Vošvrda jde z Olomouce do Německa. Na fanoušky nikdy nezapomenu, říká

V poslední sezoně však šestadvacetiletý brankář spíše vysedával na lavičce, a tak se rozhodl pro novou výzvu.

Jeho novým působištěm je německý druholigový klub EHC Bayreuth Tigers.

Proč zrovna Německo?
V průběhu sezony jsme s agentem řešili, co bude dál. Nebylo tajemstvím, že po třech sezonách jsem vedení klubu požádal o výměnu. To se z nějakých různých důvodů nepodařilo, ale věděl jsem, že chci odejít a zkusit něco nového. Po sezoně se objevilo více nabídek, něco na Slovensku, něco v první lize a taky Německo, které jsem zvolil, jelikož jsem se chtěl posunout v kariéře dál. Nechal jsem to na mém zkušeném agentovi a naštěstí se objevila tato možnost s Bayreuthem. Jsem za to moc rád, opravdu jsem teď šťastný a spokojený.

Po sezoně, kterou jste měl, bylo asi vyjednávání o novém angažmá složitější, ne?
Začalo se to řešit už delší dobu, dejme tomu po Vánocích, aby mě sledovali. Pak bylo období, kdy jsem pár zápasů chytal, tak mě možná někdo viděl, nevím. Pak už to bylo na agentovi, jak vás zpropaguje, nabídne a jestli se některý klub „chytne".

Co o svém novém klubu víte?
Vím, že je tam taky hokejové šílenství. Asi mám štěstí v tom, že když jdu někam jinam, je tam výborná fanouškovská základna. Ať to bylo v Olomouci nebo Liberci. Věřím, že v Bayreuthu to bude to samé. Řešilo se navyšování rozpočtu na vyšší soutěž, dokonce se na to skládali sami fanoušci. Vybrali přes šest tisíc eur, aby městu dali jasně najevo, že hokej chtějí a budou jej podporovat. To je sympatické a první takový fajn signál.

Tomáš Vošvrda slaví s olomouckými fanoušky. Autor: DENÍK/Stanislav Heloňa

V Moře jsem se odnaučil chodit do vířivky

Z angažmá u Kohoutů jste zvyklý na skromnější podmínky. Co vás čeká v Bavorsku?
Co jsem viděl pomocí googlu a slyšel od jednoho kamaráda, který tu ligu zná… Tak nechci říct, že jdu úplně do špatných podmínek, ale mají třeba polootevřený stadion (smích). Na stranách je volný, není tam žádné sklo nebo plech, jak byl v Olomouci. Na druhou stranu v plechovce úplně nahoře taky není plech, ale plachty. Nikdy jsem takové věci neřešil, v zápase to nevnímáte, důležitý je akorát led. Navíc tam chodí pořád skoro pět tisíc lidí, takže se to zaplní a dostane vás to do varu. V zimě tam asi nebude větší zima než na zimáku v Olomouci (opět smích). Když to řeknu blbě, v Moře jsem se po třech letech odnaučil chodit do nějaké vířivky, člověk se naučí fungovat a zvykne si na všechno, není to něco, co potřebuje nutně k životu. Podle mě je to jen o hlavě, jak se připraví na zápas.

Zaznamenal jste už nějaké reakce?
Jakmile oficiálně oznámili, že tam jdu jako nový gólman, tak přišla okamžitá vlna reakcí německých fanoušků, kteří mi psali na twitteru a fanouškovské stránce na facebooku. Moc se na ně těším.

Německy jsem se učil, domluvím se ale anglicky

Někdo si může říct, že přesun z české extraligy do druhé německé ligy je degradace. Jak to vnímáte vy?
V žádném případě to neberu jako degradaci. Každý mohl vidět nedávný zápas na mistrovství světa, kdy Němci přejeli Slováky jak zamrzlou řeku. Říkám upřímně, že na Slovensko jsem nechtěl, i když se tam nějaké věci objevily. Chtěl jsem vypadnout úplně pryč. I kdyby byla nějaká možnost v české extralize, což se taky možná rýsovalo, tak je bohužel u nás ten systém nastaven blbě. Je znevýhodněný pro české hráče, více se mi líbí ten německý.

Co konkrétně myslíte?
Tabulkovou hodnotu. Kluby raději vezmou cizince zadarmo a ještě je pro ně levnější než Čech. Mě by musel klub koupit, dát mi nějaký plat a za to mají tři až čtyři cizince. To zase chápu, že se rozhodnou spíše pro ně.

