Ten do Olomouce přivezl nejen uznávané česko-slovenské soubory, ale také hry v polštině a rusínštině. S Olomouckým deníkem si povídal nejen o nejnavštěvovanějších představeních a důvodech absence komediálních titulů, ale také o vlastní inscenaci.

Rozhovor


* Loňský ročník Divadelní Flory byl zatím v historii festivalu nejúspěšnější. Jak dopadl v porovnání s ním ten letošní?

Letošní festival měl historicky nejvyšší tržby, což je ovšem dáno i tím, že v porovnání s předchozími ročníky trval déle a měl nejbohatší program. Můj osobní názor není samozřejmě zcela objektivní, ale podle reakce řady festivalových hostů se domnívám, že se tento ročník co do kvality tomu loňskému určitě vyrovnal. Počet návštěvníků se pohyboval okolo devíti tisíc, spousta titulů byla přitom už dlouho dopředu vyprodaná.

* O která představení měli diváci největší zájem?

Vcelku pochopitelně o Hamleta v podání Dejvického divadla, který se mohl pochlubit cenou Divadelních novin a hvězdným obsazením. Rychle vyprodaná byla i Divá Bára uherskohradišťského Slováckého divadla. Tradičně byly zaplněné také produkce v šapitó na nádvoří Tereziánské zbrojnice. Tohle měkaždý rok mile překvapuje, protože inscenace tam začínají poměrně pozdě a i nejvěrnější festivalový divák je už docela unavený. Na druhou stranu to potvrzuje velkou poptávku po titulech řekněme alternativnějších nebo po souborech, které běžně v kamenných divadlech nehostují. Samozřejmě velký zájem byl i o produkce v rámci off programu na Konviktu.

* Loňský ročník se mohl pochlubit také rekordně vysokým rozpočtem. Překonal jej v této oblasti letošní?

Ano, rozpočet byl tentokrát ještě vyšší, což byla – vzhledem k většímu množství zahraničních produkcí – nutnost. Festival si naštěstí za dobu své existence získal stabilní partnery, zcela zásadní roli hraje participace festivalového generálního partnera – Olomouckého kraje.

* Přípravu tohoto ročníku Divadelní Flory vám narušilo režírování inscenace Obraz. Nebylo to pro vás trochu hektické?

Ani ne, Obraz se zkoušel spíše o víkendech – podle toho, kdy měli herci čas. Navíc premiéra byla na začátku ledna, v době, kdy má většina divadelníků volno. Určitě si ale nedovedu představit, že bychom hru uváděli třeba v půlce dubna. Na přípravě festivalu se ovšem podílí celá řada spolupracovníků – letos kromě kolegů z Moravského divadla hlavně tisková mluvčí Pavla Bergmannová, produkční Alexandr Jeništa s Pavlem Bednaříkem a grafik Vladimír Vaca. Také díky nim proběhly všechny festivalové přípravy i samotná akce naprosto hladce.

* Jak jste s odstupem času s inscenací spokojen?

Mám velkou radost především z toho, že tři profesionální herci měli zájem spolupracovat s někým, kdo nemá žádné renomé a zkušenost s režií. Do společné práce vložili energii, která zpětně nabudila i mě. Myslím, že Obraz v ničem nezaostává za tituly, které jsme v rámci festivalu uvedli v Divadle hudby, ale tohle posoudí spíše diváci. Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby se Obraz objevil i na dalších scénách v Čechách nebo na Slovensku.

* Většinu z festivalových představení jste měl možnost vidět na domovských scénách. Došlo u některých z nich na hostujícím jevišti ke změnám?

Je pravda, že většina představení je šitá na míru konkrétních scén, ale na druhou stranu jsou hostující soubory natolik profesionální, že jim nedělá problémy titul převézt. Dopředu znají technické parametry jednotlivých scén a vědí, že pokud by přenos měl dané představení vážně poškodit, tak by hostování zrušili. Osobně jsem přesvědčený, že by bylo šťastnější odehrát představení Sloní muž a Strýček Váňa v prostoru „za oponou“, ale pak by je vidělo mnohem menší množství lidí. A třeba v případě komorního Světanápravce mě docela bavilo, že hlavní hrdina, který nemá kontakt s vnějším světem, je na velkém jevišti Moravského divadla izolovaný o to více.

* V programové nabídce i tentokrát scházela čistá komedie. Nestěžovali si vám návštěvníci přehlídky, že by chtěli zařadit spíše odlehčenější tituly?

Vzpomínám si, že vloni dokonce vyšel nějaký článek s titulkem „Na Divadelní Floře opět chyběl humor“. Nemyslím si, že tomu tak je a třeba v případě zmíněného Světanápravce se divák mohl velmi slušně pobavit. Absence čistě komediálních titulů má svou logiku. Většina divadel vychází nasazením komedie vstříc vkusu většinového publika, a najít inteligentní titul s většími ambicemi než jen rozesmát diváky je obtížné. Letos na Floře rozhodně humor nechyběl, stačí zmínit ostravskou inscenaci Britney Goes To Heaven nebo hostování souboru Vosto5.

* V programu se objevila i představení v polštině a rusínštině. Neměl jste obavy z jejich přijetí kvůli nesrozumitelnosti?

Polskému představení Ferdydurke možná spousta lidí nerozuměla tak, jak by si představovala. Dalo by se to samozřejmě řešit titulkovacím zařízením, což by ale podle mě představení spíš uškodilo. V případě rusínského Strýčka Váni se dalo rozumět velmi dobře, navíc šlo o adaptaci dostatečně známého textu.

* Festival Divadelní Flora je výjimečný tím, že je tematizovaný. Uvažujete už teď o mottu dvanáctého ročníku?

Motto zatím nemáme. Ale pevně věřím, že inspirace brzy přijde…