Zůstat ještě v Olomouci pro mě bude přínos, věří Jakub Galvas

I kdyby na něm oslnil, lépe se mu jeví možnost zůstat ještě minimálně rok v Olomouci, se kterou podepsal po sezoně novou roční smlouvu.

„Chtěl bych dokázat, že můžu být jeden z důležitých článků obrany,“ hlásí perspektivní bek, jenž ve svých čerstvých 19 letech působí velice vyzrále.

Jak se ohlížíte za minulou sezonou?
Myslím, že byla povedená. S Olomoucí jsme postoupili do čtvrtfinále, což pro nás byl obrovský úspěch. Pak přišla pozvánka do A-týmu reprezentace, kterou jsem vůbec nečekal. Minimálně na začátku sezony bych si ani nepomyslel, že bych se tam mohl probojovat, natož tak až do toho konečného vyřazování. Zkušenost s reprezentací umocnila už tak podle mě povedenou sezonu.

Janotka vzpomíná na poháry: Byli jsme nadupaní a Psotka nám hodil kopačák

Podání ruky a pozvánka do repre

Kdy jste se dozvěděl o pozvánce do národního týmu?
Řekl mi to pan Špaček, když jsme si podávali ruce po konci čtvrtfinálové série proti Plzni. Tam jsem se to dozvěděl.

Zajímavý způsob oznámení pozvánky.
Řekl mi: Ještě se uvidíme. Nejprve jsem nevěděl, jak to myslí, nasadil mi brouka do hlavy (směje se). Nakonec se to stalo a měl jsem z toho radost.

Stihl jste si po náročné sezoně pořádně odpočinout?
Odpočíval jsem spíš učením, měl jsem na to tři nebo čtyři týdny volno. Takže jsem chodil hlavně do školy, stihl jsem ale i menší dovolenou. Byli jsme s přítelkyní na čtyři dny v Londýně. Prošli jsme se po památkách.

Takže fyzicky jste si odpočinul, ale psychicky tolik ne?
Ale jo. Lehl jsem si a u toho jsem se učil, pak jsem zašel do školy. Učení k životu patří a já jsem za to rád. Teď chybí ještě rok, abych mohl odmaturovat. Bude důležité, abych to zvládl.

Gól a zranění

Start v dospělé reprezentaci v utkání proti Švýcarsku byl takový sladkokyselý, je to tak?
Začátek byl povedený, podařilo se mi dát gól. Pak jsem ale nedohrál, z čehož jsem byl docela smutný. Chtěl jsem v utkání pokračovat, ale kvůli zranění v puse jsem nemohl. Mrzelo mě to, měl jsem z toho takové smíšené pocity. Sice jsem dal gól, ale ten zápas jsem v podstatě nehrál. Pořád jsem si ale říkal, že nemá smysl jít zbytečně přes zranění, že je to stále jen přátelák a že mi snad trenéři dají ještě šanci.

A tu jste dostal. Nakonec ale nominace na mistrovství světa utekla. Mrzelo to hodně, i když jste byl v roli zelenáče?
První moment samozřejmě zamrzí. Když už jsem tam byl třetí týden, držel jsem v sobě pocity, že to můžu dokázat. Pořád byly možnosti se trenérům ještě ukázat. Prosadit se v té konkurenci bylo samozřejmě těžké, ale dopředu jsem si neříkal, že na to ještě nemám nebo něco podobného. Na tohle jsem se snažil nemyslet, chtěl jsem pokaždé předvést co nejlepší výkon. Na konci jsem si myslel, že bych tu nominaci fakt mohl udělat, ale nevyšlo to. To se stane, nemůže tam být každý. Jsem rád za příležitost, kterou mi trenéři dali. Viděl jsem TOP kluky, naučil jsem se od nich zase něco nového. Můžu říct jen to, že to byla super zkušenost.

V čem vás tato zkušenost posunula?
Zjistil jsem třeba, že je užitečné si fakt detailně před zápasem studovat hru soupeře či konkrétní hráče, proti kterým bych mohl nastupovat. Šlo o takové drobné detaily do hokejového života. V klubu se na soupeře připravujeme samozřejmě taky, ale nikdy předtím jsem nepraktikoval to, že bych se na protihráče podíval na videu sám od sebe.

