Lépe na tom byl jen v sezoně 2006/07, kdy mu bylo 26 let, oblékal dres mateřských Vítkovic a chystal se na své první zahraniční angažmá. Tehdy dokázal za základní části nastřádat 25 branek.

Ale kdo ho zná, ví, že abyste z něj dostali víc slov k jeho výkonům, bylo by k tomu potřeba páčidlo.

„Každý hráč je samozřejmě rád, když dá gól. Na druhou stranu, teď nás čeká to hlavní a teprve uvidíme, jestli jsme byli úspěšní, nebo nebyli,“ otáčí ihned směrem k celému týmu.

„Já sezonu vždycky hodnotím, jakmile skončí,“ dodává.

To ho přesně vystihuje. Mužstvo staví do popředí. Kdyby jeho výkony nevedly k týmovému sukcesu, tolik by ho to netěšilo.

OLOMOUCI JSEM ZA ŠANCI VDĚČNÝ

Z kontextu jeho slov však cítíte, že číslovka 22 v kolonce gólů mu dech úplně nevyrazila. Je si totiž vědom toho, jak velké úsilí věnoval předsezonní přípravě.

„Myslím si, že poslední dvě sezony jsem věděl, že ta kariéra už se blíží ke konci. Proto jsem omezil golf a místo toho jsem se více připravoval,“ svěřuje se.

Mora v něm během loňské novoroční výměny získala zboží, které dlouho hledala. Zboží, které bývá drahé a často nedostupné – značka Střelec. V průběhu minulé sezony jej ale v Třinci odložili na polici s nápisem „výprodej“.

„Už před minulou sezonou jsem si říkal, že jsem trénoval dost a myslel jsem si, že ta sezona bude dobrá. Bohužel pak do těch Vánoc to vypadalo tak, jak to vypadalo,“ vzpomíná majitel stříbrné medaile z mistrovství světa 2006 na závěr třineckého angažmá.

Olomouc po něm chňapla, a z nejprve měsíční směny za Romana Vlacha se nakonec stal fantastický kauf.

„Já jsem opravdu vděčný za to, že mi Olomouc dala šanci vrátit se tam, kde jsem byl celou kariéru zvyklý,“ cení si Irgl.

Jde na něm vidět, jak si hokej pořád užívá. Po každém gólu pumpuje rukama směrem k tribunám, a když ho vyvolává celý stadion, v jeho tváři vidíte nadšení, jako by podobné chvíle prožíval poprvé v životě.

FANOUŠCI JSOU TU UNIKÁTNÍ

„Kvůli tomu to člověk dělá. Pro fanoušky, pro úspěch mužstva,“ říká.

„Já vždycky tvrdím, že až jednou skončím s hokejem, tak si ani nemyslím, že mi bude chybět hokej jako takový jako spíš ta kabina,“ zamýšlí se.

Stejně tak, jako si olomoučtí fanoušci oblíbili jeho, on si oblíbil je.

„Jejich přístup je na naši republiku a celkově českou mentalitu a povahu takový unikátní,“ smekl.

„Dokážou ocenit, že dřeme. Skoro na všech stadionech vidíte, že když mančaft prohraje, lidi se seberou a jdou domů, víc je nezajímá. Tady, i když se prohraje nebo se udělá jen bod, tak na nás fanoušci čekají a chtějí děkovačku,“ oceňuje zkušený útočník.

SMLOUVU MÁM I NA PŘÍŠTÍ ROK

A oboustranný obdiv bude mít pokračování.

„Jelikož tu mám smlouvu ještě na příští sezonu, tak se nic neřeší,“ těší olomoucké příznivce před startem play-off.

Do něj se Mora dostala z šesté pozice, kterou pro sebe urvala parádní sedmizápasovou sérií výher. Pro kdekoho šlo o největší překvapení sezony. Ne už tak pro Zbyňka Irgla.

„Když jsem se na to před sezonou díval, tak jsem tipoval, že bychom mohli být kolem toho šestého místa. Myslím si, že to umístění tak nějak odpovídá kvalitě kádru, který máme,“ prohlašuje.

Celá hokejová veřejnost žasne nad tím, co skromný celek z Hané dokázal.

„Jasně, když se budeme bavit o rozpočtu, dokážu tvrdit, že máme suverénně nejnižší rozpočet v celé extralize. To je asi bez pochyb,“ sděluje a pokračuje: „Na druhou stranu si myslím, že je tady spousta kvalitních hráčů, kteří si toho v extralize prošli docela dost. Spoustu lidí ten mančaft podceňuje, já si ale opravdu myslím, že má svoji sílu a není špatně poskládaný,“ praví.

Mužstvu zkrátka bezmezně věří. A je přesvědčený o tom, že čtvrtfinále nebude konečnou zastávkou olomoucké jízdy.

„Samozřejmě víme, že soupeř je kvalitní, je silný. To my všechno víme, uznáváme sílu soupeře,“ uvedl na adresu plzeňské Škody, kterou Kohouti vyzvou ve čtvrtfinále potřetí během čtyř let.

„Na druhou stranu opravdu věřím tomu, že můžeme hrát s každým. Myslím si, že máme natolik dobrý kádr, abychom čtyřikrát vyhráli,“ burcuje před pondělním startem série.