podstatě pokusný. Přijelo asi patnáct set lidí a všem se to moc líbilo. Druhý rok přijelo sedm tisíc, třetí rok jedenáct tisíc, festival se postupně rozvíjel. Lidi ho začali navštěvovat pravidelně, oblíbili si jej a také program jsme začali otevírat ostatním žánrům. Porta, která fungovala od konce šedesátých let, byla vždycky orientovaná na trampskou píseň a folk, kdežto u nás se do toho zapojovaly další a další žánry. Už když jsme spolupracovali na Portě, tak mezi pořadateli vznikaly řeči, že Porta je trampská záležitost a ostatní věci tam nepatří. Já jsem si říkal, že každá muzika je dobrá, tak proč by tam neměla být? Vlastně bych neměl nic ani proti metalu, ale nechci ho na festivalu proto, že by přitahoval diváky, kteří tam nepatří. Stačí se podívat na záběry z metalových festivalů, Zahrada je přece o něčem jiném. Jinak jsme otevření skoro všemu, na pódiích zní rock, jazz, etno, folk a tyto žánry vedle sebe fungují.

Proč jste vlastně přestěhovali festival ze Strážnice?
Když v průběhu let festival rostl, lákal stále víc lidí. Začali jsme přetahovat návštěvníky ostatním akcím. Ve Strážnici měl a stále má dlouhou tradici folklorní festival, který se tam každoročně koná. Naše akce však začala lákat i lidi, kteří dříve chodívali na ten strážnický festival, a proto jsme se dostali do problémů. Bylo to zlé, protože nám majitelé zámeckého areálu okamžitě ztrojnásobili nájem a vyrojila se spousta komplikací. V těch chvílích to vypadalo, že už žádná Zahrada nikdy nebude. Proto jsme si řekli, že festival přestěhujeme. Zoufale jsme hledali nějaký vhodný prostor, kam bychom mohli Zahradu přesunout, a dlouho jsme nemohli nic najít. Pak jsem si vzpomněl na písničku Jaroslava Hutky s textem …krásný je vzduch, krásnější je moře…, která se jmenuje Náměšť. Hutka ji napsal jako zahajovací píseň pro festival v Náměšti na Hané. Tenkrát to měl být megafolkový festival, režim ho však v čase příprav zakázal. Z celého festivalu zůstala jenom tato písnička. Uvědomil jsem si, že by tam asi mohl být nějaký areál, a vydali jsme se do Náměště podívat. No a nakonec jsme na Hané zakořenili.

Hraje se už od snídaně

Co místní obyvatelé, jak přijali tak veliký festival?
Ze začátku jsme se spíš oťukávali, oni chtěli zjistit, co jsme zač, jestli festival nepřiveze moc divokou muziku a nepříjemnosti s návštěvníky. Když ale viděli první ročník, byli nadšení. Po prvním ročníku na Hané to vlastně vzalo rychlé obrátky. Nejenom Náměšť, ale i okolní obce a vlastně celý region to začalo zajímat. Přidávali se k nám i místní organizátoři a začaly se tvořit takzvané předZahrady, což jsou koncerty před začátkem festivalu, které letos budou ve Šternberku, v Lipníku nad Bečvou, v Olomouci na Horním náměstí a v Drahanovicích pod Černou věží.

Zahrada je zajímavá i v tom, že kromě oficiálních scén zní hudba i na jiných místech areálu.
Na scénách se hrává zhruba od desíti ráno do dvou do noci. Například v devět ráno ale některé kapely neoficiálně začnou hrát – dělají takzvané snídaně pro lidi, kdy jim hrají a vaří jim k tomu čaj. Odehrávají se nám tu takové legrácky, kdy se kapely dokonce předhánějí, která bude mít snídani lepší… Hraje se prakticky nepřetržitě, v zámeckém areálu nebo u tábořiště.

Nová scéna i bubenická škola

Budou letos nějaké změny oficiálních scén?
Jako každý rok máme čtyři místa. Hlavní program bývá v Amfiteátru, ale nejmilovanější scéna je Kaplička, a to jak u kapel, tak u návštěvníků. Letos zkoušíme experimentálně jednu novou scénu, která se jmenuje Terasa, kam jsme přesunuli program, který býval u radnice v Náměšti. A pro vyloženě komorní záležitosti máme vyhrazeno jedno křídlo zámku, kde je sál zhruba pro sto padesát lidí.

Na co dalšího se návštěvníci, kromě folkové hudby, mohou těšit?
Součástí programu je letos i textařská dílna, tam se může přihlásit kdokoliv. Hudebníci zde celý den pracují a na závěr mohou svoje písničky prezentovat na jevišti. Také zde bude bubenická dílna, kde se zájemcům bude věnovat kapelník olomoucké skupiny Jumping Drums Ivo Batoušek. Ten si vždy přiveze spoustu nejrůznějších nástrojů, bubnů a bubínků a učí návštěvníky festivalu základním rytmickým figurám. Navíc se bude jako každý rok soutěžit o cenu Krtka. Letos se do soutěže přihlásilo přes dvě stě padesát nahrávek. Z nich jsme vybrali dvaatřicet finalistů – vítěze vyberou diváci.

Když Zahrada, tak Krteček

Kde se vzal nápad vytvořit soutěž o cenu Krtka?
Po prvních dvou ročnících Zahrady jsme měli pocit, že je to dobré, ale že nám tak trošku chybí pomáhání mladým muzikantům, že bychom jim rádi dali prostor a trošku pomohli se zveřejnit. Řekli jsme si, že uděláme konkurz a z kapel, které postoupí, vyberou vítěze sami diváci a vítěze potom odměníme nějako cenou. Přemýšleli jsme, co by to mohlo být, a nakonec jsme vyšli z toho, že když Zahrada, tak Krteček. S vědomím, že to bude spíš sranda, jsme nechali udělat soušku krtka. Jenomže lidi a umělci to vzali tak strašně vážně, že se z toho stala v žánru folk a country nejprestižnější cena. Celá léta to byl Krteček, ale před dvěma roky, když bylo Zahradě osmnáct, jsme uznali, že Krteček už je plnoletý, a od té doby je to Krtek.

Které kapely si Krtka vysloužily?
V prvních ročnících získala cenu například kapela Semtex, z těch známějších Žamboši, loni vyhrál Xindl X, který je tento rok největší objev sezony a na letošní Zahradě bude také hrát.