Přesto bude muset ještě dlouhou dobu dokazovat, že po svém otci má nejen jméno, ale i kvality bývalého reprezentanta.

Rozhovor


* Vraťme se ještě k utkání s Berounem. Uznáte, že s posledním týmem české skupiny jste měli nečekaně hodně práce?


Určitě hráli ze začátku dobře, trápili nás. Myjsme se snažili hrát útočný hokej, ale nějak to nevycházelo. Pak už to ovšem bylo dobré. (úsměv)

* Při vaší brance jste nejprve sroloval obránce u mantinelu a poté z úhlu zavěsil. Nečekal jste, že rozhodčí odpíská spíše faul?

Faul?! (udiveně)

* No, v rukavičkách jste zrovna nehrál.

No, vím co myslíte, ale to bylo čisté. Nechtěl jsem ho trefit loktem, bylo to tělem. Já myslím, že to nebyl faul. Gól mě těší. Nemohli jsme se dlouho prosadit, v koncovce jsme se trápili.

* Nastupujete také v olomoucké juniorce. Je to velký rozdíl?

Teď jsem minulé dva zápasy nehrál, ale jinak jsem odehrál všechny zápasy. První liga je určitě rychlejší, ale v juniorském hokeji se zase hraje více do těla. Rozdíl je velký především v rychlosti.

* Jaké úkoly od trenérů jste si měl na ledě plnit?

Úkoly od trenérů byly dobré. (úsměv) Začínal jsem ve čtvrté lajně a neměli jsme dostat gól. Ale pak mě dali k Ríšovi Brančíkovi do druhé lajny a tam jsem dal naštěstí gól. Takže to bylo dobré.

* Byl se táta podívat na váš výkon?

Samozřejmě. Byl tady i s maminkou. (úsměv)

* A bude chválit?

No, myslím, že to zas tak žhavé nebude. Ale určitě bude spokojený. (směje se)

* Hodně doma rozebíráte vaše výkony? Jste pod drobnohledem?


Jo, jasně. Vždycky mě seřve, sem tam mi řekne něco dobrého, ale nic moc. (opět se usmívá)

* Moc nechválí?

Mocnechválí. (úsměv)

* Hokej byla pro vás jasná volba už kvůli tátovi, viďte?

Určitě. Dohnal mě k tomu táta. Vlastně i děda hrával hokej, tak u nás bylo docela jasné, že budu hrát taky.

„Má stále na čem pracovat, ale časem by se mohl v první lize prosadit.“ Tomáš Sršeň o svém synovi