„Byl to bohém, který své bohémství otevřeně deklaroval. Především měl úžasnou vlastnost spojovat lidi naprosto odlišných profesí i přesvědčení,“ přiblížil předseda výtvarné rady Unie výtvarných umělců Olomoucka Jiří Hastík.

„Jeho životním krédem bylo: Ať žije život! Jako by ten svůj úděl krátkého života tušil,“ dodal Hastík.

Jiří Stejskal se narodil 21. listopadu 1948 v Olomouci. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, přičemž počátky jeho tvorby silně ovlivnil kubismus. „Byl pokračovatelem tradice akademického malířství, ale k tvorbě přistupoval velmi spontánně, měl doslova nutkání malovat,“ uvedl Hastík.

Také proto se dnes počet Stejskalových děl odhaduje na přibližně tisícovku obrazů a skic vytvořených nejen u nás, ale i na Slovensku.

Pro výstavu v Galerii G vybrali organizátoři přes sedmdesát děl, z nichž většina pochází z malířovy pozůstalosti a soukromé sbírky Jiřího Audyho. Je mezi nimi rembrandtovský autoportrét i cyklus mapující bulharskou krajinu.

„Velký zdroj inspirace pro něj představovalo také divadlo. Rád chodíval do zákulisí a zachycoval tamní atmosféru,“ prozradil Hastík. Jeho slova potvrzují vystavené obrazy Odličující se klaun nebo Před premiérou.

Historek spojených se Stejskalovým jménem je podle malířovy sestry Věry nespočetně.

„Skoro si říkám, že by mohla vyjít kniha s názvem Jirkovi přátelé vzpomínají,“ svěřila se.

„Navenek sice působil jako excentrik, ale ve skutečnosti byl velmi plachý a nejistý. Trocha alkoholu mu vždycky pomohla k tomu stát se bouřlivákem. Osobně Jiřího považuju za posledního velkého bohéma. Vždyť on i zemřel tak, jak žil, smrt ho zastihla při oslavě čtyřicátých narozenin,“ doplnil Hastík.