Vlk mladší teprve očekával verdikt lékařů o bolestivém poranění kolena. „Je to smůla,“ shodli se oba. V rozhovoru pro Deník radí Vlk starší svému synovi, na čem je zapotřebí ještě zapracovat. Petr mladší zase popírá, že by byl do hokeje tlačen.

Rozhovor


* Stihl jste během koučování sledovat i výkon vašeho syna, pokud ano, jak se vám zamlouval?


Petr Vlk starší: Já ho sleduji, jako každého jiného hráče. Nechci tohle moc komentovat. Určitě nehrál špatně, jeho zranění je smůla.

* Jak se vám hraje proti týmu, který na střídačce vede táta?

Petr Vlk mladší: Určitě jsem se tady chtěl ukázat. Když jsme proti sobě nastoupili poprvé v sezoně, byla pochopitelně motivace ještě větší.

* Třebíč je v těžké situaci, hraje o záchranu. Překvapivou výhrou jste přidělal vrásky na tváři tátovi, jeho Olomouc mohla být na dosah prvnímu Brnu. Těší vás to?

Syn: Rozhodně to je překvapení. My jsme sem přijeli s tím, že už teď musíme vyhrávat každý zápas. Už se to chýlí ke konci, musíme dávat do každého zápasu všechno. Výhra mě samozřejmě těší.

* Ve třetí třetině jste opustil led jen za pomoci spoluhráčů. Jaká je první diagnóza?


Syn: Nevím, ještě jsem u doktorů nebyl. Jak jsem šel do souboje, tak mi hráč spadl z boku na koleno. Nevím, co mi ještě řeknou doktoři.

* Když vidí otec ležet svého syna na ledě s bolestivou grimasou, co mu proběhne v hlavě? Byl čas přemýšlet nad tím, jestli to nebude vážné, nebo to jde v tu chvíli stranou a věnujete se výhradně vlastnímu mužstvu?

Otec:Atak určitě vám proběhne v mysli, jestli to je, nebo není vážné. Ale tam opravdu nebyl čas dál nad tím přemýšlet. Samozřejmě to zamrzí.

* Hypotetická otázka, chtěl byste svou ratolest trénovat v Olomouci?

Otec: (usměje se) Tohle je hodně hypotetické. Do toho se nechci pouštět.

* Vy byste si rád opět zahrál pod dohledem otce?


Syn: Mě trénoval minulý rok a bral jsem ho jako každého jiného trenéra. Není to o nic horší nebo lepší.

* Předpokládám, že téma hokej nevymizí u Vlků ani po zápase.

Otec: Mluvíme o tom. Ale on je mladý, horkokrevný, takže si to tolik nepřipouští.

* Dává táta cenné rady, nebo spíš jen vytýká?

Syn: Tak normálně. Vždycky když se bavíme o hokeji u nedělního oběda, něco proběhne. (usměje se)

* Petra jste k hokeji přivedl, nebo mu stačilo vidět tátu, jak válí v národním dresu?

Otec: (směje se) Těžko říct. Jeho starší brácha bruslil, on s námi chodil také. Nějak to vyplynulo ze situace. Syn: Rozhodně to nebylo vynucené. Hokej mě pochopitelně moc baví.

* Je táta od začátků vaším vzorem, nebo máte jiný?

Syn: Když jsem s hokejem začínal, tak jsem nad tím ani takto nepřemýšlel.

* Co taťka vašemu hernímu stylu nejvíce vytýká?

Syn: Všeobecně od každého něco. (uměje se) Ale taky určitě pochválí.

* Co podle vás, podle trenéra a bývalého kvalitního hráče, chybí vašemu synovi, aby se stal jednou alespoň podobně kvalitním extraligovým útočníkem?


Otec: No, on je ve věku, kdy musí pracovat na všem. Takže je to o každodenní píli, morálce a hlavně chuti do hry. Musí dělat na všem.

* Každopádně genetickou výbavu k tomu má.

Otec: Asi nejsem ten, kdo by to měl posuzovat. To musí říct jiní.

Jan Dočkal