Poprvé jste hrál extraligové play-off, pak jste si vyzkoušel i konfrontaci s dospělým mezinárodním hokejem. Jak tyhle úrovně srovnáváte?
Myslím si, že v play-off bylo o hodně víc taktiky než v následujících přípravných zápasech za reprezentaci. Tam sice byla daná určitá pravidla, ale přišlo mi to takové uvolněnější, pohyblivější a rychlejší. Tohle se ale postupem času vyvíjí, určitě i na samotném mistrovství světa se jinak taktizuje. Kluci hráli osm zápasů během pár dní, takže je pak určitě i prostor na to pošetřit nějaké síly, zbytečně nenapadat, když se vede o tři góly a podobně.

Olomouc? Nechtěl jsem čekat na nic dalšího, přiznává Švrček

Budoucnost v Chicagu?

Od loňského draftu na vás v NHL vlastní práva Chicago. Kdy zamíříte na jeho letní nováčkovský kemp?
Poletím tam 13. července, kemp by měl trvat zhruba týden. Minulý rok jsem trénoval jen na suchu. Byl jsem po operaci ramene, které jsem neměl ještě v takovém stadiu, abych mohl jít na led. Už jsem se tam seznámil s hodně lidmi, už vím, jak by to mělo probíhat. Bude to zřejmě podobné jako minulý rok. To, že už jsem tam jednou byl, mi teď podle mě pomůže.

Existuje reálná možnost, že byste se do zámoří stěhoval už letos?
Samozřejmě bude záležet na tom, jak se ukážu na kempu. Chicago má nějaké možnosti, ale jaké mají plány, se dozvím až tam. Přes sezonu se na mě byli dívat. Pokud vím, v Olomouci byl taky jeden skaut, ten se pak se mnou ale po zápase nepotkal. Měl jsem se skauty ale setkání po zápasech v Jihlavě a Plzni. Řekli mi třeba to, co mám zlepšit, jak vidí moji hru a tak podobně. Většinou šlo opravdu o detaily.

Máte nějaké informace o tom, jestli má Chicago v úmyslu s vámi v nejbližší době podepsat smlouvu?
Vím, že se o tom jednalo během sezony, ale co vím, tak tam podepsalo pár jiných hráčů, takže řekli, že ještě počkají. Uvidíme, jestli se to někam posune po kempu.

V Olomouci jste každopádně na jaře prodloužil smlouvu. Vidíte tedy své nejbližší kroky stále na Hané?
Myslím si, že zůstat ještě v Olomouci, by pro mě byla dobrá cesta a přínos. Navíc, jak už jsem říkal na začátku, čeká mě maturitní ročník. Podle toho, co se ke mně dostalo, tak by s tímto krokem souhlasili i v Chicagu. Chtěl bych dokázat, že můžu být jeden z důležitých článků obrany. Tuhle výzvu bych se chtěl pokusit zvládnout. Každopádně ale záleží na mnoha věcech.
I kdyby se povedlo podepsat s Chicagem smlouvu, a hrát třeba na farmě, záleží strašně na tom, jakou bych dostal roli. Je rozdíl, jestli hrajete pravidelně mezi šesti beky, nebo jestli hrajete občas.

Yunis: Vím, že mám pořád rezervy, ale cítím šanci

Tým coby nejdůležitější faktor

Během uplynulé sezony vám narůstaly minuty na ledě, body ve statistikách. Máte v těchto ohledech nějaké laťky, kterých byste chtěl v další sezoně dosáhnout?
Ani ne, snažím se dívat hlavně na týmový výkon. Vždycky chci, abychom to jako tým dotáhli co nejdál, protože to je v hokeji ten nejdůležitější faktor. Každopádně určitě chci, aby i moje výkony šly pořád nahoru, bude důležité, abych se v hokejovém růstu nezastavil. Na bodovou stránku se ale příliš dívat nechci. Když se na to člověk příliš upíná, nemusí se mu tolik dařit a je z toho akorát špatný. Budu se ale snažit být klidnější v zakončení. Moc to tam nepadalo, i když příležitostí jsem měl podle mě docela dost.

