Herečka Naděžda Chroboková slaví v tomto týdnu významné životní jubileum. Jak sama řekla, největším dárkem pro ni byly poslední dva roky, kdy dostala několik krásných rolí.

Rozhovor


* Tento týden slavíte životní jubileum. Člověk má v takové chvíli často tendenci bilancovat. Ohlížíte se i vy často za minulostí, nebo spíše žijete přítomností?

Jestli bilancuji? Samozřejmě, že každý člověk se ohlíží zpátky. Já dnes ale žiju přítomností, každým okamžikem a raduji se i z maličkostí. Jako mladá jsem si hodně plánovala budoucnost, ale časem člověk zjistí, že se pak spousta věcí vyvine úplně jinak. Vždycky si vzpomenu na to, co nám ve škole říkal režisér Zajíc: Žijte tak, jako byste měli v příští minutě zemřít. Jsem hodně energický a temperamentní typ a bez práce se nudím, takže pokud nejsem v divadle, využívám veškerý svůj volný čas na spoustu koníčků - cestování, lyžování, plavání, tanec, hudba…jsem prostě taková širokospektrální. (smích)

* Pocházíte z Ostravska. Jaká vlastně byla vaše cesta do Moravského divadla?

Šest let jsem studovala konzervatoř v Ostravě, do toho jsem ve dvaceti porodila dceru a po maturitě dostala angažmá v dnešním Moravskoslezském divadle. Po angažmá v Opavě a Českém Těšíně přišla nabídka z Olomouce. Původně jsem myslela, že tu zůstanu jen chvíli a vrátím se zpátky do Ostravy - a letos přitom v Moravském divadle začínám už svou šestadvacátou sezonu. Hrála jsem nádherné role od Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy přes Desdemonu a Annu Kareninu až k Lady Macbeth. Zejména poslední dva roky byly v mé kariéře naprosto úžasné.

* Za roli Hester Swannové v dramatu U kočičí bažiny jste letos získala cenu přehlídky České divadlo a nominaci na cenu Thálie. Sama jste o této úloze hovořila jako o své životní. Nakolik je vám postava blízká?

Musím říct, že pro každou herečku je získání podobné role obrovskou odměnou. Často jsem záviděla mužům,že hrají role, které ženy nemají šanci dostat. Takové, kdy nesejdou tři hodiny z jeviště. Apak jsem získala tenhle strašně těžký part a začala pochybovat, jestli to vůbec zvládnu. Hester je mi blízká svou živočišností. Je plná energie, silná a hrdá, ale taky zranitelná a uvnitř křehká.

* V uplynulé sezoně jste vůbec měla štěstí na zajímavé postavy - stačí vzpomenout na Matku v inscenaci Marie Sabina. Neměla jste zpočátku strach ze špatného přijetí tohoto kontroverzního titulu?

Vím, že jde o náročný titul, ale už po prvním přečtení se mi nesmírně líbil. Těšila jsem se také na setkání s polským režisérem Andrejem Celinskim. Nadchl mě, zkoušení s ním bylo velmi přínosné. Navíc během příprav nás navštívil i autor hry Viliam Klimáček, takže jsme se ho přímo mohli ptát, jak si co představuje. Prozradím, že byl s výsledkem moc spokojený a po premiéře nás chválil. Šlo o krásnou práci a tomu odpovídá i výsledek. Nenadarmo bude Česká televize v lednu natáčet jednu z posledních repríz této inscenace. Vážím si všech diváků, kteří Marii Sabinu nezavrhli s tím, že je moc náročná. Podle mě takový titul na jeviště Moravského divadla patří.

* Vaše postava mluví po celou dobu představení polsky. Jak náročná byla příprava na roli?


Polština je mi naštěstí velmi blízká právě tím, že pocházím z Ostravska, kde se dala chytat polská televize, navíc jsem rok strávila v divadle v Českém Těšíně. Pokud při zkoušení vznikl problém, měla jsem možnost ho konzultovat s režisérem Celinskim. Náročnější byla spíš role Kostelničky v Její pastorkyni, kterou jsem také ztvárnila v minulé sezoně a která vyžadovala naučit se nářečí. Ale beru to tak, že každá role je pro mě výzvou - čím těžší, tím i zajímavější.

* Na kterou roli se nejvíce těšíte v letošní sezoně?

Nyní mě čeká práce na inscenaci Zázrak v černém domě. Bude ji režírovat sám autor hry Milan Uhde. Zatím nemáme texty, takže jsem zvědavá, co mě vlastně čeká.

* Máte ve svém volnu čas zajít si i do jiných divadel? Pokud ano, který titul vás v poslední době zaujal?

Vždycky říkám, že nejvíce se naučím od svých kolegů, takže pokud můžu, jedu se na ně podívat. Moje sestra Pavla Tomicová hraje v divadle v Hradci Králové, takže jsem často jezdila a jezdím právě tam. Líbí se mi režie Vladimíra Morávka a Jana Antonína Pitínského. Asi největší zážitek z poslední doby pro mě ale určitě byla inscenace Petrolejové lampy v režii Ivana Rajmonta. Také jezdím na festivaly a snažím se nevynechat návštěvu divadel v zahraničí. Na své čtyřicátiny jsem byla v Metropolitní opeře vNewYorku a druhý den vystála tři hodiny frontu na broadwayský muzikál Kočky. Jenže pak jsem v divadle usnula únavou. (smích)

* Blíží se konec roku. Kde strávíte letošní Vánoce a Silvestra?


Zatím to ještě netuším, ale většinou to bývá v divadle. Už mnoho let hraje olomoucká činohra jak o vánočních svátcích, tak na Silvestra. Přiznám se, že nejraději bych tenhle čas strávila na horách s lyžemi a hromadou sněhu. (smích)

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika