Jak jste si užil první trénink na ledě?

Moc si to neužívám, spíš trpím (směje se). Ale nejsem jediný. Ten úvodní trénink na ledě byl možná o něco delší než obvykle, ale to bylo taky tím, že nás je tady víc.

Byl jste se vyklusat ve skupince i s Pavlem Paterou. Je to zajímavější, když můžete trénovat po boku takových osobností?

Jo, tak pár vět jsme prohodili, všeobecně jsme se pobavili o tréninku, že nás některá cvičení zaskočila (úsměv).

Drží se vás i v tréninku euforie, kterou jste získali postupem do extraligy?

Nemyslím si, že zrovna dneska. My jsme se seznámili s bruslemi, protože většina má nové, a stejné je to i s výstrojí. Dnes to nebylo nějaké nadšení, spíš v tom tréninku šlo o takové to vytvarování bruslí a rukavic a všeho možného, takže jsme se soustředili spíš sami na sebe, a ne myšlenkami na budoucnost. Na to bude čas v dalších trénincích a přípravných zápasech.

V týmu je hodně hráčů na zkoušku. Vnímáte je už jako konkurenci?

Samozřejmě většina z nás nemá jisté místo a musíme se o něj porvat. Trošku to vnímám, že je tady nějaká konkurence, a o to víc musíme každý bojovat. Myslím, že to je dobře, že si uvědomujeme, že nám to nikdo nedá zadarmo.

Jak náročná byla letos suchá příprava?

Oproti loňsku, co jsme hráli první ligu, se toho moc nezměnilo. Ta letní příprava byla možná o týden kratší a skončili jsme pozdě, ale náročná byla jako každý rok. Nebyly tam žádné velké změny.

Jak vám vyhovovala cyklistika, která byla nedílnou součásti?

Mně cyklistika nevadí, ale určitě nedosahuju těch nejlepších časů (usmívá se). Kolo mi nevadí, ale prostě jedu to, na co mám. Nejsem cyklista ale hokejista (smích).

Na etapu s výjezdem na Praděd jste se tedy vyloženě netěšil?

Těšil jsem se, ale prostě jsem si tam hodil svoje tempo, abych dojel v nějakém rozumném čase.