Když před dvěma lety odcházel, chtěl po sezonách v Olomouci zkusit něco jiného. Nové prostředí, novou výzvu. Vše ale neproběhlo tak, jak si obránce Alex Rašner představoval. Po dvou sezonách strávených převážně na prvoligových kolbištích je zpátky na Hané.

„Těšil jsem se sem. Byl jsem tu nějakých sedm let včetně mládeže. Teď jsem dva roky, dá se říct, cestoval,“ uvádí 23letý obránce.

Počítá s tím, že si před ním nikdo na zadek nesedne. Navzdory tomu, že on zná klub a klub zná jeho. „Musím ukázat, co ve mně je,“ uvědomuje si rodák z Jeseníku.

Minimálně svou mladistvou dravostí by mohl nahradit odcházející talent Jakuba Galvase. Nominaci do zápasů ale nebude mít automatickou. Momentálně figuruje na olomoucké soupisce devět beků, každý bude chtít hrát. Všichni zároveň ale nemůžou. „Musím si v týmu vybojovat pozici, teď už je to jenom na mně,“ dodává.

Chomutov, pak první liga

Těžko mu může někdo vyčítat, že si chtěl před dvěma lety vyzkoušet něco nového. Byť se v sestavě extraligové Olomouce dokázal v 21 letech zabydlet. Jak se na své rozhodnutí zpětně dívá on sám? „Je to asi tak padesát na padesát, mělo to své pro a proti. Kdybych tu zůstal, možná bych tu hrál víc, ale teď si to tu musím zase vybojovat,“ ví.

V létě 2017 přijal zkoušku v Chomutově. Na trenéra Vladimíra Růžičku dojem udělal, jenže ve výsledku z toho nakonec bylo jen 12 zápasů. „Je to za mnou, už bych se k tomu nechtěl vracet,“ okomentoval překvapivě rychlý konec u Pirátů.

Pak se pro něj extraligová dvířka na určitý čas zavřela. Cestu si musel prošlapávat jako kdysi v Olomouci – v první lize. Po krátkém pobytu v Kadani, partnerském klubu Chomutova, přesídlil do Prostějova. Tam vydržel do poloviny minulé sezony.

„Bylo to ukončené z obou stran, byly tam trochu neshody. Poslali mě do Havířova, tam se mi líbilo, byl jsem tam spokojený, hrál jsem tam hodně,“ ohlíží se Rašner za minulou sezonou.

Každá zkušenost je dobrá

Svůj posun kariérou vpřed si obránce, jehož vzorem je kapitán St. Louis Blues Alex Pietrangelo, jistě maloval v růžovějších barvách. „Každá zkušenost je dobrá. Něco bylo horší, něco lepší. Je to různé. Myslím si, že jsem vyspěl, pochopil jsem, jak fungují některé věci. Určitě mě to posunulo,“ myslí si.

Kruh se tak uzavírá. Minimálně pro tuto chvíli. Vstup za další procházkou v extraligové zahrádce povede přes důvěrně známá vrátka. Rašner se navíc těší, že už nebude hrát rozlítaný hokej. „V první lize jsou mladší kluci, hodně se tam lítá. Hráči jsou všude. Co si pamatuju extraligu, je tam víc času, hráči hrají s větší rozvahou. V tom vidím rozdíl.“

V Olomouci se toho věru moc nezměnilo. Kromě obměněného realizačního týmu, pár hráčů a mírné renovace stařičkého stadionu. „Je trochu jiný vstup do šaten. Všiml jsem si, že jsou i vířivky. Úroveň zázemí roste a třeba to za pár let bude ještě někde jinde,“ přeje si.

Snažení Kohoutů, kteří bojovali o postup do semifinále, měl v merku. „Sledoval jsem to, klukům jsem to přál, s některými jsem byl v kontaktu. Psali jsme si, nebo jsme se i potkali a pokecali jsme. Škoda, že jim to nevyšlo víc.“

Třeba se velkého úspěchu dočkají Hanáci i s ním v sestavě. „Bývá cítit, když se chce tým umístit co nejvýš. A tady taková atmosféra je. Doufám, že se to povede,“ hlásí.