„Je tady výborná parta, kluky už jsem znal," pochvaluje si třiatřicetiletý hokejista.

Jak se zrodil váš příchod ze slovenského Martina do Olomouce?
Umožnila to zejména moje otevřená smlouva, kterou jsem na Slovensku měl. Čekal jsem na nějakou nabídku, prioritou byla česká extraliga. A když přišla, tak jsem neváhal a kývnul. Dohodli jsme se do konce sezony, potom se všechno bude odvíjet od mých výsledků.

Podle nálady na tréninku to vypadá, že jste do týmu zapadl bez problémů. Jaké jsou vaše první dojmy?
Hned jak jsem vkročil do kabiny, cítil jsem skvělou atmosféru. Slyšel jsem to už před příchodem, ale potvrdilo se mi to na vlastní kůži. Je tady výborná parta, kluci jsou v pohodě.

Nevystrašila vás zima, která nyní v plecharéně panuje? Někteří spoluhráči mají na tréninku pod helmou i čepici.
V Rusku jsem si zvyknul, tam to bývá i horší (smích). Ale nevnímám to, snažím se zdomácnět. Teď je to můj klub, takže se na všechno dívám jen pozitivníma očima.

S Venerou jen dobré zkušenosti

Pod koučem Venerou jste působil v Karlových Varech. Jakou roli sehrál u přestupu on sám?
Volal mi, jaká je moje situace, jakou mám smlouvu 
a jestli bych popřípadě mohl přijít. To jsme si vyjasnili hned na začátku, od toho se to všechno následně odrazilo.

Předpokládám, že se vám pod ním pracovalo dobře, když se Energii tak dařilo, že?
Pan Venera prokázal své kvality tím, že dokázal poprvé v historii probojovat mančaft do předkola play-off, rok nato jsme se skvělou partou vybojovali druhé místo. Moje zkušenosti s ním jsou jen dobré, dokáže tým velmi dobře připravit tak, aby podával maximální výkony a výsledky.

Vypadá to, že vytvoříte slovenskou formaci společně 
s Húževkou a Mikúšem. Znal jste z dřívějška své nové spoluhráče?
Kluky jsem samozřejmě znal, Slovensko zas není tak velké, hokejisti se navzájem znají (úsměv). Teď spolu tak trénujeme, tak se necháme překvapit, zda spolu nastoupíme i v zápase. Já osobně preferuji týmovou práci, bojovný styl. Snažím se všechno dělat na maximum.

V nové hale to šlo dolů

V mládežnických kategoriích jste působil v zámoří, nedávno 
v Bělorusku a Rusku. Jak se vám tam líbilo?
Byla to úplně jiná škola, zkušenost do života. Každá země má něco do sebe, beru to jen pozitivně, člověka to může akorát posílit. Málokterý hráč vydrží dlouho na jednom místě, i když jsem vděčný za těch sedm let ve Varech.

Právě s Karlovými Vary jste před sedmi lety vyhrál extraligu. Asi se vám nedívá lehce na to, kde je západočeský klub dnes…
Těžko se mi na to dívá, přece jen jsem tam byl dlouho… Byl jsem tam při tom vzestupu – předkolo play-off, druhé místo a pak 
i titul. Potom se klub přestěhoval do nové haly a tam si myslím, že začala éra toho spodku… Už tehdy se mi na to těžko dívalo, protože ta parta, která tam byla, to byly neskutečné zkušenosti a emoce. Člověk se každý den těšil do kabiny a na stadion, výsledky tomu napomáhaly. Karlovým Varům ale přeji pořád jen to nejlepší.

V roce 2008 jste si zahrál na mistrovství světa v Kanadě, poté už jste mockrát dres slovenského národního týmu neoblékl. Je pro vás reprezentace uzavřená kapitola?
Nemělo by se nic uzavírat, dokud hráč nepověsí brusle na hřebík (úsměv).