Věšet soupeře na plexisklo, padat do střel, někdy protivníka malinko poškádlit. Hlavně to má v popisu práce olomoucký obránce Jan Švrček. Nic to však nemění na tom, že kvůli nule v kolonce gólů byl v kabině občas terčem vtipných narážek. Poté, co rozhodl tahanici s posledními Pardubicemi, se to ale nejspíš změní.

„Furt si ze mě dělají srandu, že jen někde klečím, bráním a blokuju střely. Teď jsem jim zavřel huby, takže od nich budu mít chvíli klid,“ směje se Švrček, který svou první trefou v sezoně zajistil Kohoutům šestou výhru v řadě. A hlavně… znovu o něco přiblížil přímý postup do čtvrtfinále.

„Zatím to máme dobře rozjeté. Jeden zápas máme doma, druhý venku, popereme se o to, protože v šestce chceme zůstat,“ přesvědčuje 32letý bek, jehož tým má aktuálně na sedmé Vítkovice dvoubodový náskok.

Stačilo to dobře trefit

Do nedělního utkání mu statistici napočítali 70 střel na branku. Cestu do sítě ale puk z hole vytrvalého bojovníka našel až proti Dynamu. A dost razantním způsobem.

„Bylo to jen o tom to dobře trefit. Bylo to blízko, gólman neměl moc šanci zasáhnout,“ komentuje svůj přesný zásah z 50. minuty zápasu.

Mířil, nebo prostě jen zavřel oči a praštil do kotouče?

„Šlo to proti mně, snažil jsem se to narvat nahoru, protože tam je to pro gólmana těžké,“ dodává Švrček, který bodoval poprvé po 27 duelech.

Nebylo to z jeho strany směrem dopředu ale všechno. Proti Dynamu se na své poměry docela rozšoupl, zapsal totiž ještě asistenci na otevírací gól Zbyňka Irgla.

„To jsou vždycky takové záchvěvy jednou za rok, popravdě to moc neřeším,“ mávne rukou.

Vícebodový zápas po šesti a půl letech

No, jednou za rok. Ani to ne. Nasbírat v jednom utkání dva nebo více bodů se přerovskému rodákovi povedlo naposledy 12. října 2012, kdy ještě v dresu Komety shrábl tři body za tři asistence. Shodně proti Pardubicím.

„Honza Švrček je typ defenzívního beka, v obranném pásmu hraje výborně. Tvrdí tam muziku. Teď to korunoval vítězným gólem, to je od něj něco navíc,“ uvedl trenér Jan Tomajko na adresu tvrďáka, který v sezoně rozdal už 68 hitů – nejvíc ze všech Kohoutů. V celoextraligovém měřítku mu v tomto ohledu patří sedmá pozice.

Olomoucké angažmá je přesně jeho gusto. V týmu Hanáků není zdaleka jediný, kdo hraje podobně bojovným stylem. Poslední úspěšné výsledky právě na tomhle stály.

„Věděl jsem, do čeho jdu – že jdu do bojovného týmu. To se mi naštěstí potvrdilo, hrajeme dobře a doufám, že to bude pokračovat. Jsem spokojený,“ říká. „Hokej už není jen o jménech, je to spíš o bojovnosti a sebeobětování. Zatím nám to vychází,“ doplňuje.

Proti týmům zespodu je to těžší

S posledními Pardubicemi se Olomoučtí přesto tahali možná s větším vypětím sil, než se čekalo. Omlazená sestava Dynama se hodně snažila, v zápase dokonce vedla 2:1.

„Hrají o všechno, připravují se na baráž, takže tyto zápasy jsou možná ještě těžší než s týmy z předních příček,“ myslí si Švrček. I když byl výsledek těsný, dalo se přímo na ledě vypozorovat, že jsou Východočeši na chvostu tabulky? „Byli na tom celkem dobře bruslařsky, ale ta psychika určitě hraje roli,“ konstatuje.

To Kohouti – jak už bylo řečeno – mají o dost milejší starosti. Zvládají dobře i nabitý program.

„Když se vyhrává, únava jde stranou, takže to je povzbuzující. Kdyby se nedařilo, asi bychom to měli v hlavách a bylo by to o něčem jiném,“ vysvětluje bek, který dříve působil ve Spartě, Brně, Zlínu či Znojmu.

Právě on a pár souputníků z obranné řady museli kromě jiného v posledních týdnech i důkladně regenerovat.

„Měli jsme to v týmu s beky dost těžké, protože hodně kluků bylo zraněných. Většinou jsme hráli na pět beků, někdy na čtyři,“ vybavuje si zadák, který toho ze všech olomouckých hráčů odehraje na zápas průměrně nejvíc – konkrétně 21 minut a 12 vteřin.

„Síly ubývaly, ale poprali jsme se s tím dobře. Pomáhali nám útočníci a gólmani parádně chytají,“ ocenil spoluhráče.

Naposledy doma. Bude jasno o šestce?

I když měli Hanáci v posledním týdnu na sobě zápasový dres dost často, baterky se nabíjely lépe než jindy. Mora totiž měla a má v harmonogramu čtyři z posledních pěti zápasů základní části na svém ledě. Poslední domácí duel je čeká v úterý proti Zlínu, kvůli sjednocení časů na všech extraligových stadionech od netradičních 17.30.

„V téhle fázi sezony je parádní, že hrajeme doma a nemusíme cestovat nějaké dálky. Když se dostanete ve dvě nebo ve tři ráno do postele a hned od devíti máte trénink, žere to hodně sil,“ ví Švrček.

Už po dnešku můžou mít Kohouti jasno v tom, jestli budou mít díky přímé vstupence do čtvrtfinále spoustu času na nasbírání sil, nebo bude stále hrozit, že budou muset po konci základní části bryskně znovu do akce.