Výhry proti svému bývalému klubu, kde působil v předchozích dvou sezonách si velmi vážil.

„Byl to velmi těžký zápas. Čekal jsem, že budu mít méně zásahů," přiznal.

První třetina byla pro slovenského brankáře velká nuda. Perníkáři hráli čtyři přesilovky a Kohouti se do útoku dostali jen výjimečně. „Hosté pořádně vystřelili až 
v devatenácté minutě," upozornil Halász.

Hned po přestávce inkasoval. „Z první střely jsem dostal gól. Hned jsem to hodil za hlavu. Nebyla žádná panika, do konce zbývalo hodně času," nerozklepala se kolena pardubickému brankáři.

Hra se rázem změnila. „Olomouc se dostala do tlaku a hrála přesilovky. Ale ani při nich hosté nestříleli. Vůbec jsem si nesáhl na puk. Snažil jsem se hýbat," poznamenal Halász.

A ve třetí třetině už se olomoučtí hokejisté konečně rozstříleli.

„To se mi chytalo dobře, že už začali střílet. Při některých šancích jsem měl i štěstí," konstatoval.

Bývalý juniorský reprezetant v novém klubu do branky nastoupil vůbec poprvé. Žádnou trémou netrpěl. Navíc se postavil klubu, kde si v předchozích dvou sezonách udělal velmi dobré jméno. „Vůbec jsem to neřešil. Bylo mi jedno, proti komu jsem chytal. I když je pravda, že jsem zápas bral trochu jinak, když jsem tam dva roky chytal," připustil Halász. Po zápase navíc předvedl bujarou děkovačku fanouškům.

„Je to spontánní. Záleží na náladě," s úsměvem vysvětloval své kousky.