Zatímco většina jeho spoluhráčů hned po konci sezony sáhla po holicím strojku a sundala kousavý porost na tváři, Davida Ostřížka potkáte s vizáží Krakonoše nejspíš ještě před startem nadcházející sezony.

„Někdo mě hecnul, jestli to vydržím rok. Ještě nejsem rozhodnutý, ale možná to zkusím. Stejně už je to ve stavu, že vypadám jak bezďák, tak je to asi úplně jedno. Docela by mě zajímalo, jak to za ten rok bude vypadat,“ smál se David Ostřížek chvíli poté, co na posezonní rozlučkové akci s fanoušky rozdal kompletní porci podepsaných kartiček se svou fotografií.

Jakoby snad s přibývající délkou vousů úměrně lezly nahoru i jeho výkony. Jasně, v loknách na bradě to asi nebude, nicméně je pravda, že frýdecko-místeckému rodákovi se kariéra během několika měsíců otočila vzhůru nohama – do té správné polohy.

„Už před loňskou sezonou jsem říkal, že hokej je takový vrtkavý. Letos se to otočilo k dobrému. Doufám, že se to tím celé nakopne a půjde to tak i dál. Nechtěl bych se už dostat do fáze, kdy je člověk na pokraji skončení,“ připomněl nepříjemné pocity, které vylíčil minulé léto v rozhovoru pro Deník.

Těžší začátek, pak stabilní výkony

První dva roky po návratu do Olomouce mu nevyšly, čekalo se od něj daleko víc. Strádal. V sezoně 2017/18 během 47 zápasů základní části dokonce zaznamenal jen pět bodů. Play-off mu ale vyšlo a od toho se odlepil.

Sezona 2018/19 se do jeho kariérních zápisů tučně vryla jako ta (po osobní stránce) vůbec nejlepší. „To každopádně,“ kývne. V 50 duelech nasbíral 23 bodů (8+15) a byl čtvrtým nejproduktivnějším hráčem týmu. V sedmi utkáních play-off přidal tři asistence.

„Začátek byl trochu těžší, ale myslím si, že potom už jsem podával víceméně stabilní výkony. Díky tomu se to pak otočilo dobrým směrem a dopadlo to tak, jak to dopadlo,“ ohlédl se zpátky.

Postupem času si získal důvěru trenérského dua Moták & Tomajko, až se napevno usadil na křídle prvního útoku. „Pokud se nepletu, trenéři mě dali ke Knoťarovi (Jan Knotek, pozn. red.) ve chvíli, kdy se zranil Kanis (Jan Káňa, pozn. red.). Pak jsme vytvořili lajnu ještě s Aldou Jerglem a nějakým způsobem nám to šlo. Díky tomu byla ta sezona super pro všechny,“ říká.

Jergl? Byla by hloupost, kdyby to nezkusil

A má pravdu. Držák Knotek podával znovu stabilní výkony, hryzal led, dával pocítit sílu svého těla u hrazení či před brankou soupeře, ale hlavně – bodoval. Znovu získal 30 bodů. Aleš Jergl vyletěl jako kometa, jeho gól á la Tomáš Hertl teď kandiduje na nejhezčí akci sezony v tradiční anketě ČT sport zvané „Zlatá helma“.

Jenže už pár týdnů je jasné, že první olomoucká letka ve stejném složení, v jakém nastupovala druhou polovinu sezony, už hrát nebude. Jergl jde za novou výzvou, podle všeho posílí Hradec Králové.

„Šel by asi každý,“ uvádí Ostřížek. „V jeho letech určitě stojí za to to zkusit. Bude to pro něj změna, je tady v podstatě odmala. Bude to pro něj těžké, ale je to na něm. Buď se chytne, nebo ne. Jak už jsem ale řekl, myslím si, že by to v jeho si-tuaci udělal každý. A byl by nesmysl, kdyby to nezkusil,“ dodal Ostřížek na adresu rodáka z Kroměříže, který na Hané působil už od dorosteneckých let.

Ostřížkovi v Olomouci taky končila smlouva. Po vydařeném ročníku, který bral pro svou kariéru jako extrémně důležitý, ale nemá důvod něco měnit. „Zůstávám,“ potvrzuje.

V dresu Kohoutů zažil před pěti lety pompézní postup do extraligy, příští rok se bude se svými spoluhráči snažit o to, aby po třech nezdařilých pokusech Hanáci konečně prorvali čtvrtfinálovou ohradu.

Fanoušci po nás nikdy neplivali

Vypadnutí ho pochopitelně mrzelo, vždyť k postupu proti Plzni chyběl jen jeden zápas. „Jako jediní z těch čtvrtfinálových dvojic jsme ale hráli tak, že to aspoň trošku připomínalo play-off. V ostatních sériích to bylo vcelku jednoznačné – buď 4:0, nebo 4:1. My jsme to ale natáhli až na sedm zápasů. Pak už je to buď, anebo. My jsme měli to ‚nebo‘.“

Zatímco v samotných hráčích při posezonní rozlučce prohra ze sedmého čtvrtfinále pořád čpěla, jejich příznivci je plácali po ramenou a nešetřili slovy chvály.

„Už delší dobu říkám, že fanoušci tady v Olomouci jsou super. I když jsme chytli nějakou sérii proher, nedávali nám to sežrat způsobem, že by po nás nějak vulgárně řvali. Pořád to bylo v nějaké mezi sportovního fandění. Toho si hrozně vážíme,“ cení si přístupu olomouckých fanoušků.

„Nikdy není člověk rád, když se vám nedaří a lidi na vás, když to řeknu blbě, ještě k tomu plivou. Pak se hraje blbě, nadáváte si i vzájemně… To se tady ale neděje a to je super,“ dodává.

Bude mít rozlučka za rok konečně už semifinálový nádech? Už zanedlouho se Hanáci na splnění tohoto přání začnou připravovat. Včetně vousáče Ostřížka.