„To, co odešlo, se nám podle mě povedlo nahradit,“ konstatoval kouč Zdeněk Moták po úvodním tréninku.

Byli hráči po dovolených trochu ospalí? Několikrát jste zvedl hlas.

Ve druhé minutě jsem ho ztratil (pousměje se). Myslím, že chlapci pracovat chtějí, jsou k tomu vedení, takže není třeba tolik zvyšovat hlas. Někdy jim ale musíte pomoct.

Máte tu pár nových hráčů. Jeden z nich, Lukáš Klimek, ukázal velmi dobré fotbalové schopnosti.

Říkal jsem to Honzovi (Tomajkovi), že hraje výborně badminton, košíkovou, fotbal, florbal, volejbal… ještě, aby mu to takhle šlo i s tím hokejem. Já ho ale znám dlouhodobě. Vím, jaký je to člověk, jaký je to hráč na ledě, takže i proto jsme ho tady chtěli.

Jakou roli hrála v jeho příchodu vaše osobní známost?

Jakmile se objevil v nabídce, tak i to zahrálo roli. Já se s ním znám dlouho, proběhla i komunikace s Erikem (Fürstem, generální manažer HC Olomouc) a dopadlo to. Myslím, nebo doufám, že bude posilou.

Jakou by měl v týmu splňovat roli?

Umí hrát v útoku na všech postech. Může hrát křídlo, centra, umí dozadu i dopředu. Je to takový univerzální hráč. To jsme potřebovali. Je taky dostatečně rychlý, dobře mu to bruslí a i v těch hrách jste mohli vidět, že je na tom dobře. Očekáváme od něj zvýšení herního potencionálu mužstva.

Dobrý ročník, mladý kluk

Do útoku jste přivedli ještě Marka Hecla.

Rychlonohý hráč ze slovenského Trenčína. Dobrý ročník, mladý kluk. To mužstvo tady potřebuje lehce omladit. Tím nechci říct, že bychom byli nějací přestárlí, ale tu mladou krev potřebujeme. Mladého hráče, který svou rychlostí bude soupeřům dělat problémy.

Co by ve vašich očích měli splňovat navrátilci do obrany Tomáš Valenta a Alex Rašner?

Od nich si slibujeme zvýšení konkurence v obranných řadách. Už tu v minulosti byli, znají prostředí, takže jejich adaptace by měla být jednodušší.

Někteří hráči tu ale nebyli, třeba Robin Staněk.

Ten v týmu končí. Skončila mu smlouva.

Už dříve jste oznámili jiné odchody. Jak těžké bude nahradit v obraně Jakuba Galvase?

Pro mě je zklamání, že hráč šestého mužstva české extraligy jde do 14. mužstva finské ligy. Možná, že ho to nakopne novým jiným směrem. Ten chlapec byl pro nás samozřejmě obrovská opora, dostal tady maximální šanci, vyhrál se, řekl si o reprezentační dvacítku i dospělé národní mužstvo. Pro mě je to zklamání, ale samozřejmě mu přeju, aby se tam chytil, a potom se posunul i dál. Třeba se jednou vrátí a bude rozdávat hokejovou radost zase tady.

Už nebude moct počítat s Alešem Jerglem, kometou loňské sezony.

Víte, půlku sezony ta jeho výkonnost nebyla ideální, i když… při vstupních pohovorech, které jsme vloni měli, jsme se bavili o tom, že to může být hráč do první lajny. Trochu nám v sestavě haproval, v listopadu si ale řekl o šanci v té první lajně a udržel ji. Dával důležité góly a stal se ofenzivní oporou.

Věřím, že kdo přijde, dobře zapadne

Jaká je tedy zatím spokojenost s pohybem v kádru?

Myslím, že je to v pořádku. S Erikem komunikujeme každodenně. To, co odešlo, se nám podle mě povedlo nahradit. Věřím, že všichni, kteří do mužstva přijdou, tak dobře zapadnou. Z toho bych neměl strach. Parta, která tady je, to gró hráčů, která tvoří kostru… to nejsou jen výborný hráči, ale taky skvělí chlapi do kabiny.

Máte vyhlédnuté ještě nějaké posily?

