Společně s Jany Káňou a Lukášem se tak zařadil do olomouckého souhvězdí, které bude od příští sezony zářit na jiné adrese. Podle serveru iSport.cz to má být v Plzni, což Dujsík nepřímo potvrdil na posledním setkání s novináři. „Nechci říct něco, co bych neměl, ale tak nějak se o tom už mluví,“ přiznal a na dotaz, zdali daný tým ještě hraje play-off, s úsměvem odpověděl: „Nehraje.“

Tomáši, co vás vedlo k odchodu z Olomouce?

Jsem tady už dlouho, je mi třicet let a cítím, že je čas na změnu. Chci okysličit kariéru a myslím, že je správný čas udělat krok jinam. Všechno se tak sešlo.

Kdy jste se s novým zaměstnavatelem dohodli?

Smlouvy se většinou uzavírají po Novém roce. Jednání probíhalo déle, i tady v Olomouci. Po Novém roce bylo jasno.

Měl jste díky výborným výkonům více zájemců?

Byly to asi čtyři kluby, ze kterých se to postupně zužovalo.

Co rozhodovalo?

Styl hokeje a koncepce. Taky rozhodovala role v týmu a ambice klubu hrát nahoře.

Jaké je pro vás loučení s Olomoucí?

Pořád mi nedochází, že tady po tak dlouhé době končím. Je to takové zvláštní.

Zvláštní asi bude také přijet do plecharény v roli soupeře, že?

Určitě to bude jiné. Budu se těšit za klukama, protože v Olomouci jsem si našel tolik kamarádů, co v jiné hokejové kabině nikdy. Fakt je tady neskutečná parta a troufnu si tvrdit, že jsem získal doživotní kamarády. Je to jedna z věcí, která mě tady dlouhodobě držela.

Jan Káňa při posledním setkání s novináři v Olomouci
Káňa a Vítkovice? Roli hrála vzdálenost, prozradil a nevyloučil návrat

Co čekáte od stěhování do jiného města?

Zrovna je takové blbé, že jsem si teď po dlouhé době pořídil v Olomouci byt a nakonec se stěhuji. S tím jsem úplně nepočítal (směje se). To k tomu patří, všechno si nějak sedne, nebál bych se toho.

Co vám ještě z olomouckého působení navždy utkví v paměti?

Vždy jsme se dokázali semknout a ukázat, jaký jsme tým. Každý nás vždy odepisoval, že se nedostaneme do vyřazovacích bojů, ale pokaždé jsme tam byli. Play-off mi zůstanou v paměti, to byly nejhezčí okamžiky.

Máte za sebou povedenou sezonu. Hodnotíte čtvrtfinále jako úspěch?

Asi jo. S Pardubicemi jsme odehráli tři vyrovnané zápasy, kdybychom třeba třetí zápas urvali, mohli jsme to zdramatizovat více. S odstupem bych řekl, že to byl úspěch.

Osobně jste prožil životní sezonu. Pomohlo vám, že jste dostával hodně prostoru v přesilovkách?

Určitě. A byla to pro mě na levé straně letos novinka. Chyběl tam Orsi (Jakub Orsava, pozn. red.), tak mě tam zkusili a sedlo mi to. Většinou jsem na přesilovce byl na střelu. Na levé straně mi to ale sedlo asi nejvíc a bavilo mě to.

Pomohly vám právě přesilovky k přesunu do ambicióznějšího klubu?

Řekl bych, že jo. Dřív jsem tolik příležitostí na přesilovkách neměl, abych ukázal, že střílet umím.

Nový kouč Boris Žabka také přinesl do hry větší podporu ze strany obránců, to vaši hru taky pozvedlo, je to tak?

Určitě. Neřekl bych, že bych změnil svou hru. Systém, který přinesl Boris, byl pro nás beky osvobozující směrem do útoku. Dříve to bylo svázanější taktikou, což nebylo něco, co by se mi líbilo. Teď jsme mohli hrát více s pukem. Na výsledcích celého týmu má určitě velký vliv změna systému, stejně tak na hru, na kterou byl jiný pohled.

Prodělal jste i zranění, to byla jediná kaňka na sezoně?

Přes Vánoce to pro mě bylo náročnější. Cítil jsem se dobře, měl jsem našlápnuto, ale pak mě zranění přibrzdilo. Stál jsem nějaké čtyři týdny a měsíc pak trvalo, než jsem se dostal do toho, abych se fyzicky cítil dobře. To byl menší zádrhel, pak už to ale zase bylo dobré.

Semifinále hokejové Ligy juniorů mezi HC Zubr Přerov a VHK Robe Vsetín
Juniorům Zubrů před finále rozpustili led. Důvody? Finanční