Jak jste na tom s němčinou?
Německy jsem se učil na základní a střední škole, takže nějakých třináct let. Ale souběžně s ní jsem se učil i anglicky a když jsem odešel do Kanady, němčina šla úplně bokem. Dá se říct, že teď v podstatě neumím nic. Ale zase s angličtinou se domluvím všude a věřím, že když tam půjdu, tak se i ta němčina do mě nějak vlije zpátky.

Tomáš Vošvrda jako strážce olomoucké branky. Autor: DENÍK/Jiří Kopáč

Všechno nastartoval Jirka Dopita

V roce 2013 jste přišel z Liberce do první ligy. Čekal jste, že si v Olomouci zahrajete další dvě sezony extraligu?
Když jsem jednal s Dopim (Jiřím Dopitou) a Erikem (Fürstem), bavili jsme se 
o tom, že se chce Mora za každou cenu pokusit o postup do extraligy. A že pro to udělají všechno. To byla moje hlavní motivace a důvod, proč jsem sem šel. To se povedlo a řadím to mezi největší úspěch kariéry. Jednoznačně. V dalším roce se extraliga zaplaťpánbůh udržela a třetí sezona byla taková, jaká byla.

Jak jste vnímal tu zvyšující se fanouškovskou euforii?
Zažil jsem tady třeba zápas s Kadaní, kde bylo na stadionu osm set lidí. 
A o pár měsíců později 
v dubnu bylo už pět a půl tisíc fanoušků na tribunách. To, jak se zvýšil ten zájem, byla fantazie. Klobouk dolů 
i před těmi málo lidmi, co v klubu pracují. Pepa Podlaha, Peťa Hlídek, Milan Ministr, Mario Cartelli, ale i Erik Fürst. A v první řadě to tady nastartoval Jirka Dopita. To pro mě byla záruka toho, že když jsme se na něčem domluvili, fakt to platilo. Je opravdu škoda, že nezůstal, protože kdyby ano, dovedu si představit, že bych možná zůstal déle, protože jsem za něj chytával.

Takovou pohodu, když se nedařilo, jsem nezažil

Co vám bude nejvíc chybět?
Určitě fanoušci, ale i kluci v kabině, kteří byli výborní. Musím říct, že takovou pohodu i ve chvíli, kdy se nedařilo, jsem asi ještě nezažil. To bylo skvělé, budou mi chybět. Mám spoustu historek z šatny, zážitků ze zápasů, postup… Na to nikdy nezapomenu.

Odcházíte jako lepší gólman než před těmi třemi lety?
Myslím, že technicky mě to posunulo hodně. Dvě sezony jsem strávil s Jirkou Jelínkem a třetí sezonu 
s Trvkou (Jiřím Trvajem). Asi není potřeba komentovat to, jaký vztah spolu máme. Hodně mi pomohl. Taky jsem zažil chvíle, když vás vyhlásí nejlepším mužem zápasu, ale pak dalších sedm utkání nechytáte. Psychicky to člověka štve, ale do budoucna vás to zocelí. Cítil jsem však obrovskou podporu od lidí kolem, i když jsem nechytal. Věřili mi. Stoprocentně převládají pozitivní dojmy.

Tomáš Vošvrda s Martinem Vyrůbalíkem (vlevo) a Františkem Skladaným. Autor: DENÍK/Stanislav Heloňa

Neměřilo se stejným metrem, to mi vadilo

Zmínil jste Jiřího Trvaje. Byl to váš nejlepší parťák za ty tři roky?
Když se ohlédnu ještě 
o rok zpátky, za poslední čtyři sezony jsem zažil čtyři různé kolegy. V Liberci jsem měl Pincáka (Marka Pince), to bylo výborné. Pak ještě přišel Marek Schwarz, měl těžkou pozici v tom, že to měl taky jako takové „sebenakopnutí". Soustředil se spíš sám na sebe. V Olomouci jsem měl nejdříve Halyho (Tomáše Halásze), bylo to v pohodě. Nedávno jsme si psali, řešili jsme budoucnost a drželi si palce, aby to každému vyšlo. Pak 
s Trvkou všichni věděli, že nám to sedělo. K tomu jsme měli Kubu Urbische, což je super kluk, ale bohužel nedoceněný. A třetí sezona byla třetí sezona.

Jiří Trvaj ukončil kariéru 
a přišel Branislav Konrád.
Mluvilo se třeba o příchodu Edgarse Masalskise. Tam by bylo jasné, kdo bude jednička. Ale přišel Braňo a bylo nám řečeno, že budeme na stejné startovací čáře. Po čtyřech přípravných zápasech už tomu tak ale nebylo. Každý jsme odchytali dva, v Třinci jsem udržel nulu a v Hradci jsem dostal jeden gól. A bylo mi oznámeno, že budu dvojka, že takhle to bylo naplánované. Řekli nám to v kanclu, to už jsem začal tušit, že je něco špatně, že to asi moc nebude mít smysl, protože víme, že pan Venera není typ, který střídá gólmany.

