Když mu skončila šichta v Havířově, možná už přemýšlel o tom, kde do sebe nechá pražit žhavé sluneční paprsky. Místo toho slyšel: „Sezona ti nekončí, pomůžeš Olomouci.“

A tak se Jakub Matai vrátil do míst, která důvěrně zná. „Teď čekám na šanci, určitě bych si rád zahrál,“ avizuje.

Sil má pořád dost.

„Nato, jak náročnou sezonu jsem měl, se cítím fyzicky docela dobře. Uvidíme. Zranění samozřejmě nikomu nepřeju, ale jsem tady od toho, abych byl připravený, kdyby se někomu něco stalo,“ dodává 25letý hokejista.

Komu vlastně jistí záda? „Jsem sedmý obránce a jsem připravený,“ upřesňuje. Přesně v této pozici byl už při druhém utkání v Plzni.

Odmala vyrůstal jako útočník, právě při olomouckém angažmá si ale prvně vyzkoušel, jaké je to nastoupit v obranné linii. Z nouzového řešení se postupem času stala trvalá přeměna.

Havířov mě podepsal jako obránce

„Po konci minulé sezony mě Havířov podepisoval jako obránce. Všechny zápasy jsem odehrál v obraně, minuty byly vysoké, suprově jsem se vyhrál. Už jsem úplně přepnutý na obranu,“ ohlíží se za svým přerodem rodák z Kadaně.

Jsou slavné případy hráčů, kteří zvládají obě pozice. Tou nejznámější je asi kanadský obránce San Jose Brent Burns, který ač obránce, tak několik desítek zápasů ve své kariéře zvládl na postu útočníka. To stejné třeba Dustin Byfuglien z Winnipegu. Stále jde v hokeji ale o raritu, podle Mataie však bude takových hráčů přibývat.

„Myslím, že v dnešní době je takových hráčů víc. Na Kladně je Švéd Svedlund, v Plzni mají zase Preisingera. Nechci říct, že to bude časem normální, ale bude se to vídat víc a víc, protože hokej jde víc dopředu. Nebude už skoro ani poznat, kdo brání a kdo útočí,“ zamýšlí se Matai, který poslední dvě sezony strávil v dresu havířovského AZ.

A na tu nedávno skončenou bude vzpomínat v dobrém. „V Havířově jsme měli super sezonu. Pořád mě trochu mrzí, že jsme Budějovice ještě trochu víc nepotrápili. Myslím, že by té sérii slušel víc sedmý zápas, protože jsme v několika utkáních určitě byli lepším týmem. Je to škoda,“ vrací se ke čtvrtfinálové sérii, v níž Havířov padl po šesti duelech.

Konec a povolání do Mory

Stejně jako v minulém roce si pak sbalil výstroj a nabral směr Olomouc. „Po posledním zápase jsem se dozvěděl, že půjdu sem do Olomouce. Měl jsem pár dní volna. Dobře to tu znám, moc nových hráčů tu není. Navíc na mě znovu dýchla ta play-off atmosféra,“ říká hokejista, který posílil Olomouc před první extraligovou sezonou po postupu z dnes již neexistujícího klubu Lev Praha.

Vloni naskočil do tří zápasů čtvrtfinálové série. Tehdy jako útočník. Letos si zatím musel vystačit s rolí pozorovatele – jednou z tribuny, podruhé zpoza vrátek střídačky.

„První zápas jsem sledoval z civilu. Byl pro nás nešťastný, ale je lepší dostat takovou facku hned na začátku, kdy to tu sérii ještě vůbec nerozhoduje, než pak v nějakém důležitém zápase. Stalo se. Po první třetině druhého utkání to ale začalo být z naší strany takové playoffové, začalo se bruslit, už to vypadalo. Dotáhlo se to, a nakonec vyhrálo,“ vracel se k úvodnímu dvojzápasu v Plzni.

Teď už se těší na zápasy v Olomouci, kde bude chtít Mora favoritovi ze západních Čech pořádně zatopit. A spoléhá i na pomoc (zřejmě) vyprodané plecharény.

„Moc dobře si pamatuju, jaká tu bývá atmosféra. Když je vyprodáno, tak je to super a hostujícímu týmu se tu nikdy nehraje dobře,“ ví Matai.

Okusí burácení plechového stánku po roce znovu přímo na ledě?