V prostorách Bílé díry v Uměleckém centru se v patnáct hodin sešlo kolem dvaceti účastníků, kteří byli zvědaví na to, co dramaterapie je a s čím pracuje. „To, co si dnes ukážeme, budou pouze metody, se kterými dramaterapeut může pracovat,“ upozornil převážně mladé studenty Polínek.

Během večera se tak návštěvníci proměnili v sousoší, rtuť na teploměru a také v hosty večírku. Nejzajímavější z metod však zřejmě byla improvizace na modelové situace, kdy se každý vžil do vlastností, které mu nejméně odpovídaly.

„Nakonec jsem zjistila, že se v roli silného a sebejistého člověka vlastně cítím dobře. Hodně udělalo i to, že jsem to brala jako hru a né jako reálnou situaci,“ zhodnotila svou zkušenost jedna z návštěvnic workshopu, která si však přála zůstat v anonymitě.

Součástí dramaterapie je hlavně poznání svých vlastních reakcí na dané podněty. Člověk se může setkat jak s pozitivními, tak negativními pocity. „Tyto negativní pocity, či zkušenosti jsou důležité. Klienta nutí k zamyšlení, proč má takové pocity a co to vlastně znamená,“ doplnil Polínek.

Situace, se kterými tato metoda pracuje, nejsou reálné, reálné jsou pouze prožitky, které lidé mají. A vyzbrojeni touto zkušeností mohou potom fungovat v životě.

Na rozdíl od psychodramatu, které má odstranit určitý problém pomocí hraní různých rolí, dramaterapie se snaží dovést klienta k poznání, co mu není příjemné a jak s tím v civilním životě pracovat. Odstup, se kterým člověk hraje improvizované modelové situace, mu dává nahlédnout na vlastní reakce, chování a ty potom vyhodnotí.

„Já jako terapeut kladu pouze otázky. Klient mi na ně odpoví a sám potom pracuje s tím, co a proč řekl. Cílem terapie je nechat klienta poznat sama sebe a uvědomit si, co a proč dělá, či nedělá,“ uvedl Polínek.

Tato metoda pomáhá mnoha lidem, Polínek například pracuje s lidmi, kteří mají syndrom vyhoření, s psychotiky, lidmi v profesích zaměřených na pomoc druhým, a s těmi, kteří mají nejrůznější problémy. Kromě terapeutické praxe přednáší Polínek na Ústavu speciálněpedagogických studií při Univerzitě Palackého.

Divadelní techniky pomáhají upravit vztahy i poruchy

Dramaterapie využívá v podstatě divadelních postupů k terapeutickým účelům, pomáhá upravit psychické poruchy, sociální vztahy, důsledky tělesného nebo mentálního postižení.

Důležitou roli v této metodě hraje fantazie a emoce. Pomocí divadla si jedinci mohou vyzkoušet situace, do kterých by se běžně nedostali, proto tato metoda pomáhá i při přípravě studentů, kteří se budou věnovat handicapovaným lidem, vážně nemocným pacientům a dalším skupinám.

Dramaterapie je stále více využívána, je možné ji studovat formou výcviků, rozšiřujícího studia, vysokých a odborných škol.

Linda Lešikarová