Během povídání si pak několikrát promne vousy.

„Potřeboval bych to ještě zkrátit, doufám, že to ještě stihnu,“ usmívá se útočník Jan Knotek.

Potom by ale žiletku tuze rád dlouhou dobu neuviděl.

Kohouti se totiž potřetí během čtyř let postaví ve čtvrtfinále play-off Plzni.

Elitní centr Hanáků věří, že mužstvo má dost velkou sílu a kvalitu – i když možná na papíru není na první pohled viditelná – aby se tentokrát prokousalo dál.

„Nevěřím, že nás můžou každý rok porážet,“ dodává odhodlaně před dalším střetem s Indiány.

Před sezonou jste říkal, že byste si přál zažít s Olomoucí nějaký větší úspěch. Teď přichází čas, kdy se to může povést. Jak se na to těšíte?
Myslím, že jsme si připravili dobrou pozici a teď to musíme potvrdit. V téhle situaci jsme byli, věřím, že máme natolik silný tým, aby se nám povedlo něco velkého.

Říkáte silný. A taky zkušený, že?
Určitě. Četl jsem někde nějaký průzkum, že máme dost hráčů nad 30 let, patříme ke starším týmům. V extralize nehrajeme tak dlouho, ale věřím, že se to už musí projevit a že teď je ta správná doba.

Zkušený jsem myslel spíš z toho pohledu, že jdete do play off už potřetí.
Jo, potřetí. A potřetí proti tomu stejnému týmu, máme zkušenosti jenom s nimi. Já ale věřím, že postoupíme a konečně si to vyzkoušíme i s někým jiným.

V předešlých dvou sériích jste Plzni sebrali vždy jen jeden zápas. Zářezů teď budete určitě chtít přidat víc. Nejlépe čtyři, co?
Motivace je to veliká. Říká se – dvakrát a dost. Nevěřím, že nás můžou každý rok porážet (usměje se). Je to samozřejmě kvalitní tým, ale nic nejde donekonečna. Věřím, že se tentokrát pochlapíme a budeme to my, kdo půjde dál.

První rok nám nedali moc čuchnout

Vy jste Plzeň sice v základní části třikrát porazili, nebojíte se ale, že se její kvalita v play-off projeví víc?
Tam se může projevit i naše kvalita. Těžko říct. Řeknu to takhle… myslím si, že jim to prostě nedáme zadarmo. O jejich kvalitách pochopitelně víme. Když se na to podívám s odstupem času, podle mě byl jednoznačný jen ten první rok, co jsme se s nimi v play-off potkali. Tam nám nedali moc čuchnout. Vloni už s námi měli větší problémy. Ta tendence je vzestupná a já jen doufám, že to potvrdíme.

Do jaké míry – pokud vůbec – vás během sezony žene touha dokázat, že tenhle tým má na víc, než na play-out, což se většinou v předsezonních prognózách dočtete?
Víme o tom, vnímáme to. Není ani třeba si to číst, ono je to jasné. Každý rok je to stejné. Tyhle prognózy se většinou dělají od papíru, kde si člověk přečte jména na soupisce, a jakmile nezná půlku týmu, protože nehrála v repre nebo támhle v cizině, tak to rovnou odepíšou na play-out nebo na baráž.

Pořád si extraligy vážíme

Za čím tedy hledat příčiny toho, že skromný klub bez řady velkých jmen dokáže za sebou nechat několik movitějších a dle papíru hvězdami více nabitých celků?
Je to kvalita. Určitě. Podle mě nikdo nemůže říct, že neumíme hrát hokej, nebo že jsme na těch pozicích náhodou. Vybojovali jsme si to tu sami, to nám nikdo nemůže upřít. Myslím si, že pomohlo i to, že extraliga nebyla nějakým způsobem koupená. Pár nás tady z té postupové party ještě je, ale z útočníků jsem tu zbyl snad poslední (směje se). Furt je tady podle mě ten duch, že si extraligy vážíme. Někteří kluci zažili to, že v jiných týmech extraligy tolik nehráli a tady mají větší prostor, čehož si cení. Je to takové stmelené. Umíme bojovat.

Mám pocit, že podobně to vnímají i fanoušci. Část z nich si pamatuje dobu, kdy na zápasy chodilo 800 lidí a místo Komety hrála v Olomouci třeba Kadaň.
Určitě, z jejich strany to bude asi dost podobné. Extraliga tady 17 let nebyla, takže si to asi taky užívají. A taky chápou, že je to sport. Kolikrát se nemusí dařit a není to o tom, že bychom nechtěli. Řekl bych, že jsou spravedliví. Samozřejmě, když se nedaří, tak to někdy dají najevo, ale to je v pořádku. Jinak nás totiž podporují a za to jim děkujeme.

Sranda jde stranou

Ještě vloni jste šli na Plzeň i s Janem Eberlem, ten teď stojí na druhé straně. Vy jste spolu dlouho hráli v jednom útoku. Už jste si stihli něco napsat?
Stihli jsme si zavolat, ale pro teď jsme přerušili veškerý kontakt (usmívá se). Teď už ani nejde se nějak špičkovat, sranda jde stranou. To se může v základní části, kde přece jenom ještě tak o nic nejde. Tedy pokud se nepohybujete v tabulce nějak špatně. Volali jsme si, popřáli jsme si hodně štěstí, ale tím to hasne.

Kdy proběhne poslední holení?
Vím, že už to kluci v kabině řešili, ale nějak to šlo mimo mě. Budu se určitě ptát Vyruba (kapitán Martin Vyrůbalík, pozn. red.), jak to vymyslel a jestli to ještě stihnu. Já bych to totiž potřeboval ještě trochu zkrátit, aby mi to pak nelezlo do pusy.