„Kabina je parádní. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát s Davidem Krejčím, i když mi ze začátku dával na tréninku hodně gólů,“ směje se zkušený gólman.
Jakube, jak hodnotíte své krátké působení v Olomouci?
Bylo to krásné. Začátek se povedl fantasticky, konec už byl trošku horší. Výhra v Liberci na závěr (6:4, pozn. red.) ho ale trošku vylepšila. Každý zápas nejde vyhrát s nulou nebo jedním gólem. Měli jsme například těžký zápas v Plzni, Budějovice zase hrály dobrý hokej u nás. Jsem ale rád, že jsme moje působení zakončili výhrou. Tím se to všechno maže. Jsem rád za to, že jsem se mohl ukázat.
Hlavně váš vstup do olomouckého angažmá byl neskutečný. Zažil jste někdy podobný start?
Abych pravdu řekl, tak nezažil. Bylo to ale také hodně způsobeno naší hrou. Hráli jsme famózně, měli štěstí do obrany. Místo gólů třeba padlo i pár tyček, což se pak možná obrátilo a padly góly. Vstupy do utkání jsme později taky neměli takové. Hraje se hůř, když po deseti minutách prohráváte 0:2. Ale Honza Lukáš taky chytal výborně a myslím, že tahle naše spolupráce Olomouci pomohla.
Jak se vám na Hané líbilo po lidské stránce? S kabinou a vedením jste byl spokojený?
Tam se není o čem bavit. S klukama jsme si sedli a loučilo se mi špatně. Kabina je parádní, každý kluk tam je super. Strašně rád jsem si zahrál s takovou osobností, takovým hráčem, jakým je David Krejčí. Klidně bych tam zůstal (směje se). Vše, co jsme si řekli s vedením, bylo dodrženo, tam taky nebyl žádný problém.
Zmínil jste Davida Krejčího. Co vám uvízne v paměti?
Zapamatuji si hlavně to, jaký je to hráč a osobnost. David toho moc nemusí říkat a každý vidí, co na ledě předvádí. To ho dělá tím, kým je.
Byla to s exbostonskou hvězdou na tréninku škola i pro vás?
Určitě. Když je na ledě takový hráč, gólman se na něj soustředí trošku víc. Ze začátku mi dával hodně gólů (směje se). Pak jsem trošku zjistil, kam střílí, tak jich bylo méně. Ale určitě jsem si na něj dával větší pozor.
Bylo ve hře i to, že v Olomouci zůstanete?
Určitě ano. Ale bylo to celkem složité. Braňo (zraněný Konrád, pozn. red.) začal trénovat na ledě. Předpokládaným plánem je, že by teoreticky mohl po druhé reprezentační pauze (třetí týden v prosinci, pozn. red.) do brány. Ale nikdo neví, jak to opravdu bude. Kdybych podepsal, tak zase někdo musí z kola ven. Nakonec jsem si mohl vybírat z více klubů. Brno rychle poslalo nabídku a to rozhodlo.
Co říkáte na to, že se ozvala právě Kometa?
Jsem za to strašně rád. Mám to blízko domů, je to top klub v Česku. Na papíře má výborné hráče. Těším se na to.
Jak dlouho jste věděl, že půjdete do Brna? Bylo to už po prvních famózních výkonech za Olomouc?
Nechtěl bych specifikovat kdy, ale už to chvilku upečené bylo.
Co od angažmá v Kometě očekáváte? Pořád jsou tam další dva kvalitní gólmani…
Vždycky je těžké říct, co očekávám. Každý chce ve své práci dělat to nejlepší, co může. Jdu do toho s tím, že je to na mně. Když budu chytat dobře v zápasech, tak budu dostávat hodně prostoru. Když budeme sbírat body, bude to dobré. Tak je to všude.
Přeci jen, když jste podepisoval smlouvu, věděl jste, v jaké pozici do Brna přicházíte?
O tomhle bych teď nerad spekuloval. Určitě bych do Brna nešel v pozici, že bych měl trávit čas na tribuně. To bych zůstal v Olomouci. Doufám, že budu chytat dobře v zápase, abych mohl chytat co nejvíc.
V Kometě samozřejmě znáte také několik bývalých spoluhráčů. Na koho se nejvíc těšíte?
S Peťou Holíkem jsme samozřejmě prožili ve Zlíně hodně roků. Těším se i na další. Na Zaťu (Martina Zaťoviče, pozn. red.), Marcela Haščáka, se kterým jsem hrál v Rize. S Markem Ďalogou jsem působil ve Spartě. Jsme tam asi čtyři hráči, co jsme spolu bývali v mládežnických reprezentacích, třeba Vláďa Roth nebo Tomáš Vincour. Těším se na tyto tváře.
