Premiéru příběhů čtyř mužů, které spojuje téma vězení i prostředí ruské vesnice šedesátých let dvacátého století, uvede divadlo dnes v 19 hodin.

Hra Koně k nezkrocení je dramatizací čtyř povídek ruského autora Vasilije Šukšina. Světovou premiéru měla inscenace právě v provedení režiséra Ovčinikova, který ji v roce 2003 nastudoval se studenty brněnské JAMU.

Tentokrát přijal pozvání uvést stejnou hru v olomouckém divadle.

„S panem režisérem jsem měl možnost setkat se už v rámci svého studia na JAMU. Tenkrát mě i ostatní studenty hra Koně k nezkrocení velice oslovila a doufám, že stejně zapůsobí i na naše diváky,“ řekl šéf souboru činohry Roman Groszmann.

Na pódiu se během představení vystřídá téměř celý soubor činohry Moravského divadla. V hlavních rolích diváci uvidí Ondřeje Jiráčka, Lukáše Krále, Zdeňka Svobodníka a Pavla Doucka.

Na spolupráci s olomouckými herci si ruský režisér podle svých slov nemůže stěžovat. Stejně tak je spokojený s podmínkami, které mu divadlo k jeho práci zajistilo.

„Já osobně mám veliké zkušenosti s prací s herci v mnoha koutech světa. Je mi však daleko bližší pojetí divadla ve slovanských zemích, protože mám pocit, že pracuji se svými a také je zde stále ještě vyzdvihováno umění nad všechny další otázky. Máme společný jakýsi obecný jazyk a také přirozenost, se kterou k divadlu přistupujeme,“ poznamenal Ovčinikov.

„Zde mi zakazují pouze kouřit v divadle, ale například ve Francii nebo Anglii je běžné, že inscenace musí být třeba z jedné třetiny obsazena barevnými herci. Nezajímá je, nakolik jsou ti lidé talentovaní, nebo že se prostě na tu roli vůbec nehodí. Sociální a jiné zájmy jsou tam nad ten umělecký povýšené, což mě osobně odrazuje od toho, abych tam zajížděl pracovat,“ doplnil.

Ovčinikov považuje Šukšina za jednoho z mála hodnotných ruských moderních dramatiků, které stojí za to uvádět i na světových pódiích.

„V Rusku se s jásotem vítají noví autoři, většina z nich ale není schopna využít svůj talent od začátku až do konce. Ovšem stejná situace je podle mě všude. Nemůžu říct, že by Šukšin patřil vyloženě mezi mé oblíbené tvůrce, ale je určitým fenoménem. V době, kdy žil, byl autorem své doby. Po své smrti (2. října 1974, pozn. redakce) byl na dvacet let jakoby zapomenut a právě teď nastala renesance Šukšina – ukazuje se, že je stále živý a podle mého názoru je možné jej srovnat, alespoň co se týče budování zápletky a charakterů, například s Čechovem,“ míní režisér.

Na pódiu Moravského divadla tak najdou své místo čtyři silné příběhy mladých mužů, kteří se ocitají ve složité situaci. Jejich osud spojuje nejen téma vězení, v němž tři z nich už byli a poslední k němu spěje, ale také prostředí jedné ruské vesnice.

„Je důležité ukázat, že v každé době lidi milovali, nenáviděli, žili každodenními starostmi, ale i výjimečnými událostmi, které jim změnily život. Je to inscenace o věčném hledání smyslu života, o tom, proč jsme na tomto světě,“ naznačil Ovčinikov.

Proč si k dramatizaci Ovčinikov vybral právě povídky Sťopka, Chuť žít, Geňka a Spirodon Rastorgujev?

„Jde o to, že z autorových povídek jsou, podle mého názoru, právě tyto čtyři vyvrcholením principů nejextrémnějšího jednání postav. Právě čtyři hlavní mužští hrdinové jsou ty nejiracionálnějšími ze Šukšinových postav. A právě to jsou ti koně, které nelze zkrotit,“ vysvětlil režisér.

Rodion Ovčinikov

Ruský režisér, herec a pedagog Rodion Ovčinikov se narodil 25. října 1960. Vystudoval herectví na Ščukinově institutu, v roce 1996 se tamtéž stal pedagogem a v roce 2009 byl jmenován profesorem. Inscenoval mimo jiné Dostojevského Zločin a trest, Puškinovu Kapitánskou dcerku, Čechovovu Svatbu (Jižní Korea), Koně k nezkrocení
(JAMU). Jeho inscenace Dostojevského Běsů se studenty herectví Ščukinova institutu vyhrála cenu za nejlepší představení a nejlepší herecký výkon na brněnském festivalu divadelních škol Encounter/Setkání.

Vasilij Šukšin

Ruský prozaik, herec, režisér a scenárista Vasilij Makarovič Šukšin se narodil 25. července 1929. Studoval na Kinematografickém institutu v Moskvě, od šedesátých let se věnoval filmové a literární tvorbě. Natočil řadu filmů podle vlastních scénářů. (Žije takový chlapík, Třesky – plesky, Podivní lidé, Váš syn a bratr, Červená kalina). Věnoval se psaní beletrie, těžištěm jeho tvorby jsou povídky (sbírka povídek Vesničané, Krajané, Rozprávky za měsíčního svitu). Svou pozornost zaměřoval hlavně na studie podivínů a lidí svérázných názorů a způsobů života. Zemřel 2. října 1974.