„Občas vím poměrně přesně, jak by měl výsledek asi vypadat a občas se nechám překvapit náhodou,“ prozrazuje mimo jiné v rozhovoru.

V současnosti studujete v Opavě i Olomouci. Studovat dvě vysoké školy musí být počítám celkem náročné.
Na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě jsem na podzim absolvovala bakalářské studium, letos se však chci přihlásit do magisterského studia. Současně jsem na magisterském stupni na FF UP v Olomouci. Je pravda, že studovat dvě vysoké školy je náročné, ale vše se dá skloubit. Studium na ITF je kombinované, tudíž většina práce spočívá v samostudiu a domácí přípravě. Na konzultacích ve škole odevzdáváme úkoly, chodíme na přednášky, fotíme v ateliéru, píšeme testy anebo přímo konzultujeme s pedagogy. V podstatě záleží na tom, jak je kdo aktivní, zapálený.

Proč jste si vedle fotografie zvolila také anglistiku a filmovou vědu?
Protože mě tyto obory zajímají, stejně jako spousta dalších. K cizím jazykům a literatuře mám velmi dobrý vztah, a stejně tak k filmu a umění obecně. Baví mě příběhy a estetická ztvárnění, ale stejně tak i teoretická zamyšlení a analytická zkoumání.

Z cyklu Kateřiny Erbenové Být sám

Z cyklu Kristýny Erbenové Být sám

Jak dlouho už zachycujete svět pomocí fotoaparátu?
Asi tak od dvanácti let. Svůj první vlastní fotoaparát jsem však měla až v patnácti letech a od té doby se také fotografii věnuji vážněji.

Měl jsem možnost vidět vaši výstavu Místo pobytu v Tramtarii. Soubor vznikal ve Francii i Čechách. Vyjíždíte jako fotografka částo do zahraničí?
Do zahraničí vyjíždím ráda a vždy tam nafotím spoustu zajímavého materiálu. Dříve měly moje pobyty a cesty spíš jen poznávací charakter, nebo jsem byla na návštěvě u kamarádů, a při tom jsem fotila. Postupně se to však přechýlilo k fotografování jako hlavnímu nebo jednomu z hlavních důvodů, proč jsem někam jela.

Z mnohých snímků dýchá klid a atmosféra místa. Co přesně svým fotoparátem hledáte?
Hledám klid, ale zároveň napětí. Atmosféru a pocit z místa, ale také to, jak daná situace nebo člověk na toto místo reaguje a jak ho přetváří.

Jak důležitý je pro vás koncept? Dáváte prostor náhodě?
Dávám prostor spíš intuici a pak reaguji na konkrétní podmínky. Mám v hlavě nějaké téma, pocit v sobě, přemýšlím nad tím a pak vyhledávám místa, ocitnu se v situaci a zapadne to do sebe. Občas vím poměrně přesně, jak by měl výsledek asi vypadat a občas se nechám překvapit náhodou.

Z cyklu Kateřiny Erbenové Být sám

Z cyklu Kristýny Erbenové Být sám

V polovině dubna zahajujete v Praze výstavu Být sám. Kdy a kde tento soubor vznikal?
Název Být sám vznikl přímo pro výstavu, protože se jedná o souhrn fotografií z více souborů. Nejde tedy o nový soubor, ale o propojení fotografií s určitým jednotným rysem. Některé vznikly už před několika lety a některé teprve nedávno, všechny spolu ale souvisí a doplňují se.

Pocházíte z Kolína, který dýchá průmyslem. Ovlivnilo vás nějak umělecky toto město?
Těžko říct. Je pravda, že v současnosti je Kolín spíše městem průmyslu, ale svou uměleckou historii má. Je jasné, že místa, kde působil například Petr Parléř, Jean Gaspard Deburau, Jaroslav Fragner, z fotografů Josef Sudek a Jaromír Funke, z výtvarníků Jan Kubíček a Jiří Balcar, se do podvědomí člověka jistě nějakým způsobem otisknou.

Kdo je Kristýna Erbenová

Kateřina Erbenovánarozena 1987

patří k nejmladší generaci fotografů.

Studuje filmovou vědu a anglickou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci a fotografii na Institutu tvůrčí fotografie Slezské Univerzity v Opavě.

Pochází z Kolína. V současnosti žije a pracuje převážně v Olomouci.