Štenberský rodák a syn starosty, nyní hokejista Nitry, vysvětluje svůj zoufalý čin.

Rozhovor

* Co vás vedlo k tomu, že jste přepadl firmu ve Šternberku?

Ještě před příchodem do Nitry jsem byl vášnivým hazardním hráčem rulety. Bylo to velmi těžké životní období, na které strašně nerad vzpomínám. Než jsem si pořádně uvědomil vážnost problému, tak jsem v tom byl pořádně namočený. Právě tam vznikly moje finanční problémy a dluhy. Ke vzpomínanému závažnému trestnému činu mě donutila jedna výhružná esemeska. Nerad bych v této věci více konkretizoval. Jednoduše jsem se začal velmi bát nejen o sebe, ale i o celou svoji rodinu. Když jsem nenašel odvahu jít za nejbližšími, tak jsem udělal takovou hloupost. Jednal jsem zkratově. Je mi to nesmírně líto, ale vím, že to, co jsem udělal, nemá ospravedlnění.

* Proč jste se bál požádat o pomoc rodiče?

Už jednou v minulosti za mě dluhy zaplatili rodinní příslušníci, teď jsem je do toho nechtěl znovu zatáhnout. Myslel jsem si, že to podruhé vyřeším sám…

* Kde jste strávil noc po nedělním střetnutí 5. kola slovenské ligy, které Nitra hrála v Púchově?


Vím, na co narážíte. Nejbližší úterý se nehrálo, a tak jsme měli v pondělí volno. Po zápase jsem tedy odjel domů, kde jsem strávil celou noc. Řeči o tom, že jsem tuto noc prohrál hodně peněz, nejsou pravdivé.

* Znamená to, že po příchodu do Nitry už jste se hazardu nevěnoval?

Správně. Před odchodem na Slovensko jsem se vyvaroval všem možným nástrahám. V Nitře jsem byl už čistý a chtěl jsem začít nový život.

* Můžete popsat průběh dopoledne 17. října? Nevypadá to, že by šlo o plánovanou akci.

Máte pravdu. Absolutně nic jsem neměl naplánované. Byl to amatérský a zároveň zoufalý čin. Celou akci jsem připravoval prakticky jen několik minut. V hračkářství jsem si koupil dětskou umělou pistoli za 126 korun, na obličej jsem si nasadil šátek a vběhl do kanceláře s cílem získat peníze. Musel jsem vypadat hodně směšně, protože zaměstnanci firmy se začali hned smát. Byl jsem v takovém psychickém stavu, že jsem se ani útoku zaměstnanců nebránil.

* Jaké pocity jste zažíval, když vás policie zatkla?

Smíšené. Vprvní řadě jsem si vůbec neuvědomoval důsledek svého činu a na druhé straně zeměopadly všechny stresy, protože jsem to všechno držel v sobě. Věděl jsem, že je konec. Už jsem nemusel dál lhát a přetvařovat se.

* Jak jste strávil třicet dva dní ve vyšetřovací vazbě?

Kdo basu nezažil, tak si to ani nedokáže představit. Život za mřížemi je skutečně jako ve filmu Criminal, ve kterém hrál hlavní roli Sylvester Stalone. Každé ráno byl budíček o půl šesté, čas tam ubíhal neuvěřitelně pomalu. V base trvá minuta hodinu a hodina jako celý den, je to strašně náročné na psychiku. Tento měsíc stoprocentně poznamenal můj život, ohromně mě zocelil. V cele jsem cvičil se stolem, dělal kliky, prostě cokoliv, aby den uběhl co nejrychleji. Na hlavě jsem měl neupraveného kohouta, před soudem jsem chtěl vypadat slušně a tak jsem se nechal ostříhat. Stříhal mě dvojnásobný vrah. V base jsem byl i v den svých čtyřiadvacátých narozenin. Za celou tu dobu jsem přečetl patnáct knih, od různých životopisů po beletrii. A samozřejmě jsem hodně přemýšlel.

* Kdy jste se poprvé po zatčení sešel s rodiči. Nebál jste se jejich reakce?


Přišli za mnou po několika dnech. Ale víte, co bylo nejhorší? Nevěděl jsem, jestli se ke mně definitivně neotočí zády, nebo budou držet se mnou. Ten pocit bych nepřál ani největšímu nepříteli. Naštěstí platilo to druhé. Ani si nedokážete představit, jak můj strašný skutek stmelil celou naši rodinu.

* Přemýšlel jste ještě vůbec o tom, jestli budete hrát hokej?


Ne. O hokeji a sportovní kariéře jsem vůbec nepřemýšlel. Trápil mě hlavně můj život a věci, které předcházely zatčení. Byl jsem úplně na dně. I přesto, že nejsem věřící, mi velmi pomohl kněz v roli psychologa. Nad vodou mě držela ale hlavně rodina a přátelé, kterým se musím za všechno omluvit a za poskytnutou pomoc poděkovat. Rovněž jsem byl prostřednictvím Martina Vozdeckého v kontaktu se spoluhráči. Byl to skvělý pocit, když jsem četl, že spoluhráči jsou se mnou. Teď bych jim tuto morální podporu rád vrátil kvalitními výkony na ledě.

* Proč jste se nerozhodl raději jít na léčení gamblerství?


Protože nejsem na hraní rulety závislý. Dělal jsem tři psychotesty, které to potvrdily. Když by ale bylo třeba, tak jsem byl připravený tento druh léčení podstoupit.

* Jak je tedy možné, že jste měl dluhy, které jste nebyl schopen splácet?

Podle psychologů jsem do té doby nepoznal hodnotu peněz. Odmalička jsem totiž měl všechno, co jsem chtěl. Myslím si, že mě rodiče slušně vychovali, vždyť do toho sedmnáctého října jsem neměl žádný problém se zákonem. Když jsem začal slušně vydělávat, tak jsem se dostal do party, která si chodila zahrát ruletu jen tak pro zábavu. Tak to začalo. Potom přijde více proher a člověk chce získat peníze zpět. O výhru mu už ani nejde. Zvyšuje vklad, víc riskuje a nakonec se rychle ocitne v dluzích. Každopádně to byla z mé strany velikánská chyba, za kterou jsem připravený nést následky. Navzdory všemu se dívám do budoucna optimisticky. Minulost už nezměním, dívám se dopředu.

* Sledoval jste i ve vazbě výkony Nitry?

Ze začátku vůbec, protože k televizi jsem měl přístup jen zřídka. Později jsem dostal na celu televizi, takže jsem výsledky sledoval. Zaregistroval jsem nejrychlejší gól, který dal můj bývalý spoluhráč a dobrý kamarád Lukáš Říha. V Nitře jsem našel perfektní lidi, kteří se ke mně chovali vždy férově. Navíc mi dali druhou šanci. Kluci v kabině mě přijali normálně, jakoby se nic nestalo. Jsem jim za to nesmírně vděčný. Udělám všechno pro to, abych důvěru spoluhráčů i vedení klubu nezklamal.