„Musím říct naprosto otevřeně, že mě v závěru hodně překvapil. Možná jsme se na něho předtím nedívali úplně dobrýma očima. Až jsem chvílemi přemýšlel, jestli jsme mu trochu nekřivdili,“ uvedl na posezonní tiskové konferenci dnes již bývalý lodivod Olomouce.

Venerova pochvala mohla ve Staňkovi vzbudit částečné zadostiučinění, minulá sezona je pro něj však uzavřenou kapitolou.

„Už se za minulou sezonou příliš ohlížet nechci. Samozřejmě bych chtěl, aby se mi nadcházející sezona povedla, ale že bych si s tím dělal extra velké starosti, to ne. Uvidíme, jak to bude, nějak nad tím nepřemýšlím,“ svěřil se devětadvacetiletý bek.

Sestoupit o patro níž, tedy z extraligy do první ligy, může hráčům pomoct ve vývoji. Když už si ale přičichnete k zápasům v elitní soutěži, navíc jste v nejlepším hokejovém věku, nechcete o krok zpátky. Velkou roli v takových případech hraje psychika, a tu Staněk zvládl ukočírovat zajímavým způsobem.

POMOHL VÁNOČNÍ ZLOM

„Měl jsem takový zlom okolo Vánoc. Když to řeknu blbě, tak mi bylo jedno, myšleno ale v pozitivním smyslu, kde hraju. Prostě jsem se snažil si hokej užívat. Chodil jsem si jen rád zahrát a nepřemýšlel jsem příliš nad tím, jestli hraju tam, nebo tam. A pomohlo mi to, hrálo se mi líp,“ prozradil rodák ze Zlína, který odehrál v minulé sezoně za Havířov 17 utkání v základní části a další čtyři v play-off.

Přepnout se do tohoto módu ale nebylo jednoduché. Dost pak pomohla změna trenéra.

„Řeknu to upřímně. Moc mi v Havířově neseděl trenér Janeček, ale myslím si, že jsem nebyl jediný. Podle mě neseděl více klukům. Když ale potom přišel trenér Režnar, kluci si to začali pochvalovat. I mně se to líbilo. Naše hra se zvedla, nebyl na nás takový tlak, trenér nás naučil si hokej užívat. Říkal nám, ať hrajeme bez nervů. Celý tým se uvolnil a hra šla nahoru,“ chválil Staněk bývalého kouče Znojma či Šumperka.

Za vytrvalou trpělivost a zarputilost přišla na závěr sezony odměna. Staněk dostal povolání zpět do Olomouce a v nejdůležitějších okamžicích ročníku hrál jako z partesu. Dodal obraně Kohoutů potřebný říz, nechyboval a hlavně stíhal bruslařsky. S přibývající minutáží si pak troufl i na ofenzivní nadstavbu. Přesvědčil, že má Hanákům stále co nabídnout.

„Už předtím jsem si myslel, že na extraligu mám. Věřil jsem si na ni. Každý na to může mít jiný pohled. Samozřejmě se mi některé zápasy asi úplně nepovedly, ale myslím si, že v době, kdy tu bylo zraněných několik beků, jsme to zvládli celkem slušně. Sestavu ale dělá trenér,“ utrousil Staněk.

Právě on by mohl být jedním z hráčů, kterým by mohla přijít k duhu obměna v realizačním týmu.

Jak si věří na místo v kádru pod dvojicí Jan Tomajko – Zdeněk Moták?

„Každý rok může být jiný. Sám nevím. Asi jsem si v kariéře prošel takovým zlomem, že si takovými otázkami příliš nezatěžuju hlavu. Uvidím, jak to bude,“ konstatoval vyrovnaně.

Dostat se mezi šest, potažmo sedm vyvolených beků ale nebude samozřejmost. „Konkurence tu je. Budu se snažit hrát naplno, snad to vyjde a udržím se tady.“

Pokud se bude „pouze“ bavit hokejem tak jako na konci uplynulého ročníku, může opět patřit mezi opory olomoucké obranné linie.

Autor: DAVID JAHODA