I když se dá usuzovat, že za prodloužením Konrádova setrvání v Olomouci nebyly hodiny sezení v kanceláři.

„Byl jsem rozhodnutý, že když přijde nabídka, budu chtít zůstat,“ řekla 31letá opora Mory po utkání s Třincem.

Přesto, jakou Konrád po celou dobu svého působení na Hané vyjadřuje skromnému klubu náklonnost a sounáležitost, musím říct, že mě jeho další pokračování v Olomouci překvapilo. Vždyť musel být v hledáčku mnoha movitějších celků. Ať už z tuzemska, nebo zahraničí.

VYHÝBÁ SE VÝKYVŮM FORMY

V uplynulých třech letech sice statisticky o něco zaostal za svou úchvatnou první sezonu v dresu Kohoutů, jeho výkony jsou ale i tak nadále stabilní. Obdivuhodná je i jeho psychická odolnost.

Vzpomínáte na desetigólovou nálož od Plzně z minulé sezony? O tři dny později nedovolil skórovat Liberci.

Nebo střípek z aktuálního ročníku: Po 13 minutách a třech inkasovaných brankách proti Třinci přepustil místo kolegovi Janu Lukášovi, oklepal se a fantastickým představením podtrženým 43 zákroky pomohl k výhře proti Hradci Králové, která znamenala prolomení bídné série z konce října.

„Vychytal nás nejlepší gólman ligy,“ smekl tehdy obránce Mountfieldu Petr Zámorský.

Zkrátka se nestane, aby propadl ve třech zápasech za sebou. Splňuje atributy, které od prvního brankáře čekáte.

K tomu přičtěte reprezentační zkušenosti. Věřím, že poté, co na olympijských hrách v Jižní Koreji vyčapal Rusy (ale nejen kvůli tomu), muselo být jeho jméno pro leckteré kluby z KHL téma.

V Olomouci sice patří mezi ty nejlépe finančně ohodnocené, mohl jít ale klidně ven, aby svůj bankovní účet nakrmil minimálně jednou tolik a svou rodinu zabezpečil na několik let dopředu.

Ve smlouvě měl řádek, který mu umožňoval před současnou sezonou do zahraničí odejít.
Neudělal to. Zůstal.

Proč? Možná i kvůli tomu, že chvíli chytal v Bělorusku, pak taky v Německu, takže vidina si za každou cenu vyzkoušet působiště mimo české a slovenské hranice už ho nejspíš tolik nevzrušuje.

CO VYŠŠÍ TÝMOVÉ AMBICE?

Na objemnější peněžní obnos by si každopádně nejspíš přišel i v některém z předních tuzemských celků. Šance na větší týmový sukces by jistě taky vzrostly. Vždyť úspěch Hanáků v konkurenci s kolosy z Třince, Liberce či Brna by se přiblížil tři roky starému zázraku v podání fotbalistů anglického Leicesteru, kteří zametli se všemi giganty a došli si pro titul.

Nic z toho nepřimělo Konráda uvažovat o změně. V Olomouci vybudoval zázemí a těší se z toho, jak mu zde vyrůstají dvě malé děti. Právě rodina hrála prim ve formování dalších let jeho kariéry. Zdá se to být jako automatismus, ale věřte tomu, že spousta hráčů by se zachovala jinak.

V Olomouci si tak mohou mnout ruce. Sny o velkém úspěchu skromného celku jsou se slovenským šoumenem v brance přece jen o něco reálnější.

„Akorát děkovačky už budou muset vymýšlet diváci, já už nemám nápady,“ usmál se.

Na závěr se mi ale na mysl vkrádá ještě jedna otázka: Jak Konrádovo prodloužení vnímá Jan Lukáš? Když svůj návrat na Hanou stvrdil tříletou smlouvou, jistě doufal, že by rodáka z Nitry mohl časem nahradit. Je v ideálním věku (25 let), a i když dostává daleko víc příležitostí než předchozí Konrádovi parťáci Martin Falter a Tomáš Vošvrda, role jedničky by ho bezpochyby lákala.