Jako jeden z hrstky hráčů současného kohoutího kádru pamatuje postup do nejvyšší soutěže a moc ho mrzelo, když Hanákům na jaře nevyšel sedmý duel čtvrtfinále s Plzní. Už je to ale za ním, odedřel suchou přípravu – mimo jiné i na drsném vojenském výcviku – a teď se dívá vstříc novým výzvám. První z nich bude vytvořit nový úderný první útok.

Na konci minulého týdne jste si mákli ve vojenském prostoru nedaleko od Hranic. Jaké to bylo?

Bylo to zajímavé, náročné. Možná víc, než jsem očekával. Ale určitě to bylo něco, co člověk normálně nezažije, takže to bylo obohacující.

Museli jste se během výcviku chvílemi hodně kousnout?

Myslím, že jsme museli dost vystoupit ze svojí komfortní zóny. Bylo to dobře nakombinované a vymyšlené. Docela jsme si i hrábli. Nebo aspoň já jsem to tak cítil. Měli jsme pochod, kdy jsme nesli raněného nebo i ten spánek… byla tam miliarda komárů, to bylo až otravné. Ten komfort na vlastní posteli to prostě nebyl. Jednou za čas něco takového zažít je ale hezké.

Takže se ještě teď škrabete?

Já jsem to naštěstí nepodcenil a měl jsem dlouhé rukávy a tepláky, ale někteří kluci tam vesele běhali v kraťasech. Třeba Alex (Rašner) nebo Ondruš (Jiří Ondrušek), ti byli doštípaní neskutečně.

Je někdo v týmu, kdo má vojenskou tématiku rád a vyloženě se na to těšil?

To si myslím, že ne. Nejlíp oháklý byl Vyrub (Martin Vyrůbalík), ten fakt vypadal jak voják. I ti kluci, co nás tam měli na starost, říkali, že ho hned berou k sobě. Pak byli dobře vybavení i ti, co chodí na ryby. Měli třeba maskáče a další věci.

V pátek vám suchá příprava skončila. Jste rádi?

Docela už jo, postupně se to totiž kupí. Trenéři se to samozřejmě snaží dělat tak, aby se pořád nedělalo to samé, ale některé věci prostě jsou pořád dokola. Myslím si, že už je to tak akorát.

Lišila se příprava oproti loňsku?

Ne, myslím, že to bylo úplně stejné. Samozřejmě teď ti vojáci nebo nějaké další prvky jsou tam trochu odlišné, ale úplně něco jiného už se podle mě ani vymyslet nedá. Takže vesměs stejné jako vloni.

Už se soustředíte na novou sezonu, polovinu přípravy máte za sebou. Trápí vás přesto ještě prohraný sedmý zápas čtvrtfinále s Plzní?

Ne, to už je dlouho, abych na to myslel. Maximálně, když mě někdo zastaví a zeptá se mě na to, tak řeknu: No, škoda… Teď už ale nad tím nejde přemýšlet. Je potřeba na to pak myslet v sezoně a udělat ještě něco víc pro to, aby se to nestalo.

Týmový cíl tedy zůstává pořád stejný?

Samozřejmě, tam to zůstává. Prostě postoupit, slavit, přes někoho přejít. Takový pocit jsme zažili právě vloni v předkole. Sice to je „jen“ předkolo, ale někoho vyřadíte a máte z toho dobrý pocit. Je to jiné, než když postoupíte do čtvrtfinále přímo, a hned vypadnete.

Takže – v nadsázce řečeno – příště být raději mimo šestku?

Ne, to samozřejmě ne (usmívá se). Je to lepší kvůli odpočinku, ale ten pocit někoho vyřadit je lepší.

Dvakrát za sebou jste dosáhl na metu 30 bodů. Je výzva to znovu zopakovat?

Udržovat si nějaký standard je samozřejmě ideální. Myslím si ale, že bych to mohl ještě navýšit. Ale jak se říká, nejdůležitější je ten týmový úspěch. Ono je hezké mít takhle nějaké body, já bych ale hrozně rád chtěl něco slavit. Tyhle body si sám neoslavím. Mám rád, když všichni slavíme nějaký úspěch.

V rozhovoru pro Deník o vás bývalý útočník a nynější expert televize O2 TV Sport Jakub Koreis řekl, že jste se dokázal z prvoligového hráče vypracovat mezi TOP 20 centrů extraligy. Potěší to?

Jsem rád, že to jde vidět a že to třeba není jen někdo z rodiny, kdo mě chválí (směje se). Že to opravdu někdo odpozoruje. Je to hezké. Už je to nějaký rok, co extraligu hraju. Cítím, že už jsem si na ni navykl a že už z toho nejsem nějak vyjukaný.

Byla to tehdy plynulá změna, nebo jste ze dne na den pocítil, že je potřeba pracovat ještě o něco víc?

První rok po postupu to bylo takové, že se nevědělo, jak na tom v extralize budu. Bylo to vyloženě takové oťukávací, většinou jsem to strávil ve čtvrté lajně. Až vlastně v závěru sezony, možná až někdy v baráži, jsem sestavou postoupil výš. Že by to pak ale bylo takové, že bych musel vyloženě v něčem přidat, dělat o tisíc dřepů víc, to mi úplně nepřišlo. Bylo spíš o tom srovnat se s myšlením a tempem. Člověk si musí zvyknout, že musí hrát trochu jinak než v první lize. A buď to zvládne, nebo ne.

V minulé sezoně jste ovládl týmovou produktivitu společně se Zbyňkem Irglem. Proletěla kabinou zpráva o tom, že by ho lákalo zahrát si za Spartu?

Zaznamenali jsme to, čteme to. Ale že bychom nějak probírali, co bychom dělali, kdyby odešel, to ne. Já ani pořádně nevím, jak to bylo. Pak jsem totiž četl rozhovor, kde se náš manažer (Erik Fürst) vyjadřoval tak, že to pro něj není téma, takže si myslím, že je zbytečné o tom dál nějak spekulovat. Samozřejmě Zbyňa je jako hráč extratřída, ale myslím si, že bychom to zvládli.

Vy si teď budete muset zvykat na nové parťáky, protože útok Ostřížek – Knotek – Jergl po odchodu posledního jmenovaného už nesložíte.

Já už jsem na tuhle variantu, že mi někdo frkne, docela zvyklý (usmívá se).

To máte pravdu – Dávid Buc, vloni Jan Eberle…

Přesně tak. Myslím si ale, že v přípravě je dost času, bude se hledat nejideálnější složení. Když to tak vezmu, tak nás (s Davidem Ostřížkem a Alešem Jerglem) dali dohromady někdy v prosinci, takže to složení se hledá vlastně celou sezonu.