Dal jste druhý gól sezony, do sítě oblíbeného soupeře.

Je to tak. Ten první gól padl v Berouně, ze stejné pozice jako dnes, skoro ze stejného místa a proti stejnému gólmanovi. Potřeboval bych víc zápasů jenom proti Berounu (usmívá se).

Váš gól vypadal, jako kdybyste nevěděl co s pukem, a tak jste raději vystřelil. Bylo to tak?

Přesně, já jsem dostal puk a proběhly mi hlavou asi čtyři řešení, co bych s tím mohl udělat. Zkusil jsem vystřelit kolem nohou a říkal jsem si, že to gólman třeba neuvidí, a povedlo se.

Ve druhé třetině Beroun docela přiostřil. Jak jste to vnímali na ledě?

Já myslím, že to přiostřili zbytečně. Ale hlavně si myslím, že kdyby rozhodčí při jednom střídání odpískali faul na hlavu Martina Janáčka pět plus do konce, tak by se to uklidnilo. Jenže on buď vůbec nepískal, nebo dával dvě minuty za fauly na hlavu a z toho je pak taková divočina.

V závěru vypukla rvačka. Už vám došly nervy?

My jsme si řekli o přestávce, že jsme doma a že nás tady přece nebudou mlátit, že se jim taky postavíme. A ke konci už toho bylo hodně. Navíc byl konec, rozhodnutý stav, takže se tam mohlo něco udát.

Je to zpestření, že když na vás neměl Beroun hokejově, tak se snažil alespoň něco předvést?

Zpestření to je asi jenom pro lidi. Když je tvrdá hra, souboje, bitky, tak je to fajn, ale pokud to jsou zákroky na hlavu a takové hraniční fauly, kdy jde o zdraví, tak už je to fakt moc.

Vám body příliš nenaskakují, na kontě jich máte zatím jenom šest. Čekal jste víc?

Mělo by jich naskakovat víc a snad jích víc bude. Pracuji na tom a nejhorší pro mě je převést to, co umím v tréninku, do zápasu. Teď se mi z toho něco povedlo, a když to bude ve větší míře, tak to bude jenom dobře.

Inspirují vás výkony Jakuba Bartoně, který sbírá body?

Dá se říct, Kuba hraje supr a je radost se na něj dívat. Určitě to inspiruje podávat taky takové výkony, člověk se může zdravě vyhecovat.

A taky vidíte, že když se vám bude dařit, může na vás čekat extraliga.

Extraliga je cíl každého mladšího hráče. Takže já nejsem výjimkou.