Jaký režim máte aktuálně nastavený?
Každou třídu, kterou trénuju, jsme původně měli rozdělenou na dvě skupiny. Teď bohužel vzhledem k nařízením můžeme trénovat maximálně v devíti hráčích plus trenér, takže nám ta jedna třída vychází až na tři skupiny. To znamená, že z jednoho tréninku se nám stávají tři, navíc takové nekompatibilní, protože nemáme ani pětky, máme jen trojice maximálně čtveřice. Ten trénink je více méně o individuálních činnostech a dovednostech a už méně o nějaké součinnosti, nácviku nebo hře.

 

Roušky sjíždí, taky se k nim těžko dostává

Navíc vám situaci musí značně ztěžovat i povinné roušky. Jak velkým jsou problémem?
Je to na nic. Hned na prvním tréninku se mi dva hráči pozvraceli. Okysličování těla je naprosto nedostačující. Navíc je to bohužel tak, že ta rouška klukům i holkám sjíždí, mají na hraní předepsané klece (celoobličejový kryt, pozn. red.), do toho pořádně nestrčíte ani prst, aby si to dobře narovnali. Z mého pohledu to trochu ztrácí efekt, to nařízení je zvláštní.

Řešili jste v klubu možnost testovat mládežníky? S negativním výsledkem by pak roušky mít nemuseli.
Neřešilo se to, jedeme přesně podle toho, co je nařízené ministerstvem zdravotnictví, hygienickou správou, případně svazem. Zdraví máme jenom jedno, a pokud jsou všichni odborníci přesvědčeni o tom, že to tak má být, tak to zkrátka dodržujeme. Vůbec nikomu neberu roušky v obchodě, kde to jistě má smysl, ale v našem případě mi to přijde kontraproduktivní. Hráči se rychleji zakyselí, unaví se. A myslím, že unavené tělo je víc náchylné než tělo, které je okysličené dostatečně. Takový je můj laický názor.

Zápasy na ploše pod otevřeným nebem

Trénují všechny mládežnické kategorie?
Problém je, že máme jen jednu plochu, takže ti menší trénují minimálně. Jak třetí, tak čtvrtou třídu se snažíme na plochu dostat, jenže je nepříjemné, že vyšší kategorie musí trénovat na skupinky. A pokud máte mít odpovídající trénink, který musí trvat alespoň čtyřicet minut, tak jsou to lehké počty. Moc prostoru tam není. Ti menší sice chodí, ale jsou na ledě třeba jen dvakrát týdně. A to neberu v potaz, když hraje doma A-mužstvo, kdy je celá hala odpoledne uzavřená. Čistí se a chystá na zápas.

Takže vše naplánovat tak, aby se na led dostali všichni, ale přitom tréninky za něco stály, stojí nemalé úsilí…
My s naší kategorií, i kvůli tomu, abychom uvolnili místo na ledové ploše ostatním, si domlouváme zápasy na venkovních stadionech. Dvakrát už jsme byli hrát v Bruntále na otevřené ploše, hráli jsme s Vítkovicemi.

A jak na tom hráči byli? Ztratili během pauzy hodně?
Vítkovice, co jsem měl zprávy, tak jezdily trénovat dvakrát až třikrát týdně do Polska. Skupina sedmáků s nimi odehrála naprosto vyrovnané utkání a rozdíl mezi oběma mužstvy nebyl nijak rapidní. A to navzdory tomu, že jsme za sebou měli jen dva tréninky. U těch starších, kde už ta fyzická zdatnost je trochu jiná, tak tam už rozdíl byl mírně vidět. V momentě, kdy na ledě nějakou dobu nejste, ztratíte s ním kontakt, tak to je znát. Tělo potřebuje chvíli na adaptaci.

Tréninkový plán maximálně na tři dny

Kvůli koronaviru panovala všeobecná obava, že si děti „zvyknou“ být bez sportu. Stalo se vám, že by někdo po pauze třeba už vůbec nepřišel?
Kromě jednoho, který v tom období právě ten virus dostal, nám nikdo nechybí. S kluky jsme během pauzy řešili tréninky přes video. S kolegou jsme měli připravený program a třikrát týdně trénovali tímto způsobem, dvakrát týdně pak měli hodinový individuální trénink pod dohledem stopek a tepové frekvence. Po fyzické stránce ty moje tři třídy neměly nějaký velký výpadek. Ale vím i o klubech, kde to nechaly celé na individuálech, a tam může nastat problém. Kluci zpohodlní a ten pochyb jim zákonitě chybí. Vždycky je jednodušší si lehnout k počítači než si jít zaběhat.

Nařízení vlády se stále mění. Doba, co se jistot týče, není konzistentní. Na jak dlouho vlastně vytváříte tréninkové plány?
Tento týden jsme je podruhé předělávali. Nemůžeme plánovat ani na týden dopředu, snažíme se maximálně tři dny předem. Je to strašně složité – pro nás, pro děcka, pro rodiče. Tréninky se mění, skupiny se mění. Je to podstatně náročnější, než když to všechno funguje, jak má. Ale tak to je. Sportovci vždycky byli typy, kteří museli zabojovat, když chtěli něco vyhrát. Nám nezbývá, než se s tím porvat a překonat to tak, aby ty ztráty na těch dětech byly co nejmenší.

Fürst: Roušky jsou pro děti nebezpečné
Nařízení nosit roušky během hokejového tréninku se podivuje i generální manažer HC Olomouc Erik Fürst.
„Roušky pro děti jsou velmi nebezpečné. V zápalu boje, pokud se rouška na obličeji uvolní, může dojít i ke vdechnutí. Bavíme se sice o menších dětech, u kterých právě toto hrozí, ale z mého pohledu jde o velmi nebezpečnou věc,“ prohlásil. Testy mladým hokejistům klub zajišťovat nebude. „Hrát zápasy by se stejně nemohlo a trénovalo by se i nadále maximálně v deseti,“ vysvětlil Fürst.