„Je to utrpení. Není to nic moc příjemného vidět kluky v den zápasu. Musíte na to jen koukat a nemůžete se zapojit,“ říká obránce pověstný svou obětavostí.
Jak dlouho se takhle bruslařsky připravujete?
Přes týden. Dohodli jsme se, že budu chodit na led po klucích a budu si dělat svoje věci. Pomalu bych se chtěl zapojit, když po tréninku něco dělají. Zatím ale nechci dělat ostřejší pohyby. Člověk blbě zakopne… Radši budu mít delší skluz a vydýchám se. Nevynechal jsem skoro nic. Po operaci jsem chyběl týden, pak jsem chodil na kolo a do posilovny. Hrozně se těším, až budu zpátky.
A co se vám vlastně s rukou stalo?
Při prvním zápase s Jihlavou jsme se se soupeřem špatně srazili a otočila se mi ruka. Nešťastně se mi zlomila jedna kost, která se musela operativně spravit, protože by to samo nesrostlo.
Přes léto jste byl na dvou operacích. Jedná se o stejné zranění, které jste přes léto doléčoval?
Ne. To je další klacek pod nohy. Vždycky, když jsem si něco zahojil, tak se mi stala další taková věc. Doufám, že to už je poslední.
CELÝ ROZHOVOR VE STŘEDEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU.
