Začali jsme po vynikajícím koncertě, který proběhl minulou středu v olomouckém U-klubu, a povídání o nové desce Animage, psaní textů a muzikálech dokončili prostřednictvím e-mailové komunikace.

Rozhovor

Vaši nejnovější desku Animage jste začali nahrávat v Polsku a dokončili v pražských studiích. Uvažovali jste o tom, že byste ji v zahraničí nahráli kompletně, a pokud ano, proč k tomu nakonec nedošlo?
Z úplně prostého důvodu – už jsme na to neměli peníze a čas. Zvukový mistr Tadeusz Mieczkowski už byl zaneprázdněný dalšími pracovními závazky a kdybychom chtěli desku nahrávat v Polsku celou, protáhlo by se to minimálně o dva tři měsíce. Nemluvě o tom, že naše zkušebna v Praze nic nestojí. Takže některé věci jako zpěvy a dechy, které zase nejsou tak strašně náročné na akustiku, jsme natáčeli doma. Akorát jsme si kvůli tomu museli koupit stejné mikrofony, které jsme používali v Polsku. No aspoň je to dobrá investice do budoucna. (úsměv)

Hlavním rozdílem novinky oproti předchozím deskám je výrazně kratší stopáž jednotlivých skladeb. Řekli jste si už na začátku nahrávání, že tentokrát chcete mít na desce maximálně čtyřminutové věci?
Nevím, jestli jsme to od začátku stanovili jako nějaké dogma či limit, ale je fakt, že jsme se snažili nevkládat na desku zbytečné informace navíc a danou písničku nevariovat. Neomezovali jsme se nijak v délce skladby, ale spíš tím, aby sdělení bylo co nejstručnější. Tak jsme s citem pro celek omezovali detail.

Pojďme teď na chvíli k vašim textům. Do bookletu ke tři roky starému koncertnímu albu Retropicture jste se rozhodl zařadit v angličtině stručně popsané obsahy a významy jednotlivých skladeb. Nakolik je pro vás text pouhou hrou s libozvučně znějícími slovy a nakolik chcete, aby posluchač věděl, co jste vlastně chtěl sdělit?
To jsou dvě rozdílné otázky. Za prvé, nikdy pro mě není text pouhou hrou s libozvučně znějícími slovy. Když, pak mohu použít jen hlas, případně slova odkudkoliv, přičemž bude jejich zvukomalebnost tím měřítkem, což je třeba případ úvodní skladby z nové desky Eleisure suite. To, že v textu někdo smysl nenachází, zdaleka neznamená, že v něm smysl není. Za druhé je samozřejmě příjemné, když ten text občas někdo rozklíčuje. Ale na druhou stranu vím, jakými cestami se ubírá moje mysl v případě textů jiných autorů. Vím, že je to obtížné a člověk si není nikdy jistý. Jestliže někomu dá ta interpretace hlavu a patu a myslí si, že tomu rozumí nebo se v tom textu nějakým způsobem odráží jeho vlastní zkušenost, tak je to pro mě v pořádku.

Na nové desce se objevují hned dvě anglicky zpívané skladby. Není pro vás jako pro textaře angličtina trochu svazující? Přeci jen možností ke slovním hrátkám nebude v porovnání s češtinou tolik…
Jediné, co mě svazuje, je fakt, že ten jazyk neovládám natolik, abych v něm mohl psát s naprostou jistotou. V češtině se pohybuju s určitým klidem a vědomím, že prostě nedám pokoj, až tam vleze. (úsměv) Ale pátrat v angličtině po skutečném významu konkrétního slova, jeho konotacích nebo metaforickém použití, tím se zabývat nedokážu. V případě písně Mother´s World jsem šel čistě po obsahu, po primárním významu slov. Ještěže existují lidé jako Tim Gillman-Ševčík nebo Alex Limburg, kteří mi umí pomoci.

Nakolik vás při tvorbě textů ovlivnil dvorní textař J.A.R. Ota Klempíř?
Myslím, že maximálně. Ota a ještě Viktor Dyk mi ukázali, že možnosti metafory jsou ještě otevřenější, než jsem si do určité doby myslel. Že existuje ještě pestřejší a barevnější svět a není tu žádná obava do něj vstoupit. V téhle souvislosti si vzpomínám na jednu větu od J.D. Salingera, který říká něco v tom smyslu, že člověk by měl psát tak, jak chce pak číst. Tedy aby to dělal pro sebe a sám sobě rozuměl.

Když jsme spolu hovořili vloni, svěřil jste se, že máte radost z toho, že současné muzikálové dění se vás už nijak netýká. Na jaře jste se přitom vrátil k muzikálu Jesus Christ Superstar, který letos oslavil deset let od derniéry. Jaké to bylo, naskočit zase zpátky do celého projektu?
Skvělý, navíc šlo jenom o koncertní provedení. Když člověk není v kulisách a kostýmech a je mu najednou o deset let více, tak ta hudební složka začne mít úplně jinou váhu. Užil jsem si to v dobré náladě, nemusel se ohlížet na žádnou komplikovanou režii a soustředil se jen na muziku. Vlastně se Jesusovi ani nějak vyhnout nemůžu, mám tenhle projekt v sobě a jsem na tu práci hrdý.

Současně s přípravami nové desky jste pilně pracoval i na chystané encyklopedii o vážkách, které jsou vaším dlouholetým koníčkem. V jakém stavu se publikace nachází nyní?
Je nutné dotáhnout obálku, dosázet dvě kapitoly, dodělat dedikaci, tiráž a korektury. Po úporné roční práci na nějakých šesti stovkách stran shrnujících deset let výzkumu a fotografování našich vážek jdeme za čtrnáct dní konečně do tisku. A troufám si tvrdit, že minimálně v Evropě si to nikdo za rámeček nedá. (smích)