Ačkoliv v příštím roce oslaví sedmdesátku, neztrácí v žádném případě entuziasmus a vitalitu. Bylo to patrné během našeho rozhovoru i samotného koncertu filmových a muzikálových kompozic, který odehrál ve čtvrtek večer v sále Reduty.

Nadšené publikum si od permanentně usměvavého dirigenta vyžádalo hned dvojí přídavek.

V neděli se s hudbou k disneyovkám či dobrodružstvím Harryho Pottera představí novozélandský dirigent dětským posluchačům.

Jak vlastně došlo k vašemu spojení s Moravskou filharmonií? Doporučil vám někdo olomoucký orchestr nebo jste si udělal vlastní průzkum?
Hledal jsem orchestr pro potřeby nahrávky několika mýchpůvodních skladeb. Na NovémZélandu, odkud pocházím, se nenahrává ve studiu, ale v koncertních síních,kam je potřeba přenést všechno technické vybavení a tím pádemse zvýší náklady. Míznámí mi doporučili, abych se poohlédnul po orchestrech v České republice a Mnichově. Nainternetu jsem našel informace o Moravské filharmonii, poslal jim e-mail a tím vlastně začala naše spolupráce. Byl jsem trochu nervózní, protože jsem tenhle orchestr neznal, alemusímříct, že byli úžasní, včetně dirigenta a producenta. Je příjemné s nimi pracovat, škoda jen té jazykové bariéry. Já jsem zvyklý si s muzikanty sednout a popovídat si. Každopádně jsem se zdejšími filharmoniky nahrál už dvě alba, která vyšla na labeluEMIClassics.

Minulý rok jste absolvoval turné po Číně. Říká se, že tamní publikum je zcela odlišné od publika v Evropě či Spojených státech. Jak jste ho vnímal vy?
Čínské publikum se liší především tím, že lidé jsou zvyklí si během koncertu povídat, což ovšem neznamená, že by se nudili nebo si hudbu patřičně neužívali. Je pravda, že tamní lidé jsou trochu zdrženliví a přimět je tleskat běhemskladeb bylo docela těžké. Není ani zvykem, že dirigent hovoří během koncertu k publiku, což jinak dělám často. Zajímavé bylo, že jsem nesměl kvůli současným protiamerickým náladám hrát hudbu z hollywoodských filmů – žádný Harry Potter, žádní Piráti z Karibiku…

Z kolika skladeb jste vlastně vybírali program pro čtvrteční koncert? Slyšel jsem, že máte obrovskou hudební knihovnu…
Ano, to je pravda,mámv ní i skladby, které jsem zaranžoval sám, protože u nich buď neexistují notové záznamy nebo je neseženete. Nabídl jsem vedení filharmonie asi tři až čtyři hodiny hudby a oni si vybrali ty skladby, které jsou nejvhodnější pro zdejší posluchače. Finální výběr se přitom neustále měnil. Nakonec jsme ho upravovali ještě během generální zkoušky, kdy jsme se rozhodli vyřadit známou skladbuNewYork,NewYork a jako přídavek zopakovat hudbu z taneční show Lord of the Dance.

Na repertoár jste zařadil kompozice slavných filmových skladatelů Johna Williamse, Johna Barryho nebo Howarda Shorea. Která z nich se vám jako dirigentovi a tvůrci aranžmá zdá nejobtížnější?
Pravděpodobně Williamsova hudba k HarrymuPotterovi, ta je náročná i pro orchestr. Někdy to funguje tak, že dirigujete stylem start-cíl a užíváte si to bez větší námahy, ale v tomhle případě musíte být pořád v pozoru. Obtížné jsou také Letopisy Narnie a Lord of the Dance.

Kdo patří k vašim oblíbencům?
Určitě Jerry Goldsmith, dokonce jsem navrhoval pro tento koncert hudbu ze série Star Trek. Potom Ennio Morricone, v tomto případě jsem zase chtěl prosadit hudbu k westernu Hodný, zlý a ošklivý. Možná to vyjde příště. (úsměv) Mýmnejoblíbenějším soundtrackem je asi Blade Runner od Vangelise. Vzpomínámsi, že když jsem tenhle film viděl v kině poprvé, zaujalo mě, jak ta hudba ale vůbec nesedí k obrazu! (smích). Naplátně pořád prší a odehrávají se tam násilné scény a do toho znějí nádherné melodie.

Minulý rok tu byl na návštěvě americký skladatel a dirigent Robert Israel, s nímž jsem hovořil o převládajícím názoru, že filmová hudba není umění, ale pouhé řemeslo, do něhož více než skladatel mluví režisér a producenti. Jaký je váš názor?
Když v minulosti skládali svou hudbu Mozart nebo Bach, také nebyli při tvorbě svobodní, pořád se museli řídit tím, co chce slyšet publikum. Händelovi dokonce do skládání hovořil samotný král. Takže nevidím příliš velký rozdíl mezi nimi a skladatelem filmové hudby, za kterým přijde režisér a řekne mu:Mámve filmu scénu automobilové honičky, napiš mi k ní hudbu. (úsměv) Veškerá hudba je řemeslo. Jestli chci, aby seméskladby hrály a můj orchestr dostal řádně zaplaceno,musímmyslet komerčně. Afilmová hudba je řemeslo dvojnásob, protože musíte počítat s pětadvaceti políčky za vteřinu, střihem a délkou záběru. Vzpomínámsi, že svou první kompozici pro film jsem skládal za pomoci kalkulačky. (smích)

Jedním z nejpopulárnějších skladatelů poslední doby je Hans Zimmer, autor hudby ke Gladiátorovi či Pirátům z Karibiku. Ve svých kompoziciích často používá elektroniku a samply, což pobuřuje hudební puristy…
Protože nežijí ve skutečném světě. Měli by si uvědomit, že mámejednadvacáté století a žijeme ve světě elektroniky a počítačů. I jámámve svém orchestru baskytaru a klávesy.

Otázka na závěr: máte v Olomouci nějaké místo, kam si při každé návštěvě rád zajdete?
NaOlomouci se mi líbí, že je na rozdíl od Nového Zélandu starobylá. Myvlastněnemáme žádnou historii, zatímco tady jsou úžasné barokní kostely nebo historické centrum. Těší mě, že tu nejsou záplavy turistů, takže si městomůžuv klidu prohlédnout – i přesto, že si na zdejších dlažebních kostkách pravidelně ničím boty. Noa samozřejměmámmocrád vaše bramborové knedlíky. (smích)