Jméno dramaturga a ředitele festivalu Petra Nerušila tak začíná být zárukou kvality.

Aktuální tituly

Navíc se Nerušilovi letos podařilo pro přehlídku získat mladé inscenace. S výjimkou Teatru Provisorium a Kompania Teatru Lublin, jež přivezly ve světě úspěšnou polskou adaptaci Gombrowiczova románu Ferdydurke, tak mohli Olomoučané vidět produkce vzniklé nejčastěji v závěru roku 2006 a maximálně o rok starší. Zároveň šlo o počiny bodující v odborných soutěžích či anketách. Jako motto suverénního ročníku bez organizačního zaváhání, vybaveného opět skvělou znělkou a nově ušetřeného hereckých úvodů, zvolil Nerušil zdánlivě široké „člověk mezi lidmi“.

Například Divá Bára Slováckého divadla Uherské Hradiště, Sloní muž brněnského HaDivadla či Ivanov Slovenského komorného divadla Martin však motto přesně postihly. „Člověk“ prizmatem Flory nevyzněl příliš radostně, trápil se nejčastěji hledáním identity, blízkosti, on či společnost se vyrovnávala s jinakostí. I vzhledem k opětovné absenci čisté komedie se tak festival dále profiluje k přehlídce náročných, intelektuálně zaměřených podívaných, při nichž se smích objevuje jako možná přísada. Také proto výrazně uspěla Britney Goes to Heaven Divadla Petra Bezruče, která po sérii náročných představení jako jediná přinesla žádoucí uvolnění.

Temné odstíny

Nerušil volí temnější kusy nejen obsahově. Převažovalo černobílé ladění výpravy s příležitostným barevným akcentem, strohá scéna, živá hudba se, vyjma olomoucké Verdiho opery Attila, objevila jen v Divé Báře a Britney. Tvůrci často akcentovali svícení, a to nejen v alternativních produkcích v šapitó, kde to bývá zvykem.

Uvedené hry kromě Hamleta Dejvického divadla a Attily, včetně dvou titulů od Čechova, který dnes evidentně rezonuje, vznikly nejdříve ve druhé polovině devatenáctého, většinou však v průběhu minulého století a byly zrežírovány pomocí současných postupů. Vyčněl tak ostravský Moliere coby klasicistní pocta divadlu. Náhle barevná, zlatem zdobená podívaná s rozmáchlým herectvím.