Plánujeme, ale nemusí to samozřejmě vyjít. Vzhledem ke zraněním ale potřebujeme, aby ten kádr byl dostatečně široký. Chtěli bychom někoho ještě směrem do útoku.

Nezvažovali jste kondičního trenéra?

Samozřejmě jsme o tom přemýšleli (na chvíli se odmlčí). Pár chlapců bude mít individuální přípravu. Myslíme si, že hlavně pro ty starší hráče – ne staré, ale starší – by ta individualizace měla být. V úvodním proslovu jsme jim zdůraznili, že chceme, aby na sobě pracovali a třeba udělali i něco jinak. Třeba, aby šli z určité vytrvalosti do větší dynamiky a rychlosti. To jsme umožnili některým hráčům, u kterých vidíme, že to společné přípravné období jim více méně nic nedalo. Myslíme si, že by to mohl být dobrý směr.

Je to částečně i reakce na spoustu zranění, které jste měli v minulé sezoně?

To si nemyslím. Když se o tom bavíme, čím by to mohlo být, samozřejmě se díváme i směrem k nám, jestli ty hráče nepřeceníme, nebo jestli tady v zimě opravdu není příliš velká zima. Byla spousta tréninků, kdy jsme mohli trénovat jen dvacet minut, a pak jsme hráče museli hnát do tepla, aby se ohřáli. Nemohli jsme tak dělat penzum nácviků, které jsme chtěli. Nechci ale, aby to vypadalo, že tu brečím a na něco si stěžujeme. Je ale možné, že ten chlad, může ovlivňovat různá svalová zranění. Když jsem se na to ale ptal fyziopraktiků a lékařů, tak někteří říkají ano, někteří ne. Nedokážu definovat, jestli je to tím, nebo oním. Když ale máte zraněného hráče, nikdo není rád. I v úvodním proslovu jsme apelovali na to, že potřebujeme zdravé hráče. Někteří mají ještě nějaké šrámy z minulé sezony, takže potřebujeme, aby se úplně uzdravili. Až pak můžou začít něco dělat. Každý si z té minulé sezony s sebou nese určitou zdravotní diagnózu, a to bychom chtěli omezit, nebo odstranit, abychom nastupovali vždycky zdraví.

Vzhůru na kopeček

Co všechno vás během suché přípravy čeká?

Do konce června budeme pracovat v areálu. Podle počasí bychom chtěli využívat i umělou travnatou plochu na Sigmě, chceme tam zařadit i nějaké výběhy do terénu. Třeba v Samotiškách máme takový hezký kopeček. Hlavně bychom chtěli, aby ta dřina, kterou budou podstupovat, byla pro kluky pestrá a aby z ní měli radost. To znamená využít všechny možnosti, které tady máme.

Váš trenérský kolega hovořil i o cvičení ve vojenském prostoru Libavá.

Nechtěl jsem o tom mluvit, máme to teprve předjednáno. Je nachystaný termín, ale chceme to s velitelem sedmé motorizované brigády v Hranicích teprve dojednat. Má to být takový teambuilding. Víte, ti kluci nikdy nebyli na vojně. My, co máme dva roky vojny za sebou, víme, jak vypadá samopal, ótéčko, prostě plná polní… má to splnit takové ozvláštnění, dostat je z tohoto prostředí zase někam jinam.

Už je to pár týdnů, ale bolí vás ještě pomyšlení sedmý zápas čtvrtfinále proti Plzni?

Bolet to nebolí. Chyběl nám ale kousek – nebyl to nějaký vagón – k tomu, abychom byli ještě úspěšnější. Musíme si teď říct, že musíme pracovat ještě lépe a více, abychom třeba příště úspěšní byli.

Prý jste se na galavečeru Hokejista sezony v Brně potkal s Milanem Gualšem, plzeňským kapitánem.

Jo, ale to bylo celkem v klidu, bavili jsme se. Myslím, že ten pomyslný klobouk před naším výkonem smekl. Se všemi lidmi, se kterými jsem se tam bavil, viděli ten náš výkon velice pozitivně. My ale každopádně musíme dělat dál, ještě víc a víc. Možná i proto jsem byl na prvním tréninku takhle hlučný, ale to já bývám. Musíme chtít ale prostě víc – od sebe, od hráčů, prostě od všech.