A vyhlídky? „Nejdůležitější je zdraví, od toho se všechno odvíjí.“

Sáhl jste si se silami na dno?
No, nebylo to jednoduché, ještě v tom počasí… Měl jsem toho celkem dost, navíc jsme pak třetí třetinu odehráli jen na tři pětky, takže jsem byl trošku zahlcený. Snad se to může jenom zlepšovat.

Co ve vás převládá? Negativa z prohry, nebo pozitiva z návratu?
Z osobního hlediska jsem rád, že jsem to vůbec přežil (úsměv). Z hlediska týmu nás samozřejmě prohra zamrzí, protože kdybychom v první třetině dali nějaké šance, byl by to jiný zápas. Pak jsem ve druhé třetině na střídačce jen koukal, jak si to tam Třinec hezky dával až do prázdné branky…

Téměř osmnáct měsíců bez hokeje je dlouhá doba. Bylo to náročné na psychiku?
Já už jsem pár těch zranění měl, takže jsem na to byl trochu obrněný a připravený. Spíš jsem se bál, že to nepůjde z fyzického hlediska. Ale vypadá to, že by to ještě jít mohlo.

Už jste tedy stoprocentně fit?
Jo.

Těšila vás aspoň podpora kouče Venery? Váš návrat vyhlížel.
Určitě. Každého hráče potěší, když se o vás ví, i když tam rok nejste (smích).

Minulé utkání jste vynechal kvůli tomu, že jste očekával přírůstek do rodiny. Tak kam míří gratulace?
K synovi Jiřímu, pokračovateli rodu. Ale jestli bude hokejista, to se ještě uvidí.