„Člověk má prý dvě oči proto, že jedním vidí svět takový, jaký je, a tím druhým takový, jaký by měl být. Přestože jsem bezstarostný a veselý, moje psaní má povahu, kterou neovlivním. Mám zodpovědnost vůči svému tatínkovi, který umřel v plynové komoře, a vůči mamince, kterou jsem viděl v táboře poníženou,“ svěřil se na besedě Lustig.

Kromě několika báječných vtipů nabídl Lustig publiku i definici literatury. „Je to taková alchymie, kterou nemůžete vysvětlit, ale báječně se o ní povídá,“ shrnul spisovatel.