Je nějaká konkrétní činnost, na které byste chtěl nejvíce zapracovat?
Myslím si, že každý musí pořád pracovat na všem. Je jasné, že mám nějaké slabší a nějaké silnější stránky. Já se ale snažím zlepšovat ve všech ohledech, abych byl hokejově všehoschopný. Když už nejsem úplně velký, tak se snažit být co nejrychlejší, abych to útočníkům co nejvíc znepříjemnil. A naopak když vyrazím dopředu, abych byl schopen řešit situace tak, aby skončily gólem. Doufám, že se ve všech těchto ohledech budu zlepšovat.

Pokud tedy vše dopadne tak, že budete v týmu Kohoutů pokračovat, bylo by to opět po boku táty?
Co vím, tak táta ještě nemá smlouvu. Ale řeknu to tak… pokud by zůstal, byl bych za to rád. Má spoustu zkušeností, v defenzivní činnosti by nás určitě zase vedl. V tom je jedinečný.

Ať už to dopadne, jak chce, co vám osobně dalo vaše společné působení v uplynulé sezoně?
Bylo to zprvu takové nečekané, že hrál se mnou. Odehráli jsme spolu v lajně dost zápasů, myslím, že jsme si suprově vyhověli. Neměli jsme problémy, vždycky jsme to společně nějak zvládli. Bylo fajn si s ním zahrát, moc hráčům se taková věc nepovede. Jsem strašně rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. I když je pravda, že jsem vždycky říkal, ať v Olomouci nikdy nehraje, dokud tam budu já (usmívá se). Říkal jsem si, že nevím, jestli bych to dal. Myslím ale, že mě to nakonec moc potěšilo.

Na příkladu Martina Nečase, který byl v Brně pod křídly Martina Erata, jde vidět, jak důležité pro mladé hráče je mít vedle sebe nějakého mentora. Splňoval u vás tuto roli táta?
Určitě. Díky tomu vzájemnému vztahu mi toho asi nejvíc, třeba i po zápase, říkal právě Galus (přezdívka obou Galvasů, pozn. red.). Musím ale říct, že když došlo k určité situaci, poradili mi všichni. Pak přišel do týmu Zbyňa Irgl, v němž jsem viděl extrémního dříče, kterého fakt nenajdete v každém klubu. Když ho vidíte v jeho věku makat, s vědomím, kolik toho už dokázal, chcete se vydat stejnou cestou, stejným způsobem. A taky dokázat to, co on.

Rád bych s Olomoucí zažil větší úspěch, prohlásil Knotek

Individuální trénink

Na nadcházející sezonu jste se dosud připravoval individuálně. V porovnání s ostatními hráči Mory, kteří mají individuál, jste ve věkovém kontrastu. Proč jste netrénoval se zbytkem mužstva?
O individuál jsem požádal. Zaprvé kvůli ramenu, kondiční trenér mi naordinuje to, co moje rameno zvládne. Zadruhé jsem chtěl zvolit individuál z toho důvodu, že v týmu mají trenéři na starost zhruba 25 hráčů a myslím si, že když se jeden trenér stará třeba jen o dva hráče, může jim nastavit tréninky přesně tak, jak potřebují. Musím říct, že mi to tak vyhovovalo. Společně jsme se snažili třeba o to, abych trochu nabral.

Jak se to daří?
Nechceme pouze to, abych jen „nabouchal“ svaly, ale chceme to dát do dynamiky. Jde to postupně, ale jde to dobře.

Kolik jste přibral od konce sezony?
Na konci jsem vážil okolo 74 – 75 kilo, teď je to zhruba 78. Jak říkám, jde to pomalu, ale i za to jsem rád.

Zmínil jste rameno, se kterým jste byl na operaci už před rokem. Stále vás ale trápí?
Jen ve výjimečných cvicích, kde jde rameno hodně do vnější pozice, tak je pořád trochu slabší. Taky ještě chodím na rehabilitace, je to dlouhodobá činnost. Byl to úraz, který chce hodně času a dost s tím pracovat. Myslím si ale, že ten rozsah jsem oproti sezoně, kdy na ta cvičení nebylo tolik času, o dost zlepšil.

Autor: DAVID JAHODA