„Doufám, že to bude impuls a gólů bude víc," věří šestadvacetiletý odchovanec Vítkovic.

Ulevilo se vám, když jste se 
v pátém zápase poprvé trefil za Olomouc?
Loňská sezona nebyla, co se týče kanadských bodů, povedená. Jeden gól je na útočníka strašně málo. Teď v letní přípravě jsme dávali góly téměř v každém zápase. Ale teď už to bylo páté utkání a pořádně jsme se neprosadili, takže už bylo na čase, abychom už to vzali na sebe a dali nějaké góly. 
A podařilo se. Měli jsme u nich ve třetině závar, byly tam nějaké střely, ke mně se odrazil puk tak parádně, že jsem to mohl hned vystřelit. Šlehl jsem to tam a spadlo to tam.

Takže vás čeká zaplacení zápisného?
Asi jo (smích). V přípravě jsem se tomu vyhnul, říkal jsem, že to přijde, až půjde 
o body. Takže teď něco bude muset do kasy jít. Doufám, že v Olomouci to pro mě bude nový impuls a gólů bude víc.

Na Hané vypadáte spokojeně. Je tomu tak?
Cítím se tady skvěle, je tady parádní parta. Všichni bojujeme, což je vidět 
i v oslabeních, kdy klekáme do střel a podobně. Jsme jeden tým a to podle mě rozhoduje. Styl, kterým se Olomouc prezentuje, mi sedí. Nevypustím žádný souboj 
a jsem rád, že přidám i nějakou branku. Proti Spartě přišla parádní návštěva, diváci nás hnali. Hráli jsme přesně to, co jsme chtěli. Dohrávali jsme je a hru jim znepříjemňovali. Jsme strašně rádi za ten výsledek.

Kousala Sparta hodně?
Sparta je top tým, má výborné hráče. Ale bylo to jen pár střídání, kdy nás na chvíli zavřeli u nás ve třetině. Důležité bylo, že jsme dávali ty puky rychle ven. Nenechali jsme se tam uvařit a chodili jsme do přečíslení. Naštěstí jsme ten hektický závěr udrželi.

Co jste říkali, když rozhodčí na konci duelu přidali další vteřinu hry?
Je pravda, že v tom měli zmatek. Nevím, jak to, že tam pak přidali o půl vteřiny víc. Ale naštěstí to Braňo vychytal a mohli jsme jít slavit. Nervózní jsem nebyl. Abych řekl pravdu, já už jsem věřil, že to vyhrajeme. Neměl jsem žádné obavy.

Serval jste se s Emingerem. 
O co šlo?
Vyplynulo to ze hry, protože jsme se snažili dohrávat souboje. Jim to nevonělo, ale byla to jen taková pošťuchovačka, nic vážného to nebylo (úsměv).