Třiatřicetiletý rodák z ukrajinského Žitomiru se Olomouckému deníku svěřil s pravými důvody své výpovědi i s nejbližšími plány.

Jak dlouhou dobu jste na prknech Moravského divadla strávil?
Deset let a osm měsíců.

Můžete objasnit, co přesně stálo za vaším rozhodnutím z divadla odejít?
V souboru nastal určitý stav, který už jsem nechtěl dále snášet. Do baletu začali zvenčí zasahovat lidé, kteří nemají s uměním nic společného. S manželkou jsme v souboru drželi prim deset let a některým lidem se to zjevně přestalo líbit. Začali hledat způsoby, jak nás rozdělit, případně úplně odstranit ze souboru. Táhlo se to od začátku letošní sezony a já už jsem to opravdu nesnesl. Rozhodl jsem se sám odejít, podat okamžitou výpověď.

Můžete být konkrétnější?
Bohužel nemůžu, moje manželka i nadále v baletním souboru zůstává a nechtěl bych jí nějak uškodit.

Na tiskové konferenci k inscenaci Královna Margot bylo řečeno, že za vaším odchodem byly neshody vás a vaší ženy s režisérem Liborem Vaculíkem. Je na tom něco pravdy?
To je nesmysl, příčina mé hodinové výpovědi byla úplně jiná. Pana Vaculíka známe dobře oba, takže jsme mohli dopředu tušit, jak bude spolupráce probíhat. Monika byla obsazena do role královny Kateřiny, proti které nic nenamítala. Dodnes se podivuji nad tím, že vedení baletního soboru nenašlo odvahu uvést skutečný důvod mého odchodu.

Co bylo pro vás tou pomyslnou poslední kapkou, okamžikem, kdy jste si řekl: tak a dost?
Den před jedním baletním představením se vedoucí souboru rozhodl nahradit moji manželku jinou tanečnicí. V roli, která normálně v inscenaci nebyla alternovaná, kterou nastudovala pouze Monika. Ale nejvíc mi na tom vadilo, že šéf souboru se neodvážil to mé manželce oznámit předem a osobně, ale vyřizoval to mně.

Jaká byla reakce šéfa souboru Jiřího Sekaniny na vaši výpověď?
On zná dobře můj charakter, takže věděl, že určité věci nestrávím. Reakce z vedení byla jednoznačná – mám zakázáno do divadla chodit, na vrátnici mám svou fotografii s popiskou „bývalý sólista baletu Valerij Globa – zákaz vstupu do divadla“. Výjimkou je zkoušení Duše v pohybu, projektu, na němž pracujeme s handicapovanými.

Můžete jej více přiblížit?
Jde o představení, v němž vystupují klienti sdružení Jitro, Spolu, Trend vozíčkářů nebo APA VČAS Olomouc. Dohromady přibližně stovka lidí.

Pokud máte zakázaný vstup, pak zřejmě odpadá otázka, jestli se s vámi vedení vůbec domlouvalo na dohrání inscenací Beatles a Queen a Giselle, v nichž jste účinkoval…
O tom vůbec nebyla řeč, role už nastudovali jiní sólisté.

Co vás čeká v nejbližší době?
V polovině února jedeme do Karlových Varů kvůli nominaci na cenu Mosty. Získali jsme ji právě za náš projekt Duše v pohybu. Za stejný projekt jsme v září 2008 byli oceněni cenou hejtmana Olomouckého kraje. Vzhledem k tomu, že už jsem přijal nabídku baletního souboru z jiného města, budu mít na tyto aktivity mnohem méně času, ale moc rád bych manželce i nadále pomáhal. Na květen totiž chystáme v Moravském divadle už třetí ročník Duše v pohybu.

Chcete i nadále zůstat v Olomouci nebo uvažujete o přestěhování ?
Rádi bychom i nadále zůstali v Olomouci, především kvůli synovi, nemluvě o práci s handicapovanými, které se chceme věnovat i nadále. Tato práce nás nesmírně baví. Opravdu to pro nás teď nebude jednoduché. Dříve jsem byl zvyklý být s Monikou v podstatě čtyřiadvacet hodin denně. Když jsme nezkoušeli inscenaci, věnovali jsme se handicapovaným. Teď nastává zlom, každý budeme jinde. Ale bereme to jako začátek nové životní etapy. Situace, která vznikla v divadle, je již pro mě minulostí, ke které se už nechci vracet. Chtěl bych ale ještě aspoň takto poděkovat divákům za jejich přízeň a podporu.