„Každým dnem je vidět zlepšení,“ těší staršího z dvojice trenérů HC Olomouc. Dnes uvidí, jak jsou na tom jeho Kohouti v ostrém tempu, od 17.20 budou hrát na libereckém ledě.

Na ledě jste od středy. Co všechno se za tak krátkou dobu dalo stihnout?
Náš problém byl v tom, že jsme tou zákeřnou nemocí onemocněli už na začátku října. Čtrnáct dní ta nemoc tak nějak probíhala, potom jsme byli v rekonvalescenci, hráči trénovali jen individuálně a společně jsme začali teprve až od povolené středy. Je to pět dní před prvním zápasem, nahodit ty motory je poměrně složité, ale je vidět progres. Kluci se každým dnem zlepšují, což je pro nás důležitá zpráva.

Útočník Lukáš Nahodil zmínil, že měl pocit jako by se vrátil někdy do července. Začíná se úplně od nuly?
Od nuly úplně ne, ale ten pocit toho červencového ledu tam byl asi pro všechny. Jak pro hráče, kteří to zažili přímo, tak pro nás trenéry, kteří jsme se na to dívali. Musím říct, že ta vizualita byla šílená (směje se). Ale tým pracuje, vidíme, že level se pořád zvyšuje. Myslím si, že se do toho dostaneme dříve, než kdyby se začínalo úplně od začátku. Na ledě jsme nebyli měsíc, je to restart.

Může být problém ve větší náchylnosti ke zraněním?
Logicky ta otázka vyvstává, samozřejmě to může nést nějaké neblahé následky. Na ledě to jsou úplně jiné pohyby. Když cvičíte, jezdíte na kole nebo zvedáte činky, je to úplně něco jiného. Zvyknout si na to a zpátky se adaptovat bude trochu složitější, nicméně věříme, že se nám to podaří. Samozřejmě to chvíli potrvá, ta maximální forma nebude hned, ale doufám, že se nám to povede co nejdříve. Možnost zranění tam je, my ale děláme všechno pro to, abychom to limitovali.

Stejně jako v létě jste se mohli opřít o zdatného fyzioterapeuta Jakuba Jarolíma?
My tomu chlapci věříme, ale samozřejmě tam probíhala konzultace. Byla to společná práce, ale on v tom měl pochopitelně větší a obrovský podíl. Můžu říct, že to zvládl.

Jak jste přípravu během pauzy nastavili?
Chtěli jsme, aby hráči po nemoci nikam nespěchali, aby se opravdu vyléčili a nepřechodili. Víceméně nikdo neví, co to je, jaké to může mít následky. Chtěli bychom, aby si chlapci potom udělali i různá vyšetření – EKG, ECHO, nějaký spiro test… Ve chvíli, kdy už jsme věděli, že jsou hráči zdraví, měli přes videohovory hodinu společného tréninku denně. Většinou to ale bylo dost individuální podle toho, jak se hráči po nemoci cítili. Ale je jasné, že nic ideálního to nebylo, všichni by raději pracovali za normálních okolností.

Povedlo se, dle prvních dní na ledě, hráče udržet v dobré fyzické připravenosti?
Je to určitě o jejich subjektivních pocitech. První trénink byl šílený, ale jak jsem říkal, postupně se to zlepšuje. Zvedá se i fyzická kondice. Nicméně jsme za tak krátkou dobu nebyli schopni hráče nijak otestovat. Je to spíš takové vizuální. Podíváte se na ně, a buď přidáte, nebo uberete.

Jak jste trávil pauzu vy? Dovedu si představit, že za normálních okolností neustále bádáte na tom, jak zlepšit tým, střádáte plány na soupeře. Teď jste ale dlouho nevěděli, kdy a jestli vůbec půjdete zase do akce.
Já jsem byl chabrus, takže jsem měl problém sám se sebou. Potom to byly samé telefonáty. Bylo to ale jenom čekání, neviděli jsme světlo na konci tunelu. Nevěděli jsme, kdy se začne, co bude… teď se to ale seběhlo strašně rychle, takže ty myšlenky už jsou zase jenom na hokej. Předtím to byly myšlenky na osvobozování světa, záchranu vesmíru… tak, jak to chlapi mají, že jo (usmívá se). Vyhrávají války, zvedají poháry, střílejí důležité góly. Teď už jsou to pouze myšlenky na hokej, ty správné.

Věřil jste, že by se extraliga mohla brzy restartovat?
Musím se přiznat, že jsem nepočítal s tím, že se začne v listopadu hrát. Vzhledem k té celkové situaci, která vznikla a která panuje, jsem si myslel, že to bude nejdřív v prosinci. Je důležité, že začínáme trénovat a hrát. Ještě důležitější je, že se ta soutěž nepřeruší, že budeme hrát až do konce. Kdybychom hráli, a pak se to zase přerušilo, bylo by to špatné. Samozřejmě pro nás, kteří ten hokej děláme a máme ho rádi, by bylo nejdůležitější, kdybychom ho mohli hrát s diváky. Ale je to tak, jak to je.

Jedna velká strašnost, zvlášť v Olomouci

Berete absenci fanoušků v potaz během přípravy hráčů na zápasy? Atmosféra, která na zápasech bývá, totiž dokáže hráče vybičovat k nejlepším výkonům.
Na konci loňské sezony jsem si říkal, že je to strašné. Hrát bez diváků, kde je ticho, nikde nic, jedna velká strašnost. Bylo to šílené. Pak jsem se díval na NHL, kde hráli bez diváků, fotbal to samé… je to prostě špatně. Postupem času si ale člověk začne ne přímo zvykat, protože na to si nezvyknete nikdy, zvlášť tady v Olomouci, kde nás fanoušci podporovali opravdu vehementně, ale chceme trénovat, hrát, takže nic jiného nám nezbude. Bez diváků je to smutné a špatné. I z pohledu majitelů, kteří mají jen výdaje, ale žádné příjmy. Ale abych odpověděl na vaši otázku, tak myslím, že nijak zvlášť je na to připravovat nemusíme. Oni ví, že se bude hrát bez diváků. Je to na nic, ale když už to tak přišlo, musíme to vzít.

Ve chvíli, kdy jste zjistili, že se opět začne hrát a v prvním zápase vás čeká Liberec, začali jste na něj střádat taktické plány?
Taktické plány až tak moc ne. Něco o Liberci víme, jeden zápas jsme s ním už v této sezoně hráli… Teď se to ale bude valit rychle, bude následovat Zlín, potom Třinec, Hradec Králové, takže hráče musíte připravit tak nějak komplexně, všeobecně. V sobotu jsme se každopádně už podívali na video směřované k Liberci, první dva dny jsme se ale věnovali takovým všeobecným činnostem. Všechno si osahat, zkusit, jestli jsou brusle dobře nabroušené, led zmrzlý a puky dost černé (usmívá se).

Některé týmy jako Třinec, Vítkovice, Sparta či Plzeň byly na ledě i během pauzy. Může to být v prvních zápasech po pauze znát?
Určitě, myslím si, že to tak bude. Když vezmu Třinec, ten byl normálně čtyři týdny každý den na ledě. Náš deficit bude oproti nim obrovský, bude to znát. Ale já doufám, že do toho vlaku rychle nastoupíme a budeme taky uhánět.