„V každém případě bych chtěl hrát,“ říká Pavlas, i když se bolavá záda občas ozvou.
Rozhovor
Při svém příchodu do Uničova jste říkal, že s týmem chcete postoupit do semifinále. Je pro vás čtvrtfinálové vyřazení velkým zklamáním?
V každém případě je to velké zklamání, že jsme nepostoupili do semifinále. Na Valašské Meziříčí jsme měli. Ve prospěch soupeře hrál zkušenější kádr. Spousta našich kluků hrála play-off poprvé a byli až moc nabuzení.
Do Uničova jste přišel v polovině sezony. Jak hodnotíte své druholigové angažmá?
To musí hodnotit vedení, trenéři a možná i diváci. Jsem rád, že jsem si zahrál novou soutěž. Je to pro mě nová zkušenost.
Jaký jste si stačil udělat obrázek o druhé lize?
Není to špatná soutěž. Hraje v ní spousta mladých kluků. Konkrétně v Uničově je dost kluků, kteří by to mohli někam dotáhnout. Pár zápasů se dalo srovnat se slovenskou extraligou.
Na druhou stranu ke konci základní části jste nezvládli několik zápasů s týmy z úplného dna soutěže. Zřejmě se to dá přičíst nezkušenosti týmu a podcenění soupeře?
S tím musím souhlasit. Už se myslelo na play-off a neodehrály se dobré zápasy. Třeba před domácí porážkou 1:5 s Velkým Meziříčím někteří hráči byli hodně na hrušce a museli z ní spadnout.
Budete i v příští sezoně pokračovat v hráčské kariéře?
V každém případě bych chtěl hrát.
Do Uničova jste ze Slovanu Bratislava přestoupil kvůli problémům se zády. Ještě se tyto problémy projevovaly?
Ozývá se to po nějakém prudším nárazu. Tréninkové zatížení ale není tak velké jako v profi hokeji.
Od příští sezony s vámi vedení uničovského klubu počítá v roli hrajícího asistenta. Jak tuto změnu vnímáte?
Těším se na to. Už teď jsme vlastně tým vedli ve třech spolu s Tomášem Sršněm a Lubošem Kolaříkem. Tomáš nás jen koučoval z lavičky.