Byla to pro vás podpásovka?
Začal jsem se na to chystat. A co jsem chytal, myslím, že to nebylo špatné. 
S pomocí kluků jsem v prvních pěti mých odchytaných zápasech dostal třikrát cenu pro nejlepšího hráče utkání. Ale stejně jsem další zápas nechytal, což je strašně frustrující a demotivující. Můžete dělat, co chcete. Vadilo mi, že se neměřilo stejným metrem. Všechno se kousnout nedá, to je takové jediné negativum.

Proti klukům jsem nikdy nešel

Kdyby vám to řekli trenéři před sezonou na rovinu, mohl jste se zařídit jinak?
Přesně tak. Kdyby mi řekli díky za dvě sezony, budeš dvojka, asi bychom to řešili okamžitě. Netahali bychom to zbytečně na sílu. Nedávno jsem se někde dočetl, že bylo v kabině špatné klima. Asi ví někdo víc než já… Já jsem proti klukům nikdy nešel, asi si to řekla jedna dvojice mezi sebou.

Zmínil jste dvacetiletého Urbische. Není škoda, že nebude plnit právě roli dvojky za vás? Místo toho klub sehnal Faltera.
Je škoda, že už nechytá mezi chlapy. Když jsme loni hráli play-out, ukázal, že chytat umí a že se toho nebojí. To je hlavní. Má zdravé sebevědomí, dobře pracuje 
a je škoda, že nedostává šanci a má smůlu, že klub přivedl zkušenějšího Faltera. Někdo říká, že je malý, ale já zas říkám, že je o to pohyblivější, což někteří velcí gólmani nejsou. Každý má něco. Já osobně bych se nebál dát mu šanci, každý musí nějak začít. Já jsem šel taky do Liberce ve dvaceti letech a neměl jsem jediný odchytaný zápas v extralize.

Nikomu se nechtělo s námi hrát

Dá se vůbec v těch skromnějších podmínkách navázat na ten loňský úspěch dlouhodoběji?
Když vidím celou extraligu, jak posiluje celkem zvučnými jmény… Zase to bude o tom, jak se kluci stmelí, budou bojovat 
a skákat do střel. Když tady byl pan Fiala, hráli jsme ofenzivní hokej nahoru dolů, který se mi líbil. Kdo měl puk, jel dopředu. Loni to bylo jiné, v životě jsem za takovým stylem nechytal. Aby byl zápas, kdy nebyla žádná gólovka nebo byla jen jedna, kterou gólman musí chytit, to jsem nezažil. Kluci měli často mnohem více zásahů než my. Lidi kolikrát ani neví, co kluci musí obětovat pro vítězství, jak jsou po zápasech domlácení. Tento styl je totiž strašně náročný. Klobouk dolů před nimi. To byla jejich sezona.

Nejdůležitější tedy bylo pochopit ten systém kouče Venery a stoprocentně mu uvěřit?
Už když jsem sem přišel, věděl jsem, že má Olomouc založenou hru na bojovnosti, obětavosti a stmelené partě v kabině. Takže základ tady byl. Jen se tomu loni dodal defenzivní systém, kde každý věděl, co má plnit. Když jsem mluvil s velkou spoustou kluků po celé extralize, nikomu se nechtělo s námi hrát. Když se postaví pět lidí do středního pásma, těžko se přes to chodí. Je o nepříjemný styl pro soupeře, ale historie se na to neptá. Důležitý je výsledek a počet bodů v tabulce. Nikoho nezajímá, jak to všechno bylo.

Aby klub fungoval v pěti lidech? Nevídané

Budete nadále sledovat olomoucký hokej?
Určitě, vím, kdo přichází, odchází. Máme na mobilech různé aplikace, takže si píšeme. Ten vztah s kluky je fakt výborný, budu je podporovat dál, doufám, že budou pokračovat v takových výkonech. Taky bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří nás podporovali. Nejen fanouškům, ale i celému vedení. Aby klub fungoval 
v pěti lidech, to jsem nezažil. Jde vidět, že to jde. Klobouk dolů. Jde vidět, že když má kolektiv nějakého týmového ducha, ať už ve vedení nebo v týmu, je to někdy víc než cokoli jiného.

A třeba se někdy ještě vrátíte, ve sportu je možné vše…
Samozřejmě, furt jsem hráčem Olomouce, to zůstává. Stát se může všechno.